7. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 7. 2005

Filmový festival Karlovy Vary

Petrohradský mýtus žije dál v Městě bez slunce

Filmy o drogách jsou známá věc. Viděli jsme už bezpočet nešťastných mladých lidí, jak se dostanou do narkotického transu, pak zažívají traumatické období bez drog, pak utrpí předávkováním a navzájem se na stříbrném plátně zrazují. Samozřejmě, existují filmy jako Trainspotting (1996) a Requiem for a Dream (2000) a Blow (2001) a Spun (2002) -- a to je jich jen několik. Takže co činí film režiséra Sergeje Potěmkina (Город без солнца / Město Bez Slunce) (Rusko 2005) něčím odlišný? No, něco zajímavého na tom filmu skutečně je.

Ze stručného shrnutí zápletky se to však nedovíme. Film vypráví příběh Ljudmily, neboli Lucy ("...in the sky with diamonds..."), talentované umělkyně a herečky, která tráví svůj čas ve skupině nadaných, ale na drogách závislých bohémů, mezi nimiž je i její poněkud snobský bratr-umělec Alex. A pak se seznámí s Jegorem. Na zledovatělé ulici jí upadne složka s kresbami a Jegor ji málem přejede. Takže jí pak odveze tam, kam Ljudmila potřebuje dojet.

Jegorovi je asi třicet let, pracuje jako inženýr v továrně na cigarety. Na první pohled se nijak moc neodlišuje od hodně nudného muže ze středních vrstev, a tak se nám zdá dost divné, proč se Ljudmila/Lucy s ním rozhodla chodit (jemu je to zpočátku také podivné). Avšak, jak film pokračuje a my se o Jegorovi dovídáme víc, ukazuje se, že je stále sympatičtější a zdaleka není tak nudný, jak se dalo zpočátku očekávat. A co je důležité, Jegor Lucy miluje. A opravdu. Ukáže se, že hraje Jegor v jejím životě velmi pozitivní vliv. Pomáhá jí zvládnout její závislost na heroinu, ale i ona má pozitivní vliv na jeho život, přináší do jeho "bezpečné existence" svůj tvůrčí postoj k životu. Lucy i Jegor jsou naprosté protiklady, avšak, navzájem se doplňují.

Obecně řečeno lze říci, že filmy o narkomanii mívají dost obdobnou strukturu: nejprve se zdá, že brát drogy je zábavné: film ukazuje, jak si narkman myslel, jaké to bude krásné. Ale příjemné pocity se brzo rozplynou a najevo vychází pravda.

Film Město bez slunce tuto strukturu nemá. Od začátku propadají jeho "hrdinové" postupně až k nejnižšímu bodu, než se jim podaří -- a to jen některým -- se z toho zase dostat. Užívání narkotik není v tomto filmu v žádné chvíli prezentováno jako něco vzrušujícího a bez nebezpečí. Dramatická atraktivita užívání drog, kdy je v pozadí všudypřítomné jejich fatální nebezpečí, je možná důvodem, proč se na toto téma tak často natáčejí filmy -- je to velmi "napínavá" kombinace témat. Jenže tento film drogy neukazuje jako něco vzrušujícího a zajímavého. Od samého začátku hovoří Lucy o tom, jak prázdný je život s drogami a že jí nikdy štěstí nepřinesly, i když si zpočátku myslela, že tomu tak bude.

Už tímto se Město bez slunce odlišuje od jiných filmů z tohoto žánru. Ale obsahuje i jiné prvky, které mě opravdu zaujaly. Celý film je prodchnut zvláštní senzitivitou, jeho postavy neustále usilují o něco vyššího. Uvažují o životě a o štěstí a poetická gesta film naplňují hloubkou. Jednou z nejzajímavějších postav je režisér Luciiny divadelní společnosti, sám je to tragický klaun (i když tvrdí, že vůbec hercem není) který mluví moudře a vypráví pohádky.

Zajímavý efekt vzniká z kombinace celé řady situací: Luciina divadelní společnost inscenuje hru od Daniila Khramse, údajně je to hra pro děti, ale zabývá se tématy, která jsou ve skutečnosti hodně dospělá ("Člověk by se neměl nim stavět arogantně...")

A Lucy ve filmu říká Igorovi: "Víš, když se dítě ve spánku usměje, znamená to, že ho ve snu navštívil anděl." Mnich v katedrále, kde jsou na návštěvě, souhlasí. "Ano, andělé navštěvují jen děti. Nás se bojí. My žijeme příliš dobře."

Je tedy Lucie, jako herečka pro děti, padlým andělem, anebo se to týká "lepšího" života, který by chtěla vést? Kromě andělů jsou ve filmu také ptáci -- holubi a holubice -- osvobození z klecí. (Lucie se také objevuje v ptačí kleci v jedné scéně ve své hře.) Směsice scén z divadla se scénami ze života narkomanů také naplňuje film nadějí. Umělecké úsilí jim pomáhá nalézt štěstí, a to štěstí, které je hluboké a smysluplné, užíváním drog je nedosažitelné.

