Britská firma Be (bethere.co.uk) nabízí od nynějška zákazníkům broadbandové připojení s rychlostí až 24 megabitů za sekundu. Je to třikrát rychlejší připojení než dosud nejrychlejší britské připojení na net.

Tato šířka pásma umožní zákazníkům, aby sledovali v počítači prostřednictvím streaming zároveň dva televizní okruhy technické kvality High Definition. Zároveň mohou surfovat po internetu a telefonovat. Služba nijak neomezuje celkový měsíční objem stahování dat.

Na obrazovce je hlava. Hlava náleží poslanci. Poslancova hlava hovoří, odpovídá na dotaz televizního redaktora. Hlava říká:

"Nemohu souhlasit s tím, že se v poslední době v médiích objevují útoky na moji osobu s tím, že jsem se měl dopustit krádeží a smilstva s nezletilými. Toto za svou osobu odmítám, od tohoto se rázně distancuji."

Je to nesmírně zajímavé: poslancova hlava dává takto najevo, že on jakožto poslanec je pobouřen skutečností, že se jeho osoba měla něčeho dopustit. Jeho osoba se sama bránit nemůže a tam tím pověřila jeho. On její nejblíž, takže je to logické. Nejde o schizofrenii.

Reality show VyVolení má ve svém sloganu vepsáno, že nezná bratra. Pokud to znamená onoho velkého, Big Bráchu, je to ovšem poněkud matoucí -- jsou to dvojčata. Exhibicionistická, přisprostlá, primitivní siamská dvojčata, tvořící dohromady obludu k pohledání. Něco takového se prostě při prohlídkách rodinných alb neukazuje. Narazit při návštěvě v cizím domě cestou na toaletu na podobného jurodiva, nepřestanete jektat hrůzou do konce svých dní.

Ofcom, britský úřad pro regulaci médií, kritizoval televizi BBC za zpravodajství o bombových atentátech v Londýně dne 7. července. BBC se omluvila za to, že odvysílala šokující záběry kriticky zraněného muže, který byl odnášen na nosítkách do jedné londýnské nemocnice.

Tytéž záběry posléze odvysílala komerční televize ITV a kulturní komerční okruh Channel Four, ale tyto televize Ofcom nekritizoval, protože rozhodl, že tato média použila dané záběry "v řádném kontextu".

Na drastické záběry, odvysílané v televizi BBC, si stěžovalo 26 diváků.

Ofcom konstatoval, že nemá nic proti odvysílání záběrů, jak zraněný člověk dostává cestou do nemocnice masáž srdce, ale dodal, že "výjimečně šokující a znepokojující" záběry musejí být "výjimečným způsobem zdůvodněny". Pokračoval: "BBC tyto záběry odvysílala jakoby jen tak mimochodem a komentář neodrážel vážnost situace. Vítáme přiznání BBC, že se záběry nebylo naloženo řádně a že neměly být takto odvysílány." Televize ITV se vyhnula kritice proto, že "vytvořila [pro tyto záběry] jasný narativní kontext prostřednictvím citlivého doprovodného komentáře".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Z tiskové zprávy České televize: "Film scenáristy a režiséra Bohdana Slámy Štěstí získal na Mezinárodním filmovém festivalu ve španělském San Sebastianu hlavní cenu Zlatou mušli. Cenu Stříbrné mušle za nejlepší ženský herecký výkon dostala Anna Geislerová."

Na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti označil nestor českých filmových kritiků A.J. Liehm Slámovo Štěstí za "neskutečný slaďák". Britské listy se však k tomuto filmu stavějí podstatně příznivěji, recenze BL ZDE.

Když mi vyšel článek o standardním evropském spropitném, všimném čili "dýšku", ve které jsem jistě jenom z pokročilé mladické nerozvážnosti spojil jeho výpočet s částkou, kterou zaplatil PKN Orlen za Unipetrol, netušil jsem vůbec, že se budu k tomuto tématu ještě někdy vracet. Záhy však oficiální závěry nezávislého vyšetřování polského Sejmu ukázaly na drobné názvoslovné nuance v účetnictví PKN, které ukazují možné všimné ve výši 42 milionů euro. Je to po přepočtení kursem eura ke Kč v limitu standardního evropského spropitného 8 až 10 procent z ceny Unipetrolu v českých korunách a musím říci, že tato souhra náhod mne pobavila a potěšila zároveň.

