Zabijáci se svědomím a samospráva kurev

V kulisách "města hříchu" se odehrávají tři příběhy rozdělené do čtyř povídek (první a poslední na sebe navazují). Zlo představují členové jednoho zvrhlého rodinného klanu -- Roarkové. Patrick Henry Roark je sluhou božím -- mohl být i prezidentem, ale stal se raději kardinálem a nejmocnějším mužem státu. Ze svého ambiciózního bratra udělal senátora. Ten zas poskytuje ochranu svému synovi, sadistickému pedofilovi. Strýček kardinál si zase oblíbil chlapce s andělským hlasem, podivnými schopnostmi a zálibou v kanibalismu, prováděném většinou na atraktivních prostitutkách. "Nešlo mu o jejich těla. Jedl jejich duše. A já se k němu přidal," říká k tomu kardinál Roark.

Proti těmto zvrhlíkům bez svědomí a ohledů stojí posledních několik spravedlivých. Hartigan je poctivý policajt se zdravotními problémy, který se v poslední den služby rozhodne zachránit jedenáctiletou Nancy, jež se má stát další obětí pedofilního sadisty Roarka juniora. Podaří se mu to a pachatele vykastruje... sám je ale poražen a postřelen. Myslí si, že umírá, ale vidí, že zachránil onu jedenáctiletou dívenku i další potenciální oběti násilníka. "Starej chlap umírá, mladá holka bude žít," jsou jeho zdánlivě poslední slova. Kardinála dostane jiný typ zabijáka -- Marv, nezničitelný rváč a psychopat, zamilovaný do prostitutky Goldie, jíž zavraždil flanďákův oblíbenec. Posedlý pomstou zabíjí a mučí všechny, kdo byli zapleteni do vraždy jeho lásky. "Až najdu toho, kdo ti to provedl, neudělám s ním rychlej a krátkej proces, jako udělal on s tebou. Ne, bude to pomalý a sadistický, bude to tak, jak umím zabíjet jenom já. Budu se smát tomu fakanovi do ksichtu a budu se smát a on bude vřískat a blekotat modlitby. A až už nebude nic cejtit, vykopnu ho do pekla, a to mu bude připadat jako ráj proti tomu, co jsem s ním prováděl já," slíbí Marv mrtvé Goldie -- a pak to i udělá.

V povídce, která je jakousi mezihrou, lépe poznáme Sin City a jeho tajemné obyvatelky -- ozbrojené a sebevědomé prostitutky. Rozhodly se řídit si své záležitosti samy -- bez pasáků a mafiánů, bez oblbování drogami a bez sexuálního donucování. Hlídají svou čtvrť, a když dojde na lámání chleba, jsou ochotné bojovat s kýmkoli, kdo by jim chtěl jejich svobodu sebrat. Toto líčení je velmi silné -- člověk by až skoro zapomněl, že v reálném světě je prostituce pro většinu svých adeptek a adeptů velmi ničivé "povolání"...

Moc je lež

I když ženy střílejí a bojují, působí ve filmu poměrně pasivně jako někdo, jehož hlavním smyslem je být vnadný a obdivovat velké silné muže, kteří obstarají většinu toho ostatního -- ve filmu především zabíjení. A proto se vraťme k našim hlavním hrdinům.

Oba za svůj střet s mocnými zaplatili -- oba s tím ostatně dopředu počítali, ale stálo jim to za to. Velmi silným místem filmu je moment, kdy je oběma přičtena zodpovědnost za zločiny těch, které sprovodili ze světa -- v očích společnosti se mají stát tím, před čím ji zachránili. Oba se vzpírají, ale oběma je vyhrožováno smrtí konkrétní milované osoby (u Marva to je jeho matka, u Hartigana dívka, již zachránil), a tak se nakonec nechají veřejně i před svými nejbližšími poplivat ve jménu záchrany někoho milovaného a bezbranného. Marv končí svůj život na elektrickém křesle s posledními vzpurnými gesty (přerušení kněze čtoucího modlitbu slovy: "Nemůžete sebou trochu hodit? Nemám na to celou noc" a posléze výsměch katovi po první dávce elektrického proudu: "Hahaha, to je všecko, co umíš, ty sráči?").

Hartigan, který si už myslel, že zemře, je uzdraven špičkovými specialisty -- aby se mu senátor mohl pomstít za kastraci a znetvoření jediného syna. Nad jeho nemocničním lůžkem pak senátor v rozhněvaném monologu vysvětluje poctivému policajtovi skutečnou povahu moci, která není právem nebo spravedlností (jejichž vykonavatelem se policajt Hartigan cítil být), ale uměním manipulace s lidmi: "Cítil jste se mocný, když jste střílel? Moc nepramení z odznaku nebo zbraně. Moc znamená lhát." Zostuzeného a uvězněného Hartigana drží při životě už jen dopisy Nancy, již zachránil a která jako jediná zná pravdu. Aby se jí dostali na stopu, pustí Hartigana z vězení. Z jedenáctileté dívky se stala devatenáctiletá dračice, která je do svého zachránce z dětství beznadějně zamilovaná. Hartigan se její lásce brání, ale neúspěšně -- především se mu ale podaří svou milou zachránit před pomstou Roarka mladšího a zabít ho. Když už by vypadalo, že jejich lásce a štěstí nestojí nic v cestě, Hartigan se zastřelí...

Co dodat?

Proč? Podařilo se mu vyhrát bitvu, ale ví, že se nemůže stát vítězem ve válce s mocí, již ztělesňuje senátor. Ví, že ten se bude chtít pomstít za smrt svého syna a že se bude chtít pomstít na Nancy. Protože je sám jedinou stopou, která k oné dívce vede, a navíc jen jeho bolest by mohla být zadostiučiněním pro pomstychtivce, ničí jedním výstřelem stopu i motiv. "Starej chlap umírá, mladá holka bude žít," opakuje se jako refrén ve starých baladách.

A ze starých balad jako by byla i morálka ve filmu. Nejnázorněji se to ukazuje na přístupu k lásce. Ta je buď "hříchem" -- nebo, abychom byli přesnější, zbožím, uspokojením potřeb a objektem směny --, anebo motivací k boji a potažmo k oběti života. Ženy jsou ve své podstatě popsatelné podle starého stereotypu "světice, nebo děvky", muži jsou neohrožení bojovníci, nebo mocní zvrhlíci. Láska, která nebude směnou, ale vztahem, a která nebude motivovat k pomstě a oběti, ale ke svému prožívání v lidském životě a jeho obraně... taková láska jako by v moderní filmové/komiksové baladě neměla místo...

Ještě se sluší říct, že po umělecké stránce je film velmi kvalitní. Někteří recenzenti vyjadřovali obavu, zda vzhledem k tomu, že se velmi důsledně drží komiksového originálu, nebude pro ty, kdo původní komiks neznají, záhadný a nezajímavý. Z vlastní zkušenosti (ke komiksu jsem se dostal až po zhlédnutí filmu) musím říct, že tyto obavy nejsou na místě.