Nabízí se historická paralela s argentinskou vojenskou juntou, která vládla zemi v letech 1976-1983. Argentinští generálové terorizovali obyvatelstvou, těšili se ovšem podpoře Spojených států, které považovaly argentinský režim za hráz proti komunismu. V roce 1982 provedla argentinská armáda invazi na Falklandské ostrovy, britskou kolonii, na kterou si Argentina činila nárok. Argentinští generálové se domnívali, že Británie nepodnikne vojenskou akci (ostrovy se nacházejí daleko od jakékoli britské državy a britská vláda předtím uvažovala, že Falklandy předá Argentině -- tato myšlenka však vzbudila odpor obyvatelstva Falklandských ostrovů). Vojenská junta také spoléhala, že podpora Spojených států bude pokračovat.

Invaze na Falklandské ostrovy však měla politické dopady. Pokud by britská vláda přijala status quo, signalizovala by tím Sovětskému svazu neschopnost západoevropských států čelit vojenskému ohrožení. Vazby Spojených států na Británii byly těsnější než vazby na Argentinu, Spojené státy tak zůstávaly oficiálně neutrální, ale ve skutečnosti podporovaly Británii na úkor Argentiny, například dodávkami výzvědných snímků z družic. Nakonec britská armáda namáhavým způsobem zaútočila a vyhnala argentinskou armádu z ostrovů.

Za symptomatické považuji operace Black Buck, během kterých bombardéry Avro Vulcan útočily na falklandské letiště po dálkovém letu z ostrova Ascension u pobřeží Afriky -- více ZDE. Letiště sice zůstalo funkční, ale Argentinci se začali obávat britského leteckého útoku na cíle v argentinském vnitrozemí a museli odpovídajícím způsobem přeskupit síly, čímž utrpěla obrana invazních jednotek na ostrovech.

Válku o Falklandy argentinští generálové prohráli, výsledkem byl konec vojenské junty v Argentině a trestněprávní odpovědnost jejích protagonistů.

Saakašvili možná spoléhal, že Rusko nebude chtít čelit gruzínské invazi do Jižní Osetie. Zdá se však, že podobně jako argentinská vojenská junta si Saakašvili kvůli geopolitickým souvislostem v podstatě vynutil ruskou vojenskou odvetu, Rusové dobývají sporné území a nyní se konflikt přenesl do gruzínského vnitrozemí.

Za závažné považuji dopady Saakašviliho invaze na civilní obyvatelstvo.

Jižní Osetie měla 70.000 obyvatel, z nich údajně 90% bylo držiteli ruských pasů.

Behem dvou dnů Saakašviliho invaze zahynulo zhruba 2.5% obyvatel Jižní Osetie a dalších zhruba 40% je na útěku.

Další civilisté teď umírají v gruzínském vnitrozemí.

Je Saakašviliho situace udržitelná?

Kdo nebo co zastaví lidské tragédie a materální škody?

Některé relevantní články v západních médiích:

• Time Online: "Analysis: By tackling Russia, Georgia's President Mikhail Saakashvili has picked a fight he can't win without more Western support than he's likely to get" (Time Online: Analýza: Útokem proti Rusku vyvolal gruzínský prezident Michail Saakašvili konflikt, který nemůže vyhrát bez takové západní pomoci, jakou nedostane)

• Times Online: "Georgian President Mikhail Saakashvili banked on Russia not having will to fight" (Gruzínský prezident Michail Saakašvili počítal s tím, že Rusko nebude mít vůli bojovat)

• Times Online: "When is a victory not a victory?"

  (Kdy vítězství není vítězství? Když to poškodí obraz vaší země, poděsí to spojence a dostane vás to do války, kterou nemůžete vyhrát a kterou vedete proti daleko silnějšímu soupeři. Toto je deprimující budoucnost pro Gruzii tento víkend, poté, co se ze začátku zdálo, že Gruzie nad jihoosetínským separatistickým režimem rychle zvítězila. Gruzínský útok následoval po dlouhých týdnech eskalujících provokací, včetně dlouhých hodin těžkého ostřelování ze vzpouřenecké Ruskem podporované provincie, kdy bylo zjevné, že dochází k příchodu rozsáhlých ruských posil.)

• "DEBKAfile's military analysts: (Miniaturní Gruzie s armádou menší než 18 000 mužů, poté, co byla drtivě poražena v Jižní Osetii, nemůže doufat, že by vydržela nápor mocné ruské armády v Abcházii, ani po počátečních úspěších. Proto musí prezident Michail Saakašvili, který plánoval vstoupit do NATO, považovat obě vzbouřenecké enklávy za ztracené a za přičleněné k Rusku.

  Po osamostatnění Jižní Osetie a Abcházie od Gruzie lze očekávat tyto čtyři následné ruské kroky:

  1. Separatistické provincie vyhlásí svou nezávislost, tak, jak to učinilo Kosovo.

  2. Rusko bude i nadále mít drtivou vojenskou i leteckou moc a může to proamerického Saakašviliho donutit ke kapitulaci.

  3. Gruzínský prezident nemůže dlouho setrvat v úřadě poté, co utrpěl tuto podstatnou ztrátu území i národní ponížení. Moskva doufá, že Washington bude muset přijmout proruského následníka.

  4. Vítězství Moskvy v případě Jižní Osetie a Abcházie proti Gruzii a jejím západním spojencům bude poučením pro vzbouřenecké provincie v Rusku, jako je Čečna, Dagestán a Ingušetsko, aby se nepokoušely riskovat povstání proti ruské vojenské moci. )