Bylo mi osm, když jsem poprvé držel v ruce knihu J.M.Trosky Zápas s nebem. Úplně mě pohltila a vzápětí jsem jedním dechem přečetl trilogii Kapitán Nemo od téhož autora. Tato dílka stála na počátku mé celoživotní lásky k žánru science fiction a nebýt jich, nikdy bych se nedopracoval k četbě řady špičkových románů a povídek jako byly Solaris či Pánův hlas od Stanislawa Lema, Les či Kulhavý osud od bratří Strugackých, Jak vypálit Chrome Williama Gibsona, Královnu cikád od Bruce Sterlinga a mnoho jiných titulů.

Potřebuji zpopularizovat stránky Ludvíka Vaculíka, které jsem vytvořila za pomoci přátel (a se spisovatelovým souhlasem, píše Alena Janková, knihovnice z Rychnova nad Kněžnou.

Stránky jsou na adrese www.ludvikvaculik.cz. Vřele doporučujeme.

V jednom starém dobrém filmu vybídl nemrava uchazeče o placené místo obecního poskoka, aby dal starostovi facku. Ten s chutí a elánem přání vyhověl. Starosta o totéž požádal pro svého zástupce, nemravu. I jemu se dostalo řádné chlapské a mlaskavé.

Zfackovaní hoši z radnice si mohli nechat zdát o vlastní způsobilosti a nebetyčné bezvýznamnosti.

V současné době by potřeboval nejeden potentát z Horní dolní poctivou českou anebo přímo zednickou, ale nejsou jaksi lidi.

Po přečtení tohoto článku jsem byl, mírně řečeno zmaten. Zatímco pan Vít v článku "Budeme jezdit zadarmo" v podstatě konstatoval dnešní situaci, kdy nesmyslným zdražováním a rušením spojů hromadné dopravy byli lidé doslova nahnáni do svých aut, a problémy z toho vyplývající, které jsou v podstatě již jen působením "neviditelné ruky trhu". Pan Brož odpovídá studií o budoucnosti, aniž by uvedl, kde a za kolik zakoupit elektromobil nebo toyotu s hybridním pohonem, kolik budou náklady na provoz a údržbu případně kolik nás tedy vyjde ujetí jednoho kilometru. Domnívám se, že při dnešních cenách středního vozu kolem 800 000 Kč by cena toyoty s hybridním pohonem mohla být mezi 1,5 a 2 miliony - pro kolik lidí tedy bude dostupná? Vyřeší zplodiny všech automobilů, které jsou v naší republice v provozu, několik desítek "hybridních" toyot?

Když jsem psal svůj fejeton o Evropském dni bez aut, tak mne ani ve snu nenapadlo, že sklidí takovou odezvu. Svůj fejeton jsem bral jako úsměvnou historku pohodlných automobilistů, kteří své miláčky neopustí, ani kdyby měli vypustit duši a udusit se na křižovatkách zplodinami svých vlastních motorů. Je to smutné, ale bohužel, je to fakt. Vím o čem mluvím -- jsem jedním z nich. A jsou nás miliony. Ať se to komu líbí nebo ne.

Já vím, že to není správné, ale já většinou nejdu dál než 50 metrů od zaparkovaného auta. Pokud by to mělo být dál, tak tam nejdu. Na návštěvu k sousedovi, který bydlí od nás asi 300 metrů, jedu autem. Já vím, že je to špatné. Utěšuje mne, že když soused nás chce navštívit přijede taky autem. Co proti tomu chcete dělat?

Ve středu 21 září uplynuly čtyři roky od největší průmyslové katastrofy ve Francii. Veřejnost ani média na událost nezapomínají, navíc její následky, zejména ekonomické a právní, jsou stále aktuální. Výbuch v Toulouse v roce 2001 měl na svědomí 30 mrtvých, 9 000 zraněných a velké hmotné škody. Neštěstí ukázalo, že i když je jeho pravděpodobnost známa i odborně vyhodnocena, málokdo věří v jeho skutečnou realizaci, a podle toho se tak i většina lidí chová.

Film, v němž se takřka neustále vraždí... pokud se v něm tedy zrovna nesouloží, nemučí nebo nepojídají lidské pozůstatky.

Navíc film, který je takřka doslovně věrný své předloze, kterou je onen "úpadkový" žánr jménem komiks -- a který v podstatě vznikl rozhýbáním, namluvením a oživením oněch obrázků s textovými bublinami. Hnus, vykřiknou mravokárci -- jedna má známá ostatně z filmu po dvaceti minutách utekla. Co na to odpovědět? Snad jen to, že film Sin City: Město hříchu je svou uměleckou formou (opakování důležitých motivů, syrovost a stylizovanost příběhů a postav) i mravním obsahem skutečnou baladou, o jakých jsme se učili ve škole v hodinách literatury, a jeho autoři jsou skutečnými Karly Jaromíry Erbeny pro 21. století.

