Juzbašev tvrdí, že vojákům nestačí ostrá slova, tím méně pak diplomatická vyjádření na adresu Západu vedeného Američany, který je stále více chápán jako ten, kdo usiluje o získání jednostranné převahy nad Ruskem. Proto si přejí vidět konkrétní kroky, a to hned. Návrhy na bombardéry na Kubě, rakety ve Venezuele atd. odrážejí rostoucí netrpělivost v armádních kruzích.

Bombardéry na Kubě jsou podle Juzbaševa špatným nápadem. Ruská média hromadně informovala o tomto plánu, ačkoliv s Havanou jej nikdo nekonzultoval. Pro režim Raúla Castra by souhlas s umístěním ruské strategické základny znamenal další kolo ostré konfrontace s USA, které si teď, když se jejich mezinárodněpolitická pozice konečně zvolna zlepšuje, sotva budou přát.

Taková základna by byla velice drahá, ať už jde o její vybudování, nebo o provozní náklady. Vynutila by si umístění celé řady podpůrných a souvisejících systémů komunikačních a navigačních, logistických atd., kromě toho by bylo nutno komplexně řešit zajištění její bezpečnosti -- což, říká Juzbašev, je úkol, na jehož úspěšné splnění v prostoru suverénně ovládaném americkým letectvem mohou sotva existovat slibné vyhlídky. Letišť pro strategické bombardéry má Rusko již nyní nadbytek, nejméně jedno pronajímá zahraničním leteckým společnostem.

Generálové jsou znepokojeni a je to pochopitelné -- avšak neměli by zpochybňovat autoritu vlády, která usiluje o vedoucí postavení země ve světě, končí Juzbašev.

My v ČR můžeme jen registrovat, že v armádních kruzích, kde již po léta získává vliv geopolitická koncepce neoeurasianismu Alexandra Gejleviče Dugina možná vzniká opozice vůči prezidentu Medveděvovi, který je zatím vnímán jako "civilnější" následník Vladimira Putina. Zároveň bychom si měli uvědomit, že pokud na patřičných místech dojdou sluchu požadavky zformulované Juzbaševem, mezinárodní napětí to spíše zvýší než sníží. Američané zatím až na výjimky nereagují na různé "odvetné plány" propírané ruskými médii bez toho, aby něco podobného vycházelo z míst, kde se skutečně rozhoduje. Nová bezpečnostní strategie zahrnující jednoznačný postoj k plánu na budování americké protiraketové obrany v Evropě či ke snaze dostat Ukrajinu do NATO, nová vojenská doktrína, která by teď nutně musela zahrnout vymezení se vůči NATO a jeho převaze ve všech hlavních druzích konvenční výzbroje -- to všechno by znamenalo opravdu definitivní jistotu, že zastánci silového řešení na obou stranách někdejší železné opony si opět začínají vzájemně hrát do karet. Doufejme, že se běh věcí přece jen nakonec vydá jiným směrem. Na konci podobných her totiž se stereotypní pravidelností nacházíme jeden jediný výsledek - válku.