Na příklad velkým limitujícím faktorem je tzv. „pre-existing condition", což v praxi znamená, ze pokud někdo trpí nějakou chronickou chorobou anebo ve svém životě prošel operacemi, úrazy a zákroky na záchranu života, je téměř bez šance nakoupit pojištěni, které by krylo pokračující léčbu těchto problémů. Pokud se mu přesto podaří dosáhnout alespoň limitované finanční garance na léčbu ve zmíněných případech, bude to pouze za cenu vysokého „deductible", tj. zaváže se ke hrazeni vysokých částek z vlastní kapsy před tím, než pojišťovna nějak (pokud vůbec) na léčbu přispěje.

Zároveň se nepříčetně zvedá „premium" neboli měsíční platba za zdravotní pojistku, která „pre-existing condition" zahrnuje. V mnoha případech se pojištěnému stává, že pojišťovna odmítne zaplatit za optimální lékařský zákrok nebo léčbu s odvoláním na řadu diskriminačních faktorů, jako je například věk, špatná životospráva, společenská posice pacienta, atd.. Jinými slovy, čím je pacient chudší, tím méně má šanci být léčen a konec konců je to tak naprosto správně, jelikož pokračováni jeho života by pouze přinášelo další problémy, jejichž řešeni by si již stejně nemohl dovolit uhradit, tak to má kratší...

Často se rovněž stává, že pacientovi je jeho pojistka náhle zrušena s odůvodněním, že je více nemocný, než připouští tabulky ziskovosti v pojišťovně a to i tehdy, pokud celou dobu pojistku pravidelně platil. Je zde nutno poznamenat, že americký zdravotní systém stoji na pevných viktoriánských základech, které chápe zdraví a nárok na léčbu jako „privilige" neboli privilegium, nikoli snad, že nemocný má „právo" byt ošetřen.

Pojišťovny, a ne lékaři rozhoduji o způsobu a kvalitě léčby, často v rozporu s tim, co „nakupujícímu" slíbili jejich zástupci v době uzavírání pojistné smlouvy.

Zhruba pětina Američanů nemá žádné zdravotní pojištění, a obrovská komunita vesměs hispánských imigrantů (Mexiko, Latinská Amerika), kteří jsou v nejnižších příjmových skupinách, už vůbec ne. Existuje pravda příkaz, že každý, kdo dorazí do Emergency Room (lékařská pohotovost) musí být ošetřen. Problém je ovšem v tom, že ne každý ošetřený za to zaplatí a nemocnice pak čerpají tyto prostředky z městských, státních nebo federálních dotaci a z pojistek ostatních platících pacientu. Tím se samozřejmě zvyšuje daňové zatížení a měsíční platby těch, kdo pojištění mají, neboť z těchto příjmů se hradí nezaplacené lékařské zákroky.

Podobně supermarkety v chudých čtvrtích mají vyšší ceny než v bohatých obvodech se zdůvodněním, že musí mít v ceně započteny úhrady za krádeže zboží, kterých je v chudých čtvrtích více.

Farmaceutické firmy a pojišťovny plus neplatící pacienti vytvarují obludnou spirálu s neustále narůstajícími náklady na zdravotnictví, které už brzo nebude nikoho léčit. Je pozoruhodné, ze rozpočet na zdravotní výdaje ve federálním rozpočtu se pohybuje mezi 14-16% proti 8-10% v „socialistické" zapadni Evropě nebo Kanadě. Mnoho Američanů řeší své zdravotní potíže odjezdem do zahraničí, kde většinou dostanou tutéž nebo i kvalitnější peci za daleko menší výdaje.

V tomto kontextu lze očekávat, že Kaiser Permanente bude přesouvat část své americké klientely do Čech a jinam, kde bude mezinárodně přítomen. Američan sice dostane svou péči za nižší cenu, domácí obyvatelstvo ovsem bude muset dorovnávat náklady na své léčení k hladině Američana, a tak se úspěšně exportuje drahé a neefektivní zdravotnictví do světa. Zdravotní péče celosvětově je nejenom problém ekonomický, ale především problém morální.

„Managed care" je pouze eufemismus pro likvidační schéma, v němž vyhraje pouze ten, kdo si to bude moci zaplatit anebo uplatit. Ti ostatní mají pouze výhled na rychlý odchod do věčných lovišť anebo na vleklý zapas s nedoléčenými chorobami než se do věčných lovišť odeberou. Toto schéma je vhodné pouze pro celebrity a bohaté.

Takže pouze další pobídka ve schématu „carrot and stick". (česky: cukru a biče, pozn. red.) Neboli dostaneš kus mrkvičky pouze tehdy, pokud jsi dostatečně tvrdě pracoval a dokázal jsi své úsilí at uz čestně nebo nečestně s kusem štěstí taky pořádně zhodnotit. Eutanazie, které se eufemisticky říká právo na důstojnou smrt, je tak asi tím nejlepším, v co může většina pacientů pod „managed care" doufat. Velké farmaceutické firmy a soukromé pojišťovny vytvářejí samozřejmě velmi nepříznivé prostředí pro dostupnou lékařskou péči. Je to v přímém rozporu s jejich obchodní zaměřením a to je logicky a samozřejmě přinést co největší zisky a dividendy investorům.

Soukromé zdravotní pojišťovny a farmaceutické firmy jsou největšími miláčky burzy. A tady je pochopitelně další překážka na cestě k únosné výši pojištěni a dostupnou lékařskou péči. Nikdo se nebude chtít dobrovolně vzdát vysoce výnosných akcii. Legrační je, ze většina chytrolínů, kteří tohle tlačí, své výdělky na burze dříve či později vrátí těm, na nichž dočasně „vydělávali“. Jediným řešením téhle krize je socializované zdravotnictví, jaké má Kanada, západní Evropa nebo Anglie. A to v USA ještě nějaký čas nebude mít šanci na úspěch...

Zjištění, že "managed care" je pouze pro bohaté, potvrzuje i profesor Himmelstein z harvardské lékařské školy:

Česko má ovšem ještě další želízko v ohni. Brdský radar způsobí, ze většina pánů v ČR bude mít koule na tvrdo a tím se úspěšně sníží populace, o kterou by bylo nutno pečovat... To je zase případ „managed care“ v globálním pojetí. Ale to sem nepatří. Jen mi to ujelo. Udělejte vše pro to, aby se tento způsob zdravotnictví v Česku neujal. Ale na druhou stranu, možná už nám to může byt jedno. Tak si to nějak proberte. A ať jste raději dlouho zdraví!