OSOBY

HRAJÍ

Obraz první

vystupují:

V roce 2001 před filosofickou fakultou
Patočka má na sobě béžový, ručně pletený vytahaný svetr a kolem ramen má přehozenou dlouhou kostkovanou šálu; Machonin má na sobě černý svetr z hrubé vlny a má nasazenou svoji revoluční ušanku.

Machonin
Teda nevim, Kubo, ale já bych ty noviny na tvym místě klidně potopil.

Patočka
Ale Jene, to já nemohu. Cirkulárky cítím jako své poslání, je to můj osud. Víš, mluvil jsem o tom i s Václavem, byl jsem za ním v Lánech, ve vile Amálka, a také s Michaelem. Ano i s Michaelem jsem o tom mluvil.

Machonin
(pro sebe) Hm, hm... poslání, poslání... to ňáko zavání.

Patočka
A co venkov? Co by si bez nás počali na venkově? No ano na venkově, nebo také ve městě, třeba v Praze, nebo i v jiném městě, v takovém Brně? Ano, v takovém Brně třeba. To by byl omyl, to by byla chyba. Nemohu nechat zhasnout pochodeň, která ozařuje české chaloupky!

Machonin
Ty vole jaká pochodeň? To máš z vohníčku, ne? Dobře ti radím: dej tu skvělou značku pěkně na pár let k ledu - vono to stejně potřebuje trochu zchladit. Horkejch hlav už se tam vystřídalo dost a je to rozfajrovaný jak Temelín. Jó, kdyby kolem toho byla ňáká dobrá partička, třeba jako kolem Bavilonu, to by byl jinej vodvaz, to by se to dalo pořádně rozjet.

Patočka
(uplivne si) Tfuj! Bavilon, ten Palcátův ďábelský podnik?! Jsou nebezpeční, velmi nebezpeční. Paktují se s landsmanšaftem, chtějí zahubit národ. Něco v tom smyslu říkal i Václav. Tedy vlastně neříkal. Ačkoliv ano, ano, říkal, říkal. Teď si vzpomínám. Když jsem za ním byl v Lánech určitě něco říkal, a snad to bylo právě něco v tomto smyslu. Také Michael se o tom zmiňoval. Nebo že by se o tom nezmiňoval? Totiž když jsme zakládali nadaci, o čemsi se zmiňoval, a snad dokonce právě o tomto.

Machonin
Nopočkej, Kubo, dyť já jsem babyloňák! To mi říkáš jen tak? Abys nedostal do zubů!

Patočka
No snad nebude hned tak zle. To je asi spíše nějaký omyl, nějaká chyba, nebo omyl nějaký. Vždyť ty jsi z Bavilonu, ale možná také nejsi. Tedy jistě jsi, ale nemusel bys být, za jistých okolností. Nechtěl bys pro nás psát knihovničku?

Machonin
Běž k šípku.

Obraz druhý

vystupují:

Rok 2002 v redakci v budově YMCA (Young Man Christian Asociation; IWCA - Young Woman Christian Asotiation).
Matěj Stropnický stojí u dveří a poslouchá, co si říkají ve vedlejší místnosti. Vše pečlivě zapisuje na manžetu. Je oblečen do bílé škrobené košile s rozhalenkou, za kterou je vidět obnaženou hruď. Jakub Patočka má na sobě zelený, ručně pletený vytahaný svetr a kolem ramen má přehozenou dlouhou kostkovanou šálu. Libuše Bělunková má nové manšestráky a bordó hedvábnou blůzu. Spodní knoflíček má rozepnutý takže je jí vidět pupík.

Patočka
Pěkné to tu máme, mnoho místností, chromované kliky, páter noster. Ano, dokonce i páter noster tu máme. Cha cha cha... redakce posvěcená i bez Halíka, no ne Matěji? Cha cha cha... Ale hlavně bazén, hlavně ten bazén. Ve zdravém těle zdravý duch, jak říkal TGM. A také Václav. Také Václav to říkal, když jsem za ním byl v Lánech ve vile Amálka. Václav i TGM. A také já. Já, Václav a TGM.

Bělunková
Ty vole, tos nemoh najmout místnosti v IWCE? Kdo se má na tu mačistickou bandu imkařů koukat? Co koukat! Jezdit s nima každej den v páteru. Taková IWCA, to je jinší vodvaz. To bys koukal, holky z IWCY, ty maj šmrnc. Měls Jakube nechat YMCU YMCOU a jít do IWCY.

