Po skoro dvouhodinové jízdě z Brna (díky objížďkám) se nám nechtělo jet zase zpět, rozhodli jsem se proto v rychlosti akreditovat na 3 dny za 500 Kč (jiná možnost prý nebyla). Než jsme to však stihli uskutečnit, paní pokladní se nás zželelo a přepsala pro nás dva lístky z 30. na 27.07. Za což jí děkuji, ale taky přemýšlím, kolik "nešťastníků", kteří mohli přijet do Hradiště jen na jeden den, se již po nás na festival nedostalo.

Tak tolik moje postřehy z Hradiště. O sérii krátkých filů z Maďarska se rozepisovat nebudu, nestojí mi to za to. Určitě se najde řada lidí, na které depresivní filmy natočené podle jednoho "mustru" zabůsobily jinak, já jsem se po dvouhodinové produkci nemohla vzpamatovat. Musím kritizoval výběr, myslím, že nebylo nutné zvolit podobně laděné filmy.

U dvou fimů by se našla paralela s Kohoutovým filmem, ale snad jen námětem. Týden dívky z továrny ...( bohužel si přesně nepamatuji název a nemám v ruce program) popisuje pracovního týdne dívky z konzervárny, která se po práci baví tím, že kupuje víčka od mléčných výrobků, zasílá je do různých soutěží ke slosování a nakonec vyhraje vysněný dárek- solárium, které ale v bytě nemá kam umístit. Permamentně odmítá svého nápadníka-spolupracovníka z továrny. V továrně jen tupě zatlačuje okurky do sklenic a zdá se, že tak prožije zbytek života. Rádoby veselá sonda do života mladé ženy, režírovaná mužem, nevyzněla nijak, ani komicky. Z filmu, oproti energickému Kohoutově filmu, vyzařovala pomalost, tupost, nulová energie a deprese.

Film Role kočky ve francouzské literatuře o dvou spolubydlících připravujících se na zkoušky byl natočený na video a ukázal studentky vysoké školy jako pijanky piva, flákačky. Možná to tak je, mě to překvapilo.