Výhrady ke kritickým poznámkám pana profesora lze shrnout následovně:

K výkonu radaru...

Pan profesor argumentuje, že nejméně vhodným způsobem zvýšení dosahu je zvýšit vyzařovaný výkon a zvětšit anténu... V naší studii však nic takového netvrdíme. Uvádíme pouze možnosti zajištění oficiálně uváděného dosahu na cíle s minimální odraznou plochou, což je naprosto legitimní postup v každé studii. Za vhodnější reakci bych považoval výpočet minimální potřebné citlivosti a výkonu EMR pro cíl s plochou cca 0,001 m², na dálce 2000 km a 4700 km při pravděpodobnosti správné detekce 90%.

K zisku antény, vzdálenosti mezi mezi prvky a zpochybnění vzdálenosti Fresnelovy zóny

Zisk není „nadnesený“, byl převzat z literatury a je podle mého názoru počítán ze známých a ve světě praxí ověřených vztahů.

Vzdálenost mezi prvky není větší než 2,5 λ. Apertura je tvořena ústím trychtýřů, které se vzájemně dotýkají. Mezera je dána tloušťkou stěny (cca 2 mm z každé strany), pole v ústí trychtýře lze považovat za rovnoměrně vybuzené.

Dálka Fresnelovy zóny odpovídá geometrickým rozměrům a vlnové délce a kupodivu se shoduje s oficiálními údaji USA o nebezpečné zóně pro hlavní svazek antény.

Nechť pan profesor doloží svá zpochybňování výpočtem – potom zisk i dálka Fresnelovy zóny budou jasné.

K mezní výkonové hustotě 10 kW/m² v př. 2

(situace na věži meteorologického radaru na kopci Praha – ozařování pracovníků)

Patnáctiprocentní pokles ozáření na okraji směrové charakteristiky nic nevypovídá, když neznáme přesné výkonové parametry radaru EBR určeného pro Brdy.

K atmosférickým vlnovodovým kanálům

Je zpochybňován odkaz na 50 let starý článek ve Sdělovací technice 7/1954. Jde však o reálný fyzikální jev, který je popisován v mnoha knihách, např. také v celosvětově uznávané práci „Radar Handbook“, jejíž autorem je Skolnik M.I. V praxi tyto jevy průběžně potvrzují také radioamatéři, kteří s radiostanicemi na kmitočtech kolem 10 GHz dosahují spojení na stovky kilometrů. Takové poznatky si zaslouží respekt. Další příklad každoročních výskytů efektu vlnovodového atmosférického kanálu v ČR byl uveden nedávno v přednášce na semináři ČES [4].

Proč pan profesor zpochybňuje fyzikální jevy ?

K dopředným odrazům:

Rétorická forma vyjádření pana profesora (...,že „zastíněné slunce více svítí“, atd....) má asi zpochybnit dopředný rozptyl (odraz), který je však fyzikálně znám a využíván více než 50 let.

Pan profesor však jistě tuto problematiku zná, zabývá se odraznou plochou cílů pro různé úhly dopadu vlny, např. ve svém článku [5]. Jistě ví, že dochází také k dopřednému rozptylu v přímém směru a že dopředná odrazná plocha je (při splnění podmínek mezi křivostí tělesa a vlnovou délkou) o jeden až dva řády větší než monostatická a dochází k soustřeďování energie v přímém směru a nikoliv rozostření paprsku.

K difrakci na hraně kopce a průchodu elektromagnetického záření sklem letadla

Pan profesor difrakci na hraně kopce připouští, ale jeho argument, že pokles výkonu je v tomto případě 25% o neškodnosti záření nic nevypovídá, když neznáme parametry radaru EBR. Totéž platí o zpochybňování rizika záření do kabin letounů.

K případu spolupráce mezi operátory radaru XBR a orgány řízení letového provozu

Případnou spolupráci operátorů radaru XBR s orgány řízení letového provozu tak, aby letouny do 50 km nebyly ozařovány (ať již z důvodu ozařování osob nebo elektromagnetické kompaktability) považuji při hustotě letového provozu nad ČR za nezodpovědnou improvizaci.

Závěr

Polemiku profesora Schejbala nelze považovat za objektivní z těchto důvodů:

Při hodnocení studií [1], [2] jsou přehlížena zásadní pochybení týmu, který prováděl měření na atolu Kwajalein a zpracovával studie:

• Měření ve směru postranních laloků bylo provedeno chybně. Postranní laloky se začínají tvarovat teprve ve střední (Fresnelově) zóně (asi 4 km od antény) a začátkem vzdálené (Frauenhoferovy) zóny – asi 8 km od antény, kdy teprve lze pole považovat za rovinné. Každému odborníkovi, mezi které pan profesor zajisté patří, jsou tyto zákonitosti známé, včetně toho, že pole lze definovat až od začátku vzdálené zóny, kde je soustředěno 90 % vyzářeného výkonu. Proto jsou náhodná měření v několika bodech blízké zóny na Kwajaleinu bezcenná.
• Vůbec nebylo provedeno měření ve směru hlavního svazku, takže deklarovaná bezletová zóna 8,6 km není potvrzena měřením – hodnotu uvedla americká strana.
• Bez věcné argumentace a výpočtů jsou zlehčovány reálné fyzikální jevy při šíření vln (atmosférické vlnovodové kanály, dopředné rozptyly, difrakce svazku) a je činěn negativní závěr.
• Parametry teprve vyvíjeného radaru EBR nejsou známé a z tohoto úhlu pohledu mají měření na atolu Kwajalein nulovou vypovídací hodnotu. Toto musí být každému odborníkovi v oboru radiolokace naprosto zřejmé.

Je s podivem, že tato závažná pochybení ušla pozornosti pana profesora, který pracoval v UVR Opočínek na anténním oddělení, kde se zabýval výzkumem radarových antén a šířením vln. Vážím si věcné a objektivní diskuse, v tomto případě ale musím konstatovat, že hlavní ideou článku pana profesora je především obhajoba studií ministerstva obrany a národní referenční laboratoře [1], [2] bez ohledu na objektivní fakta.

Skutečně odborná a objektivní diskuse je podle mého názoru možná až po korektním zveřejnění parametrů radaru EBR určeného pro Brdy. Výkon a jeho přesná definice by měly být nezbytně doplněny a zveřejněny v základní smlouvě s USA. Je to jediná slušná cesta k dialogu s občany ČR.

Použitá literatura

[1] Bednarčík, P., Marek, L., Komárek, Z., Pekárek, L.: Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy. Praha: Ministerstvo obrany ČR, srpen 2007.