Ukazuje život nešťastné čtyřky -- dělníků Karla, Milana, Tomáše a Vinca, kteří přijdou o zaměstnání poté, co je je jejich továrna prodána jakýmsi Italům. V první scéně filmu vidíme je a jejich nešťastné kolegy, jak stojí venku a dívají se, jak jejich šéfové ostýchavě odcházejí z továrny poté, co podepsali dohodu, která těmto mužům zničí jejich živobytí. Bezpečnostní stráže jim chtějí zabránit v přístupu k ředitelům, ale marně. Dělníci kordon prorazí a zaútočí na podnikatele, kteří se snaží dostat se ke svým autům. O několik hodin později Vinco čistí Karlovo zakrvácené ucho a vypráví mu, že jeden jeho příbuzný, když ho vyhazovali z práce, alespoň dostal hodinky. Karel k tomu zdeprimovaně poznamenává, že jediné, co on dostal, byla rána do obličeje.

Film pak líčí, jak se tito čtyři muži posléze snaží vydělávat peníze jiným způsobem. Zamýšlejí realizovat celou řadu šílených plánů, většina z nichž nutně selhává. Dají dohromady peníze, které se jim podařilo sehnat (většinou si je vypůjčí od žen, s nimiž žijí) a koupí si starý náklaďák, s nímž jezdili, když byli zaměstnáni v továrně. Rozhodnou se ho využívat k řádnému vydělávání -- chtějí pracovat jako stěhováci a hledat a prodávat nábytek, který už nikdo nechce. Podaří se jim přijít o stádo ovcí a jsou chyceni při tom, když se pokoušejí ukrást zařízení z jednoho starého kostela. Veškeré jejich pokusy vydělávat jsou jen spekulárním selháním. Jediná skutečná zakázka, kterou dostanou, je pro ně trpký zážitek. Jejich úkolem je totiž odvézt na příkaz exekutora zařízení z bytu jednoho jejich známého. Nikdo z nich to nedělá s nadšením, ale Tomáš otevřeně odmítne se vrátit do budovy, odkud mají věci odvážet, jakmile si uvědomí, co mají udělat. A pak o své nákladní auto v snad nejzábavnějším momentě tohoto filmu přijdou: jakýsi muž na Tomáše mává, když Tomáš s nákladním automobilem couvá do ulice. Když Tomáš z auta vystoupí a jde zavřít bránu, muž do auta rychle nasedne a odjede s ním pryč.

Tento neuvěřitelný projev nekompetentnosti je jen jedním z mnoha příkladů pocitu méněcennosti, který ze čtyř mužů vyzařuje. Film začíná sérií záběrů prázdné továrny, kde tito muži pracovali -- a tyto záběry se pak znovu objevují během filmu -- jako by měly naznačit, že za problémy těchto čtyř mužů může jejich továrna. Avšak je naprosto jasné, že zdrojem opakovaného selhávání této mužské čtyřky jsou jen tito muži sami.

Jakmile o náklaďák přijdou, film se začne soustřeďovat na osobní život této nešťastné čtyřky. A ten je zrovna tak špatný jako je stav jejich profesní kariéry. Milan je rozveden a stará se o nedisciplinovaného dospívajícího chlapce, kterému hrozí vyhození ze školy a který začíná být právě tak silným alkoholikem, jakým je jeho matka. Milanovy rodičovské výchovné techniky nejsou zrovna nejpedagogičtější. Když chce donutit syna, aby začal znovu řádně chodit do školy, posadí ho před sebe a donutí ho vypít množství vodky.

Karlova velká rodina (Karel je katolík, a tak odmítá používat antikoncepci) není v tak tragické situaci, ale ani on se nedokáže o své čtyři dcery řádně postarat a jeho žena není spokojena, že je nucena zůstávat v domácnosti a starat se o děti. "Světa znalý" Vinco je v podstatě na ženské a snaží se začít si s Evou, číšnicí v hostinci, kam tato mužská čtyřka ráda chodí. Vinco ale není schopen vážného, trvalejšího vztahu a když se na něj vrhne Tomášova manželka, Vinco se sexu s ní nebrání, a tak se (samozřejmě) uprostřed všeho vrátí do bytu Eva a nalezne je, jak oba leží polonazí na posteli.

A Tomáše trápí rodinné problémy. Jeho manželkou je Marta, sestra jednoho z podnikatelů z továrny, ve vztahu vůči němuž má Tomáš silný pocit méněcennosti. Z hrdosti reaguje agresivně a raději rozbije všechny dárky, které Martin bratr koupí jeho synům, než aby dovolil, aby dostali novou hračku. Jako typický mužský šovinista se také nedokáže vyrovnat s tím, že by jeho manželka mohla mít zaměstnání. Chce od ní, aby byla doma s dětmi. Jak se film podrobněji zabývá rodinným životem těchto mužů, brzo je zjevné, že všichni čtyři muži jsou sami svou podstatou naprosto k ničemu, a právě proto v životě ve všem selhávají. Svou neschopnost si však nikdy nepřiznají. Tomáš se ptá Vinca: "Proč mě opustila?" Vinco odpovídá: "Zavinil sis to sám."

