Ne, že by se Gruzie dále nemohla o členství v NATO ucházet. Ale celé je to zdravým varováním, že si to musíme pořádně rozmyslet, než přijmeme do NATO země s tolika separatistickými problémy. Tento konflikt byl důsledkem vážných chyb při strategickém uvažování. Také ohrozil ambice Gruzie vstoupit do NATO.

Dále je to i připomínkou, že dlouhodobé konflikty neusnuly, zatímco se vede "válka proti terorismu". Situace na Kavkaze je už delší dobu napjatá. Separatisté z Jižní Osetie právem poukazují na to, že se jejich země od Gruzie etnicky i jazykově odlišuje. Avšak i když je jejich kauza rozumná, teď není vhodná doba ji prosazovat.

Stejně není vhodná doba na to, aby si Gruzie začala vynucovat integritu svých hranic. Avšak přesně o to se prezident Saakašvili pokusil. Také je to, jak se zdá, postojem některých vysokých politiků na Západě, což není zrovna konstruktivní, když se emocionálně vznášejí obvinění z genocidy. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Ricová, která je odbornicí na bývalý Sovětský svaz, by sice měla hájit suverenitu Gruzie, ale zároveň by měla zdůraznit prezidentu Saakašvilimu, že Spojené státy nemohou podporovat válkychtivý postoj vůči jejím separatistickým regionům.

Rusům by ale nemělo být dovoleno, aby jim prošla podpora pro separatistické regiony v Gruzii jen proto, že Kosovu bylo dovoleno vyhlásit nezávislost na Srbsku. Kosovo už mělo pokročilou autonomii a jeho hranice byly přesně definovány. Podobně ani v zemích bývalého Sovětského svazu nemá každý region se vzbouřeneckou menšinou automatické právo na nezávislost. Sebeurčení je správný princip, ale každý případ musí být posuzován samostatně. Údajně nezávislé ruské mírové sbory v Jižní Osetii by nyní měly být nahrazeny opravdu nezávislými mezinárodními jednotkami.

Tento konflikt ale není jako konflikty studené války. Pokusy o přátelské styky mezi USA a Ruskem za posledních deset let se víceméně vyplatily. Na cestě do oblasti je delegace z USA, EU, NATO a OBSE. To, že je v delegaci silně zastoupeno NATO, zřejmě přesně ilustruje, jak Západ podceňuje obavy Moskvy z toho, co Rusko považuje za expanzionismus Severoatlantického společenství. Zda bude skupina západních vyjednavačů uznána jako "poctiví prostředníci", je značně pochybné.

Podrobnosti v angličtině ZDE