US Special Forces ("Zelené barety") vystřídané později námořními pěšáky po pět let systematicky cvičily vybrané jednotky gruzínské armády podle standardů NATO. Řídily se standardním výcvikovým plánem dobře známým každému americkému rekrutovi, a soustředili se na to základní: Naučit gruzínské vojáky taktice malých jednotek, přesné střelbě a individuální iniciativě. (Ve všech třech bodech ruská pěchota přinejmenším od Krymské války za západními armádami notoricky zaostává. Šablonovitá a autoritářská organizace pěchoty ve velkém měřítku nepřála autonomii nižších důstojníků ani individuální iniciativě vojáků. Namísto přesné střelby se Rusové dlouho soustřeďovali na střelbu hromadnou, klasický "automat Kalašnikova" se navíc k přesné střelbě příliš nehodí už kvůli konstrukci závěrového mechanismu -- KD.)

Američtí poradci také naučili gruzínské důstojníky, že letectvo a armáda pracují společně (spolupráci zbraní), potřebě překvapit protivníka a disponovat množstvím informací o něm (informační válce), dovednosti dopravit jídlo a munici k jednotce (logistice) a pravidlu, že dobří důstojníci velí z frontové linie (to je také tradiční slabina ruské armády, kde důstojníci zpravidla pěstovali zálibu v aristokratických způsobech z dob carismu a drželi si odstup od mužstva -- KD).

V Gruzii postižené vysokou nezaměstnaností se vojenská kariéra stala pro aktivního mladého muže tou nejlépe placenou možností. V současnosti je asi čtvrtina funkčních gruzínských pozemních jednotek vycvičena Američany. Páteř gruzínské armády tvoří sedm pěších praporů, tj. nějakých 5.000 mužů. (Celkem má pozemní armáda asi 18.000 mužů; zálohy teoreticky dosahují zhruba jednoho miliónu -- KD.)

V současnosti udržuje Gruzie se zhruba 4,5 miliónem obyvatel třetí největší kontingent v Iráku, hned za Spojenými státy a Velkou Británií.

Ministerstvo obrany podle zdrojů v Tbilisi utrácí ročně zhruba 930 miliónů dolarů. Ve srovnání s Ruskem je to kapka v moři, avšak proti 30 miliónům v roce 1991 jde o velký pokrok. (Podle údajů CIA -- The World Factbook za rok 2007 činil HDP Gruzie po přepočtu na oficiální směnný kurs 10, 27 miliardy dolarů. To znamená, že země vydává na obranu takřka desetinu hrubého domácího produktu, přičemž experti na válečnou ekonomiku odhadují, že dlouhodobě udržitelný poměr obranných výdajů k HDP se pohybuje někde kolem 3%. ČR utrácí necelá 2% - KD.)

Lví podíl z rozpočtu byl spotřebován na výcvik a osobní vybavení vojáků. Vojáci v první linii nosí uniformy NATO, ochranné kevlarové přilby, balistické vesty odpovídající americkým a také americké útočné pušky M-16 -- což je proti dřívějším dobám se svršky děděnými po předchůdcích a novějším vybavením ruského nebo čínského původu podstatná změna.

Většina jednotek druhé linie a záložníků však již není tak dobře vybavená a vycvičená a příliš se neliší od svých ruských protějšků.

Podle vojenských pozorovatelů však Gruzie současně utratila své omezené prostředky za několik málo drahých položek: Moderní české samohybné houfnice a raketomety (některé z nich nyní bombardují Cchinvali), turecká obrněná auta a dokonce francouzský raketový člun.

Pozemní jednotky v Osetii jsou tedy v mnoha ohledech přinejmenším stejně kompetentní jako jednotky ruské armády a podle některých standardů (bojové zkušenosti, polní výcvik) možná dokonce lepší.

Rusko je nicméně regionální mocností a těší se všestranné převaze nad Gruzií, v krátkodobé perspektivě díky mnohem silnějšímu letectvu, v dlouhodobé kvůli schopnosti Kremlu mobilizovat statisíce vojáků a obsadit Gruzii -- za předpokladu, že bude ochoten akceptovat ztráty nutné k eliminaci chrabrého protivníka.

Druhá, ale pravděpodobně mnohem kritičtější otázka tedy zní, jestli tím, kdo je více odhodlán plýtvat životy vojáků v krvavějších bojích než dosud je spíše Saakašvili nebo Kreml.

Celý text analýzy Georgian Army May Be tough Nut for Russia to Crack ZDE