Připomenu pouze některé, které mi vytanuly na mysli a se kterými se můžeme běžně setkat. Jde o výrazy jako záloha, osobní dar, speciální sleva, různé režijní výdaje, manažerský příplatek, provozní náklady, zvláštní náklady , zvláštní příplatky, poplatek za zprostředkování, dary politické straně, dary dobročinným organizacím, nadacím a fondům, mimosmluvní platby, vstupní poplatky, náklady na tržní externality, náklady na pozitivní P.R., marketingové a reklamní náklady, náklady na poruchy trhu, náklady na ošetření možných rizik, výdaje managementu, organizační náklady, transakční náklady, záloha na podíl na zisku a nakonec ona tradiční provize.

To vše jsou jen některé z mnohých názvů kolonek, ve kterých se mohou skrývat prostředky, které lze v případě souběhu mimořádně nepříznivých sociálně tržních podmínek (čti "když to praskne") nazvat oněmi neblahými a dehonestujícími slůvky, tedy jednotlivě úplatky nebo souhrnně korupce, zvaná česky úplatkářství.

V tržním hospodářství možná nelze uplácet, ale lze motivovat. Taková motivace nebývá samozřejmě součástí vládních ani stranických politik, ale byla, je a zůstane součástí vládních stranických i obchodních praxí. Motivace je často opisována spojením "výraz opravdového a upřímného zájmu" nebo pro zvláště odporné případy výrazem "naznačení snahy ochotně, nezištně, účinně a pokud možno okamžitě pomoci."

Když si vezmete průvodce společenským chováním a nebo různé bedekry, najdete tam pro evropské země a evropské kulturní prostředí zpravidla doporučení o obvyklém spropitném ve výši 8-10 procent. Uvedu takový příklad. Pokud bych měl v Evropě za něco zaplatit například náhodně zvolených 13 miliard nějakých měnových jednotek, je řádné evropské spropitné mezi 1,04 a 1,3 miliardami měnových jednotek. Což je, kdyby šlo náhodou o české koruny v objemu 13 miliard, spropitné něco kolem 40 milionů euro. Náhodou. Tedy, už ne náhodou, ale po dělení kursem. Při výrazu spropitné mi má paměť zbloudila do mého dětství a mládí, kdy v restauracích visely povinně cedulky s nápisem "Neurážejte nás spropitným" a již tenkrát to ti podnikavější dávali co nejvíce na oči, aby snad někdo na spropitné nezapomněl. A ti největší experti to dopisovali na jídelní lístky. Zisk z propagace spropitného vysoce převyšoval ztrátu způsobenou občany, kteří se přitrouble nebo i vychytrale nápisem řídili.

Proč to všechno říkám?! Dnes jsem seděl s jedním známým v restauraci a jak jinak, řeč zabloudila na Unipetrol a úplatek. Známý je zkušený muž, orientovaný v českém prostoru a čase jako málokdo. Vyložil jsem mu tedy svou teorii úplatku, on se smál a říkal, že bych to nikde asi takhle veřejně nahlas neřekl. A já jsem si přiznal, že asi ne...

Když tu mi číšník přinesl účet a na něm se po všech náležitostech ministerstvem financí daných skvěl registrační pokladnou vytištěný tučný titulek z názvu tohoto článku: TIPS AREN'T INCLUDED. Byl jsem okouzlen hned třikrát. Novostí naší doby, která našla novou podobu výzvy "Neurážejte nás spropitným" ve formulaci "Spropitné není (v účtu) zahrnuto" (anglisté prominou), dále tvůrčím využitím možnosti registrační pokladny, která dává možnost upozornit platícího, že by měl přitlačit, když už není, alespoň podle MF ČR, právě díky dotyčné registrační pokladně řádnou částku tak snadné zašantročit a nakonec samotným nádherným podobenstvím a zjevením toho, kdyby se úřady všude v Evropě oděly do transparentů s heslem TIPS AREN'T INCLUDED a překladem v národním jazyce. Tam, kde je jazykový zákon, by to bylo obráceně. Jak krásný doplněk k našim Zimmer frei. Mimochodem, zmíněná pokladna to mimo Kč tiskla i v eurech....

Pohled na účet mne přesvědčil o tom, že toto podobenství si již nemohu nechat uklouznout mezi prsty. V zenových textech se často dočteme, že žák byl osvícen. Žák tedy usedl a v rozporu se svým původním přesvědčením napsal tento text. Prostě tváří v tvář geniálnímu titulku z hospodského účtu nemohu jinak...