Patočka
Jaká Ivka, Libuše, co mi to tu podsouváš? Žádnou Ivku jsem nikdy neviděl, natož abych do ní šel. To bude nějaký omyl, nějaká chyba. Ano ta Ivka o které mluvíš, to je jistě chyba. Zeptej se Václava, on mě zná. On ti řekne že jsem čestný a nadějný mladý muž. Ví, že bych se něčeho tak mrzkého nikdy nedopustil! Mně se Libuše zdá, že ty proti mně něco máš. Že ty proti mně něco máš? Nechystáš se mi zase psát dopis? Pořád mi píšeš dopisy, chodí mi od tebe hromady dopisů. Ale já ti na ně odpovídám. Jen se podívej kolik odpovědí jsem ti už napsal. A v každém dopise jeden záchranný člun, jeden maják, který zavede noviny do klidného přístavu. Podívej se Libuše, září jako pochodeň! Jen se podívej na tu hromadu, jen si to spočti a uvidíš, že jsem čestný chlap. Říkal to i Václav, když jsem u něj byl v Lánech ve vile Amálka. Ludvík to také říkal. Dokonce i TGM to říkal. Tedy ne že by to přímo říkal, ale Ludvík říkal, že mám něco společného s TGM. Co přesně neříkal, ale něco říkal a říkal to i Václav. Takže Libuše, už žádné dopisy! Já si tě velice vážím jako osobnosti a mám tě vlastně svým způsobem rád, ale (výhružně) odsud podsud!

Bělunková
Jé, Jakube, ty máš zelenej svetr! Kdes k tomu přišel? Dobrej brčál. To fasujete ve straně?

Patočka
Prosím tě Libuše nemám rád, když si mě takhle dobíráš. Uvědomuješ si vůbec, že mé angažmá v politice může být novinám jenom ku prospěchu? (zasněně) Až vyjde má hvězda, vzpomenu si na vás, vzpomenu si na své začátky v Cirkulárkách a odraz toho svitu ozáří i naše noviny. Podobně to vidí i Václav. Tedy ne že by to přímo tak viděl, ale něco v tom smyslu mi říkal, když jsem za ním byl v Lánech ve vile Amálka. Tedy on to vlastně ani neříkal. Ale vidí to tak Ludvík, který viděl, že to tak vidí Václav. Také Michael o tom ví, probírali jsme to na nadaci. Tak co, Libuše, rozumíme si? Chápeš vůbec, co říkám? I ty potom zazáříš jako taková malá hvězdička. Tedy menší než já, samozřejmě, ale taky se na tebe dostane. Ty mě Libuše musíš pochopit! Všechno pěkně postupně: nejdřív já, potom Cirkulárky a nakonec dojde i na tebe. Chce to jen trpělivost. A hlavně mi už nepiš ty dopisy. To bych si na tebe musel došlápnout. Jinak ten svetr co mi pletla Ivka... totiž maminka... tfuj! (odplivne si)... už jsi mě Libuše úplně popletla.

Bělunková
A proč je Jakube ten svetr vlastně zelený?

Patočka
On není tak docela zelený. Podívej se zblízka, je takový béžový, tedy spíše do hněda, vlastně tak trochu khaki, no. Je teplý, je z pravé ovce. Ne ovšem z té, která již vinou ozónové díry oslepla v chilské pustině. Ne, ne, teplý je, to ano, ale nepaktuje se s chilskou chuntou. Je ekologický, nezávadný, čistý a hygienický. S Caudiem nemá nic společného! To není jako zboží z USA, které zotročilo Latinskou Ameriku. Je to ručně pletený teplý zelený svetr od maminky. Tedy co to povídám. Béžový ovšem, tedy spíše do hněda, vlastně tak trochu khaki. A co máš vůbec pořád s tou zelenou barvou?

Bělunková
No to jsem ti právě napsala v posledním dopise. (pro sebe) Ty vole to už je snad desátej, a pořád nic.

Patočka
Tys mi napsala dopis o mém svetru? Tobě se nelíbí, že je zelený? To mi Libuše nedělej. Já si tě vlastně vážím a mám tě dokonce svým způsobem rád. Ale na svetr mi nešahej. Ten je od Ivky... tfuj! (odplivne si)... od maminky samozřejmě. Ještě slovo na toto téma, a budeme si muset pohovořit mezi čtyřma očima. To bys asi nechtěla, že? Tak neblázni. Vždyť ty jsi přeci takové mladé, výkonné a nezdráhám se říci hezké děvče, tak si nekaž život. Moc bys nám tu chyběla. A to si nemyslím jenom já. Mluvil o tom také Ludvík, který o tom mluvil s Václavem. Ostatně prý si to myslí i Michael. Říkal to jednou na nadaci.

Bělunková
(pro sebe) Ty vole to je fakt mačista, úplnej imkař. Asi tim načich v páteru.