Významnou roli však hraje místo, kde se film odehrává. Jméno Město bez slunce se týká Petrohradu a toto město je téměř další, živou, postavou tohoto filmu. Film začíná nádhernými záběry tohoto města a během příběhu se k nim navrací. Toto město takto pojmenoval Alex. I když ho miluje, promítá si do něho to, že je nešťastný. Tvrdí, že je město příčinou jeho klaustrofobie. Říká mu "bezsluneční město", avšak místnosti, v nichž žije, jsou tmavé proto, že nalepil své fotografie Petrohradu na všechna svá okna. On sám proměnil Petrohrad v "město bez slunce" a tma v jeho životě pochází zevnitř jeho vlastní osobnosti.

A toto není jen frivolní myšlenka, s kterou přišel jeden dekadentní umělec. Tato metafora odkazuje na tradici, která existuje tak dlouho, jak existuje město samo -- Petrohrad jako město, které je symbolem útlaku, nočních můr, dlouhých hrozivých nocí, kdy se vám mohou přihodit osudové věci, je to město, jehož podstata je neporazitelná a nezvládnutelná.

V první scéně tohoto filmu vidíme Alexe a jeho dívku Karinu, jak se na Petrohrad dívají z výšky a fotografují ho. Při tom vidí někde ve městě požár a šedivý kouř, táhnoucí se po obloze. Hned na začátku filmu cítíme, jaký život v tomto městě pulzuje a jak v něm leží ničivé síly.

Tento film je nesmírně aktuální a současný, avšak zároveň je svázán se starou tradicí a s aspiracemi, které jsou jaksi věčné (lidé vždycky usilovali o nějaké "vyšší štěstí", vždycky hledali únik). A právě tímto se pro mě tento film podstatnou měrou odlišuje od jiných.

                 
Obsah vydání       7. 7. 2005
7. 7. 2005 V Londýně zahynulo více než 50 osob
7. 7. 2005 Jak k tomu došlo - časová souslednost
7. 7. 2005 Americká novinářka odsouzena do vězení
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
6. 7. 2005 Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus Boris  Cvek
7. 7. 2005 G8 a WTO: může summit ovlivnit mnohostranné obchodní vyjednávání? Ludmila  Štěrbová
7. 7. 2005 Jörg Haider - nejlépe placený rakouský politik Richard  Seemann
7. 7. 2005 Blahoslavený bezdomovce nesoudí Jindřich Jonáš Bláha
7. 7. 2005 MÁ DĚVA JEŠTĚ DŘÍMÁ Karel Hynek Mácha
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
8. 7. 2005 Petrohradský mýtus žije dál v Městě bez slunce Ema  Čulík
5. 7. 2005 Hvězdy a festivaly Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Broken Flowers -- Zlomené květiny Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
5. 7. 2005 Delicate relations painted intricately Ema  Čulík
5. 7. 2005 Jemné vztahy vylíčené složitě Ema  Čulík
4. 7. 2005 American Indie Films Deal with the War on Iraq, but Fail to Convince Ema  Čulík
4. 7. 2005 Americké nezávislé filmy o válce v Iráku nepřesvědčily Ema  Čulík
5. 7. 2005 Návrat domů jako deja vu zmrzačené genereace Štěpán  Kotrba
7. 7. 2005 Makroekonomové mezi vědou a politikou Jindřich  Kalous
7. 7. 2005 Ekonomie -- věda nebo náboženství? Josef  Vít
5. 7. 2005 Ozdoba Krnova Boris  Cvek
6. 7. 2005 Nelegální dodávky zbraní podporují násilí v Konžské demokratické republice
7. 7. 2005 Nesnesitelná lehkost zapomínání aneb Big Brother přichází Lubomír  Brožek
7. 7. 2005 Jaderná energetika: osobní urážky do věcné polemiky nepatří Ivan  Brezina
4. 7. 2005 Sladké mámení alternativ Milan  Černý
7. 7. 2005 Partnerstva verejného a súkromného sektoru nie sú problém
7. 7. 2005 Američtí vojáci a strategie ničení nemocnic: škody místo oprav
7. 7. 2005 Neúspěšné obležení Fallúdže Dahr  Džamail
7. 7. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. -- 17. června 2005
4. 7. 2005 Psychosociální vývojové krize v životě Martina Luthera Stanislav  Heczko
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Filmový festival v Karlových Varech - 2005 RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Broken Flowers -- Zlomené květiny Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
5. 7. 2005 Hvězdy a festivaly Markéta  Sulovská
5. 7. 2005 Jemné vztahy vylíčené složitě Ema  Čulík
5. 7. 2005 Delicate relations painted intricately Ema  Čulík
5. 7. 2005 Návrat domů jako deja vu zmrzačené genereace Štěpán  Kotrba
4. 7. 2005 American Indie Films Deal with the War on Iraq, but Fail to Convince Ema  Čulík
4. 7. 2005 Americké nezávislé filmy o válce v Iráku nepřesvědčily Ema  Čulík