Jde o podstatnou strategickou rovnici: Jde o pokus, podporovaný především Spojenými státy, na němž se však nadšeně podílí celá řada nových amerických spojenců, bývalých součástí Sovětského svazu, omezit veškerý ruský vliv v regionu, ať jde o vliv hospodářský, politický, diplomatický či vojenský.

Gruzínský prezident Michail Saakašvili je v regionu nejnadšenějším stoupencem této strategie. Jeho "ropovodní sousedé" Ázernajdžán a Turecko jsou méně agresivní. Tyto země se snaží využívat hospodářského prospěchu, plynoucího z kaspické ropy, a přitom udržovat dobré styky s Ruskem a vyhýbat se provokacím.

Velkou otázkou je nyní, zda Saakašvili své postoje a činy přehnal. Způsobila jeho eskalace jihoosetínské krize něco jiného, než že zničila jakoukoliv možnost, aby se znormalizovaly styky Gruzie s Ruskem, pokud Saakašvili zůstane prezidentem? Potvrdily Saakašviliho činy dojem u západních politiků, že je Saakašvili zbrkloun, a ochromily šance Gruzie obdržet letos na podzim příslib, že Gruzie bude mít možnost vstoupit do NATO? Francie a Německo se letos v dubnu postavily v NATO do čela tábora opatrných, když donutily prezidenta Bushe, aby plán na vstup Gruzie do NATO odložil o celé měsíce. Jejich argumentace, že Gruzie není na členství v NATO dosud zralá, byla zřejmě nyní posílena.

Náhlá krize dostala Spojené státy do nezáviděníhodné situace. Zatímco USA podporuje touhu Gruzie vstoupit do NATO, Bílý dům se vyhýbá vojenské akci a ví, že nemůže udělat nic, co by nevyvolalo mocnou ruskou reakci. Když George Bush v roce 2005 navštívil Gruzii, naléhal na Saakašviliho, aby zachovával chladnou hlavu: "Vedoucí představitelé Gruzie vědí, že mírové řešení konfliktů je základní podmínkou pro vaši integraci do transatlantického společenství," řekl Bush na obrovském shromáždění v Tbilisi.

Saakašviliho stoupenci tvrdí, že odklad vstupu Gruzie do NATO povzbudil Rusko, aby začalo vyvolávat napětí letos na jaře a v létě v Abcházii a v Jižní Osetii. Gruzínci tvrdí, že není pravda, že tuto krizi vyvolala minulý týden agrese gruzínských vojsk, ale že už celou řadu měsíců docházelo k drobným pohraničním konfliktům.

Gruzínská ofenzíva selhala a cílem ruské protiofenzívy nyní, jak se zdá je, ovládnout oněch 40 procent území Jižní Osetie, která byla minulý týden pod gruzínskou kontrolou.

Pokud budou Rusové úspěšní, musejí se rozhodnout, zda si ponechají nově získané území jako argument pro vyjednávání s Saakašvilim, anebo zda přijmou extremní řešení a povzbudí Jižní Osetii, která je nyní sjednocena, aby udělala to, co si přeje většina jejího obyvatelstva - vyhlásila na Gruzii nezávislost.

Až boje skončí a usadí se prach, Saakašvili zřejmě také bude muset čelit útoku od politické opozice v Gruzii. Uprostřed bojů se vedoucí představitelé v parlamentu sjednotili a podporují vzedmutý gruzínský nacionalismus, ale jestliže bude podmínkou příměří vyhnání všech gruzínských jednotek z Jižní Osetie a z Abcházie, Saakašvili se zřejmě bude muset zodpovídat nejen ze ztráty území, ale i ze ztráty šance pro Gruzii vstoupit v brzké době do NATO.

Podrobnosti v angličtině ZDE