V naší demokratické době lidé začínají mávat nebezpečně nade vším rukama a starají se jen o sebe -- a není se jim co divit. Sotva vystrčíš hlavu, hned po tobě vyjedou týmy spravedlivých lidiček a vanishově čistých chytráků, poskoků, slouhů a zpozdilých revolučních hrdinů. Chytře a plánovitě, za pomoci vyškolených žáků Krhounků, vyloučili nepohodlné a rebelující ze hry, nadělali z nich druhořadé občany. Opakující se hry šálivé jsou unavující a nedůstojné člověka -- v poslední době nepovedená technoparty zdvihla vyhaslé vášně a my opět máme potřebu naši nezvedenou mládež uvázat k řetězu a všelikými ouskoky a poručníkováním zlomit...dávno jsme zapomněli na své mládí, na děsné puritánské a přiblblé strejce, co měli v popisu práce mládež na socialistickém cvičáku naučit aportování a schváleným cvikům. Starostové ohrožených obcí se nám opupínkují a hájí louky, jako mlynář Libor z Lucerny pana Jiráska. Vodníků už není, ale podvodníků habaděj.

Zavřená huba znamenala, znamená a znamenat vždy bude, souhlas;chlapi s gulami, i bez nich, (a že jich je vejrů) denně předvádějí volské pastevní tance. Rozhodovat má ten, kdo je vybaven minimální rozlišovací schopností, udrží nejen moč, ale i dané slovo, vidí dál než na špičku vlastního nosu, není svázán nebezpečně partajními pouty -- ale hlavně ten, kdo dokáže naslouchat odborníkům a nemyslí si, že kolem sebe má samé neschopné břídily a zakuklené nepřátele.

Dnes nenalezneš nikoho, kdo by dal neschopnému starostovi facku. Pravda, nenalezneš často ani pořádného starostu. Pamatuji, jak se můj kamarád chystal, dávno tomu, nafackovat jednomu potměšilému kulturnímu vedoucímu a on u popelnic v lázeňské čtvrti vřískal: zkuste, jen zkuste, já jsem veřejný činitel. V potrestání slizkého kulturního mloka zabránily kamarádovi pracovnice kulturního střediska. Držely mu ruce a jedna se mu dokonce pověsila na krk.

Máme slušný vývozní artikl: lidská práva, porušování ekologických a náboženských tradic v různých koutech naši běsnící planetky. Burcujeme a buntujeme spící spoluobčany. Vynakládáme nemalé prostředky k využití štábů státních i soukromých dokumentaristů, toulajících se světem a zachycujících momentky i v místech značně vypjatých vztahů.

U nás doma však necháváme naše pány starosty páchat neslýchané bejkoviny.

Kocourkovští radní jsou oproti našim duchovními génii. Zastupitele se v okamžicích nepříjemných umně skrývají za tiskové mluvčí, označované cyniky za školené brouky pytlíky. Obranáři a ochranáři placených lodivodů daňovými poplatníky, v koutech vlasti dosud milené, dosahují nebývalého počtu. Jejich častý výskyt by se spíše hodil do lidnatých měst -- Šanghaje, Kalkaty a mnoha dalších. Na kecaly tam nemají prostředky a nervy, tvrdil hospodský nádeník po čtvrtém a třech hafánkách borovičky. Začít tam okecávat každou volovinu, chlapi,tak máme světovou válku.

Kdysi nám v hospodě vyprávěla a názorně předváděla jedna starostova dcera, jak tatík před trymó v ložnici trénuje střihání pásky a my se váleli smíchy. Tehdy, ale i dnes, najdou se trpajzlíci domnívající se, že zdolají osmitisícovku. Nabyli přesvědčení, že dostihli moudrost a není divu, když starosta nemá dokončenou školu, není vůbec divu, když si plete obecní s vlastním a jeho rozhodování připomíná demokratické vyjednáváni, když se U Bucků zrovna zhaslo.

Slýchali jsme zaklínací a šamanské předpovědi vědoucích slimejšů na postech vyšších i nejvyšších: musíme počkat,víte, až další generace budou žít v blahobytu, míru, šťastně. Dnes podobné plky slýcháme od zvláště vypečených soukmenovců.

Některé starostenské hlavy u nás chrání prokazatelné devastátory krajiny. Civí s klidem hňupů na kořistníky schopné znetvořit naši zemi, prodat ji, vyčachrovat za přísliby a mrzký peníz. Zaklínají se nestoudně tím, že musí pro lidi v regionu zajistit pracovní místa. Ve funkcích všeználků tihle nestoudníci číhají na vhodný okamžik, aby se zmocnili lukrativních pozemků. Lidé si možná krapek zakřičí, povzbuzeni snad novináři -- a vír života nakonec vtáhne do hlubin věčného zapomenutí spravedlivé romantiky i pragmatické rošťáky.

Za pár let nemusíme jezdit do krásné přírody, ale do turistických zajateckých táborů.

Ohavné domy a celá sídliště se vylouply v líbezných koutech vlasti. Země je trhána na kusy, vody a prameny znečisťovány, lesy krutě mýceny pionýry raného kapitalismu, pole určena k podnikání nezemědělskému; páni tvorstva se v domácím prostředí chovají hůře než čuníci ve velkovýkrmnách. Akorát je nikdo neporazí, ani k žrádlu nejsou.

Pohraničí se velkoryse plundrovalo po odsunu určených spoluobčanů za západní hranici, plundruje se však nápadně i nenápadně opět. Mamutí tance zvolených páprdů přesvědčují o nedostatku jejich citu, ale hlavně o nedoučenosti a nadměrné povýšenosti nad samu realitu. Můžeme se lehce stát stokou, odpadištěm; ekologické spolky bijí marně na poplach.

Ministerstva plná odpovědného a vyčerpaného úřednictva mají plné ruce práce, jak si zachovat sociální jistotu, a tak vytvářejí pro byrokraty zdání neodvolatelnosti. Přišívají si k židlím tučné zadky kličkováním a významnými doporučeními gremiálním sešlostem. Dokáží hladce obrace uplést jakoukoli zprávu, i výrazně odpudivou, zavádějící a voličstvu nepotřebnou.

Regionální politici prý získávají ostruhy, jak tvrdí politik krasavec a znalec všehomíru, připomínající Duceho zamlada, aby jednou přišli do vysoké pražské politiky. Bože, ochraňuj naše nebohé schrány a vyčerpané duše odvěkou blbostí oněch rádců a posluhovačů nehodných. Dej, aby se našel někdo, kdo bude schopen zpolíčkovat, byť jen slovně, ty tlustokožce a vážky v radničních lavicích.

Svatý Václave, nedej nám zahynouti pod knutou tupců, dej nehodným starostům facku.