i Německo neodpírá občanství lidem, kteří splňují zákonné podmínky pro udělení občanství - a tedy už vůbec ne Turkům. Problém není na straně úřadů, ty neodpírají německé občanství, žije-li legální přistěhovalec - nebo třeba i asylant - odpovídající dobu na území Německa a projeví-li zájem stát se německým občanem. Kromě bezúhonnosti musí splnit jen jednu podmínku, která je ovšem mnohdy největší překážkou. Dle současného výkladu zákona o občanství se uchazeč musí zbavit svého původního občanství, aby mohl získat občanství německé. Tento výklad totiž nepřipouští dvojí občanství, jak to zemské vlády pod vedením "křesťanských" stran, v jejichž kompetenci tato agenda je, prosazovaly už dávno. Faktem taky ale je, že tato podmínka se vždy - v sedmdesátých a osmdesátých letech - rigorozně nevyžadovala, zvláště ve spolkových zemích, kde vládla SPD.

Dnes je problém však třeba realisticky vidět na straně potenciálních uchazečů, kteří velice často o německé občanství nejeví takový zájem, jak by se dalo snad očekávat. Důvody jsou různé - někdo nechce o své původní občanství přijít ze sentimentálních důvodů, někdo se chce vrátit do své vlasti - vlasti svého jazyka, nebo své rodné vsi a nechce tam pak existovat jako formální cizinec s jiným občanstvím, což v některých zemích ssebou nese značné problémy, někdo má obavy - třeba i neoprávněné - ze zápasů s byrokratickou hydrou. Někomu jen vadí, že musí při získání německého občanství ztratit své původní - je to dost dobře pochopitelné, mi tato podmínka dlouhou dobu vadila taky.

Je však taky pravda, že je třeba nejen projevit formální zájem, ale je nutno podstoupit i důkaz aspoň triviálních německých jazykových znalostí. Zdá se sice samozřejmé, že se přistěhovalci ve vlastním zájmu naučí aspoň základům jazyka země v které žijí, ale není tomu tak vždy. Především turečtí přistěhovalci vytvářejí v velkých městech opravdová ghetta, kde mezi svou komunitou bez němčiny bez velkých problémů žijí mnohdy desetiletí.

Není to tedy tak, jak píšete, že německé úřady odpírají tureckým přistěhovalcům - libo v které generaci - občanství.

Jinou věcí ovšem je skutečnost, že na rozdíl od VB a USA, děti cizinců, narozené na jejich státním území, nezískávají automaticky státní příslušnost. To ale není jen případ Německa, tento automatismus chybí v mnoha jiných evropských zemích. V takových případech mají dětí státní příslušnost stejnou, jako mají jejich rodiče. Získají-li však rodiče státní příslušnost hostitelské země - což, znovu opakuji, není v případě Německa problém po splnění příslušných podmínek a především při projevení zájmu ( bez ohledu na etnickou příslušnost ), pak získávají i v Německu narozené děti německou státní příslušnost.

U dětí ze smíšených manželství, má-li jeden z "účastníků" německé občanství, má dítě na německé občanství rovněž automaticky nárok.

"Blut und Boden" je princip, který se týká etnických Němců či jejich rodinných příslušníků, německých "kolonistů", kteří se z jakýchkoliv motivů a důvodů chtějí vrátit, či přistěhovat do Německa. Taky do této kategorie patří lidé "německé národnosti", kteří žili na dřívějších německých územích a později se do Německa vracejí. Všichni tito lidé mají automaticky nárok na německé občanství, rozhodnou-li se do Německa vystěhovat.

Jsou ovšem i případy, kdy je pro přistěhovalce problémem původního občanství se zbavit - ty případy jsou komplikované, zvláště, když se jedná o přistěhovalce ilegální, kteří ani nemohou být vypovězeni do země, odkud přišli, buď proto, že uvádějí falešné údaje, nebo je jejich původní země odmítají přijmout zpět. Ale tyto lidi jste asi neměl na mysli.