Právě jejich pýcha je důvodem jejich pádu. Jsou příliš hrdí na to, aby začali dělat normální, poctivou práci, a tak se věnují nejrůznějším nepraktickým plánům. Sní o "slunečním státě", sní o tom, jak by se lehce dostali ze své situace. Nesnaží se najít skutečnou práci. Kdyby spolkli svou pýchu, byli by schopni vrátit se do továrny a pracovat pro nové majitele. Ale samozřejmě, to je pro ně naprosto nepřijatelné.

Jsou v začarovaném kruhu: čím hůře na tom jsou, tím silnější je jejich pýcha, a čím silnější je jejich pýcha, tím víc jim to brání v tom, aby se dostali ze své nezáviděníhodné situace. Přitom se zdá, že ti, kdo spolknou svou hrdost, dostanou to, čeho je jim zapotřebí. Bývalá Milanova manželka Vilma pracuje u společnosti, která zákazníkům nabízí erotické telefonní rozhovory. Vzdala se do určité míry své lidské důstojnosti, ale vydělává. Když se ostatní tři muži snaží odvézt Tomáše do nemocnice, poté, co se vážně zranil v záchvatu vzteku, Tomáš je vpustí dovnitř teprve poté, až co všichni u jeho dveří pokleknou. Na konci filmu dojde ke smíření mezi Vincem a Tomášem poté, co se poprali kvůli tomu, že se Vinco málem vyspal s Martou, jen až co Vinco spolkne svou pýchu a začne pomáhat Tomášovi v jeho novém zaměstnání vysazovat květiny.

A vedle tohoto všeho si čtyři muži nejvíce cení solidarity -- to se ukazuje, když Tomáš odmítne podílet se na konfiskaci majtetku jejich přítele. Solidaritu projeví i taxíkář, který Tomášovi pomůže pronásledovat ukradený náklaďák: "Viděl jsem všechno. Jedeme za ním, nasedni." Avšak trvání na solidaritě těm mužům příliš nepomáhá. Raději spolu navzájem solidarizují, než aby začali něco pořádného dělat a začali hledat skutečnou práci.

Teprve, když začíná docházet k nejhoršímu, jsou čtyři muži donuceni vzdát se svých ideálů. Ten, kdo je na dně, si nemůže vybírat. Když zjistí, že se kolem nich všechno rozložilo, nakonec je to donutí začít jednat a svou životní situaci aktivně začít aktivně napravovat. Neexistuje však žádný důkaz, že u nich došlo k nějaké inspiraci. Začnou znovu chodit do práce jen proto, že musejí -- nic jiného jim nezbývá.

Tato tragická komedie je portétem osobní neschopnosti. A ve filmu je mnoho zábavných okamžiků, kdy se čtyři muži chovají tak nemožně, že je to až směšné a absurdní. Avšak ve filmu nedochází k vzniku napětí, v důsledku jehož tlaku by se hlavní postavy mohly něčemu snad naučit. Namísto toho jde jen o postupný sesuv po šikmé ploše až na dno. Pouze jednou jedinkrát se někdo pokusí situaci reflektovat: Karel říká své manželce: "Kvalitní sex je jediná radost, kterou si chudý člověk může dovolit."

Všechny tyto postavy, i když jsou sympatické, jsou většinou velmi známé. Ani tito muži, ani jejich životní situace nepřinášejí skoro vůbec nic nového. To, co je na tomto filmu osvěžující, je série ironických komických okamžiků, avšak tyto okamžiky k sobě dohromady neváže žádná dostatečně silná ústřední struktura. Film svým způsobem dosti připomíná britskou sociální komedii z roku 1997 The Full Monty (Do naha!) i když v tom britském filmu jsou ústřední postavy více než ochotny vzdát se své pýchy (konec konců, svlékají se do naha, aby vydělali peníze). A na rozdíl od naší sluneční čtveřice hrdinové filmu The Full Monty jednají usilovně a tak, že jejich šílený plán končí úspěšně -- a přitom se hodně naučí o práci i o sobě samotných.

Film Sluneční stát je docela zábavný. Vtipy i postavy baví. Ale filmu chybí dostatečná katalyzační síla, chybí mu energie. I jeho postavy jsou bez energie. A ničemu se čtyři muži během příběhu nenaučí.

Je tomu tak trochu, jako by autoři pohledem na tuto mužskou čtveřici tematizovali problém "věčného dětství" - mužů, kteří by raději zůstali dětmi bez odpovědnosti, protože v dospělosti si neporadí se vztahy k ženám ani k okolnímu světu. Nakonec je jim nejlíp v závěru filmu na trampolínách na dětském hřišti.