Obraz třetí

vystupují:

V roce 2005 v redakci LtN ve Školské ulici.

Patočka má na sobě vytahaný zelený svetr a elegantní sako - šálu již nemá, místo ní má kolem krku kravatu. Šícha dlouhý černý kabát. Stropnický také dlouhý černý kabát a škrobenou bílou košili s rozhalenkou. Bankéř K. má hůlku a v ústech dýmku. Machonin má na sobě stále revolucionářskou ušanku a nové manšestrové kalhoty. Libuše má obnošené manšestráky a bordó hedvábnou blůzku, na které má rozepnutý poslední knoflík odspoda, takže je jí vidět pupík.

Na scéně je Bělunková a Machonin, u počítače sedí nehnutě jako ještěrka Filip Pospíšil.

Bělunková
Ty vole Machonine, kdes koupil ty manšestráky? Sou fakt dobrý.

Machonin
Závidíš, co? Stály jenom pětikilo. Jsou šitý v Bangladéši. Ale teď koukám... ta tvoje bordó blůzka taky není k zahození. To je hedvábí, ne? Ty jo, a ten rozepnutej knoflíček! To ale nemáš ze sebe. Že tys to vopsala vod Stropnickýho? Matěj nahoře, ty dole, chachachacha?.

Bělunková
No jo, Machonin - typickej mačista!

Rychetský
Hele k těm kaťatům z Bangladéše ? je to jasný, makaj na nás votroci. Indové, Pakistánci, Číňáci... sou zavřený v lágru a makaj na nás. Zrovna sme to probírali ve skvotu.

Pospíšil
(stále nehybný jako ještěrka) Jo, votroci.

Bělunková
By mě zajímalo, kdo votročil na ten Šíchův čerenej kabát. Ti mám takovej pocit, že sme mu ho tak ňák spíchli my sami.

Pospíšil
(stále nehybný jako ještěrka) Vo tom nic nevim. Ale zeptám se v Amnesty.

Bělunková
Taky mě překvapuje, že už ho má i Stropnickej. Na toho šije kdo?

Machonin
Jó, těžko říct. Ale mít šídlo, tak si píchnu. Myslim, že za určitejch okolností bych ho přejel i šicím strojem.

Pospíšil
(stále nehybný jako ještěrka) Myslíš jako Stropnickýho nebo ten kabát?

Machonin
No koho asi? Kabát asi vole!

Pospíšil
(stále nehybný jako ještěrka) Ty vole neblázni. Za to je flastr.

Machonin
Kluci, já mám pocit, že je to tady teď jako v protektorátu. Výslechy, mučení, zbraně, konspirace, ilegalita... Sem zvědavej, kdy přestanou lámat charaktery a začnou lámat končetiny.

Bělunková
Už seš zase paranoidní, co? (ohlédne se) Hele ty vole, dou po nás, mizíme!

(Do místnosti vchází Patočka, Šícha; Stropnický nakukuje do vedlejší místnosti, poslouchá, co si vzbouřenci říkají a vše pilně zapisuje na manžetu)

Patočka
(k Šíchovi) Je na tom opakování něco krásného. Nejdříve jsou špatní lidé, potom přijdou lidé dobří a ti po velkém boji zvítězí. A já cítím, že my to dokážeme. Cítím to! Na naší straně je pravda a láska, na jejich lež a nenávist. Naši pochodeň jen tak neuhasí! Náš maják nezhasne!

Šícha
(je zpocený, rudý a funí) Tos řekl moc krásně, Jakube.

Patočka
To není tak úplně moje myšlenka. Řekl to už Václav, má to ve svých divadelních hrách.

Šícha
Víš Jakube, musím s tebou souhlasit. Když se nám podaří pozvednout náš produkt, když ho zkvalitníme, je tu velká šance, že nám stoupne rejting - nebo jak bys řekl ty - zaplane pochodeň. V tom bych s tebou souhlasil. A také si myslím, že něco takového má pan Havel ve svých divadelních hrách. Vzácné kusy! Jen mu v poslední době trochu klesl rejting. Co kdybychom to Jakube raději zkusili s bankéřem K.? Ten je na tom lépe a mohlo by z něj něco kápnout.

Patočka
Máš pravdu Jene, jen směle do toho. Abych pravdu řekl, Václava si velice vážím. Nechci tím ovšem v žádném případě říci, že bych si nevážil pana bankéře, což ovšem zároveň neznamená, že bych měl něco proti Václavovi. Možná to zní trochu komplikovaně, ale tak nějak to zaznělo na Výboru. (k Stropnickému) Matěji, co to tam zase Machonin s Bělunkovou kují? Stále jenom kují! Vždyť oni mi tu redakci rozvrátí! Všechny jsem přátelsky varoval, aby se s ním přestali stýkat. Je to nebezpečný člověk a nemyslí to s nimi upřímně. Má postranní úmysly. Jenomže jaké? Jaké? Asi se s ním budeme muset rozloučit.

