Především pak sportovci poznali, jak se v takových podmínkách špatně nejen trénuje, ale především závodí. Mnozí z nich používají od začátku svého pobytu ochrannou obličejovou roušku.

Je všeobecně známo, že v Číně je poměrně špatná situace v oblasti ochrany životního prostředí. Desítky uhelných elektráren, stovky závodů těžkého průmyslu a rostoucí počet aut pak činí hlavně ve velkých městech situaci přímo kritickou.

Ve velkoměstech bývá často nedýchatelno. Čína ve své honbě za rostoucí životní úrovní obyvatelstva příliš nedbá na ochranu životního prostředí obecně. Nyní se o tom na vlastní kůži přesvědčují výpravy sportovců ze všech koutů naší planety.

Často míváme ve zvyku kritizovat Čínu za to či ono, jednou za porušování lidských práv, jindy za pomalé ekonomické reformy nebo autoritativní politický režim. Samozřejmě v neposlední řadě za stav životního prostředí. Za realizaci obřích projektů, při kterých se na ochranu přírody příliš nedbá. Na takovou kritiku má jistě každý právo.

Není však naše kritika dosti pokrytecká? Máme vůbec právo kritizovat Čínu za její honbu za ekonomickým růstem? Vždyť právě on je dnes alfou a omegou politiky všech západních vyspělých zemí. Těm se zdatně snaží v tomto úsilí sekundovat i země, kde životní úroveň je dosud ve srovnání s tou naší nízká.

Čína je dnes z ekonomického hlediska tzv. dílnou či montovnou světa. Především z této země se na západ doslova valí obrovské množství zboží (různé kvality) od textilu a hraček až po elektroniku. Díky levné (stále ještě) pracovní síle je toto zboží zákonitě levnější, než jej umíme vyrobit my v Evropě.

Ano, lidé v Číně, Indii a dalších zemích Asie jsou stále ochotni pracovat za zlomek naší mzdy. Kdo ví, jak dlouho ještě. Zároveň však žádají logicky i oni růst své životní úrovně. Například v podobě dostupnosti automobilu či elektroniky nebo lepšího bydlení. Divíme se množství smogu v dějišti olympijských her?

Náš údiv nad ním a kritika v této věci skutečně není na místě. Je to jen jeden z dalších negativních důsledků naší honby za stále vyšším blahobytem. I množství levného zboží, které k nám třeba právě z Číny proudí, velmi úzce souvisí s devastací tamního životního prostředí.

O tomto problému však raději nikdo příliš hlasitě nehovoří. Ostatně není divu. Museli bychom totiž přiznat nemalý díl vlastní odpovědnosti za tento nedobrý stav. V globalizovaném světě různé jevy spolu úzce souvisí. Událost či problém od nás vzdálený tisíce kilometrů nás na první pohled nijak nezasáhne.

Ovšem to je velká krátkozrakost. Právě nyní, když se o problému v souvislosti s olympiádou hovoří, si může lépe než jindy uvědomit svoji vlastní odpovědnost za tuto situaci. Pravda bývá často nepříjemná, ale nelze ji dlouhodobě popírat či před ní utíkat. Dříve nebo později totiž dostihne i nás. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe pro nás. Jde o velmi závažný problém, který je nutno řešit. A to jak jinak než v dnešním propojeném světě především globálními opatřeními. Ostatně heslo této olympiády "jeden svět, jeden sen", nás přímo zavazuje k tomu, abychom před stále palčivějším problémem nezavírali oči a neucpávali si nos. Pštrosí chování v této věci k ničemu dobrému nemůže vést. Zdalipak páni politici, kteří zamířili do dějiště her ze všech kontinentů planety, si uvědomují svoji vlastní velkou odpovědnost a uslyšíme od nich nějaký skutečně konkrétní návrh na řešení této situace? Bylo by to již opravdu záhodno. Dosavadní zkušenosti však vzbuzují spíše skepsi, v lepším případě potom jen velmi mírný optimismus. Devastace přírody v Číně se nás týká více, než jsme ochotni přiznat.