Plán vypracovat seznam historických událostí, které bude trestné oslavovat, je známkou toho, že se Blair konečně zbláznil. O navrhovaném opatření píše Simon Jenkins v deníku Guardian:

Britský ministr vnitra Charles Clarke slíbil premiérovi, že nechá odsoudit na pět let do vězení každého, kdo bude "glorifikovat, vychvalovat či oslavovat" nějaký teroristický čin, spáchaný za posledních 20 let. Je jedno, zda půjde o úmyslnou či neúmyslnou glorifikaci. Pokud se někdo rozhodne interpretovat to, co píšu či říkám, jako glorifikaci terorismu, i když na základě toho nespáchají žádný teroristický čin, znamená to, že jsem spáchal trestný čin, píše Simon Jenkins.

A-kontra vychází od roku 1991, s přestávkou v letech 1996-1998. V druhé polovině září vyšlo další číslo, jehož hlavním tématem jsou subkultury. Otevírají ho články věnující se aktuálnímu dění v ČR i ve světě: CzechTek tentokrát policejní a reflexe dění okolo policejního zákroku proti CzechTeku, 10 rokov zapatistického povstania, Válka přišla domů o londýnských bombových útocích, zasedání G8 ve skotském Gleneagles a antiG8 aktivitách.

Mladí se mě ptávají, jaké to bylo "za nás", tj. v sedmdesátých letech. O tom, by se dala napsat celá kniha, což vůbec nemám v úmyslu, a tak jenom pár vzpomínek na to, jak jsem to tehdy prožíval já.

Za starých časů, kdy českým hlavním městem ještě byla Vídeň a vládl císařpán a jeho rodina, převládal skoro sto let v české literatuře i jiném umění nacionalismus. Bylo to v té době koneckonců docela vzdorné, alespoň zpočátku. Rýmovat "vlast" a "slast" (jak to ironizoval Karel Havlíček Borovský) a psát ódy na krásy země české se ovšem tvůrcům skutečně hodným toho jména postupně zajídalo... a tak na sklonku devadesátých let vystoupila nová generace, která už nehodlala psát o starých tématech na staré způsoby. Velká část autorů z této generace buřičů byli anarchisté -- jména Neumann, Šrámek, Gellner či Hašek známe ostatně ze školních čítanek. Postavili se proti veškeré "oficiální societě", ale především proti "šarlatanerii patriotismu". Projevem odporu bylo tehdy zvolat (jako to na stránkách anarchistického tisku udělal Neumann) "Jsem Rakušanem!" -- a kašlu vám na vaší vizi nějakého českého státu. To ovšem neznamenalo, že by se anarchisté důsledně nestavěli proti všemu, co tvořilo skutečné základy rakouského mocnářství (ale svým způsobem také většiny "vlastenecké" české společnosti) -- vystupovali proti militarismu, proti církvi a náboženství, proti měšťáckým představám o lásce a rodině... S představou společenské spravedlnosti spojili požadavek svobody -- a to svobody co nejúplnější, svobody, která nemůže být výsledkem kompromisu.

Jeremy Rifkin: The European dream: how Europe's vision of the future is quietly eclipsing the American dream (Evropský sen: Jak evropská vize budoucnosti nenápadně zastínila americký sen), 434 stran. Vydalo nakladatelství Jeremy P. Tarcher/Penguin, New York 2004. Cena 15.95 USD. V češtině vydalo nakladatelství Evropský literární klub, překlad Václav Procházka, 424 stran, Praha 2005, cena 329 Kč.

Reklama má mnoho podob. Jednou z nejúčinnějších je využití aktivisticko-publicistických metod, odvozených od takzvaného guerilla marketingu. Bojovou hru na téma autor a jeho nezadatelné právo na otištění čehokoliv se pokusil nedávno sehrát s redakcí Britských listů i poněkud kontroverzní pedagog FSV UK.

Po dohodě s Jakubem Patočkou tento text v autorem zkrácené podobě (7400 znaků) vychází v Literárních novinách dle příslušných ustanovení tiskového zákona o právu na odpověď na text, zveřejněný v předchozím čísle Literárních novin a na serveru Česká média Petrem Šafaříkem.

Český sen - dílo nebo podvod? TÉMA BL

Chci se vyjádřit k pomlouvačnému a lživému textu Štěpána Kotrby:

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.