Šícha
To všechno to jeho miljé. Je to mafie, mocná mafie. Nejmocnější pražský Salón, zednáři. Kdoví, jakou roli v tom ten Machonin hraje. Máš pravdu, měli bychom se s ním rozloučit. Nechápu, proč se s ním všichni baví. Určitě na ně něco má nebo jim platí. Jinak to není možné.

Stropnický
Zase vás pomlouvali. Ty, Honzo, seš prý zpocený až na prdeli. A o tobě, Jakube, říkali, že máš pohled jako Rasputin. Budu to muset hlásit Ludvíkovi. Jo, abych nezapomněl kluci, zkusil jsem takovou malou variaci na Máchu. Taková postmoderní romantika bych řek, třeba by to šlo otisknout. Začíná to takhle (Rozepne si na rozhalence ještě jeden knoflík, vypne hruď a pateticky pronese): "Měsíc mu ozářil blednou tvář / v hlubinu bezednou mlčky zřel / jen srdce se chvělo a vydalo sten: Ludvíku, Matěji, Jakube... Ludvíku, Matěji, Jakube!" Dobrý ne. Ta bledná tvář, to mě napadlo, když jsem se včera pudroval před zrcadlem. Najednou jsem si všiml, že jsem vlastně docela hezký kluk. Teda nechci být nějak moc to, ale musím říct... hezký, docela hezký kluk. A také chytrý, chytrý a talentovaný. No a když jsem si to všechno spočítal, řekl jsem si, že bych o tom mohl napsat báseň, nebo spíš ódu. Když to zvládnul Mácha, proč bych to nezvládnul já. Mohlo by se to jmenovat třeba "Únor".

Šícha
No nic, já už musím běžet, mám schůzku s panem K. (na odchodu) Jo, abych nezapomněl pánové... Představte si, že mám teď v průměru každý den deset telefonátů od vlivných lidí. Ale to ještě nic není. Bankéř K. jich má kolem třicítky. Musím se ho zeptat, jak to dělá. K takovému rejtingu jen tak nepřijdeš. (odchází)

Intermezzo

vystupují:

(v bance)

Šícha
Ano, dobrá literatura, máte jistě pravdu. Ale teď jde především o to zvýšit kvalitu produktu. A právě na to bychom potřebovali jistý obnos. Pane K., já se vám musím vyznat, že si vás osobně nesmírně vážím. Mimochodem váží si vás i Ludvík. Také Jan Machonin si vás váží. Ano, ten si vás váží ze všech nejvíc. Také jeho tatínek prý si vás vážil. Ostatně Machonin si myslí, že byste nám měl ten obnos dát. Jen Jakub Patočka si vás neváží. Kdepak, ten si vás neváží. A myslíte, že já si ho vážím? Ba ne, já si Jakuba nevážím. Takového Machonina nebo Bělunkové, těch já si vážím, ti to umí vzít za dobrý konec. Umějí abych tak řekl, dělat literaturu. Ale Patočka? Kdepak, toho si není za co vážit. Je samá politika a nosí ošklivý zelený svetr. To bych na sebe nikdy nevzal. Je to nepěkné, vlastně nečisté, abych tak řekl nehygienické. A především odporně zelené.

bankéř K.
(pokuřuje dýmku, pokyvuje hlavou) Líbí se mi jak mluvíte. Jste statečný hoch, Patočky se nebojíte. A s tím produktem - no každý věci nazýváme trochu jinak, ale v tom podstatném si snad rozumíme. Tak já vám tedy ten obnos dám. Přeji hodně štěstí.

Obraz čtvrtý

Vystupují:

Patočka a celá redakce stojí nehybně proti sobě a hledí si do očí.

Patočka
Abychom na sebe vzpomínali v dobrém, rád bych celou věc nějak uzavřel. Chtěl jsem vám říci, že si vás jako osobností vlastně vážím a mám vás všechny svým způsobem rád. A proto doufám, že se přes tyto momentální nepříznivé okolnosti budeme nadále vídat. (pro sebe) Ať táhnou, nýmandi. Já o tom řeknu Václavovi, já mu o tom řeknu. Panečku, ten se bude divit! I Ludvíkovi o tom řeknu a možná i Michaelovi, až se uvidíme na nadaci. Mít tak po ruce pár šikovných chlapů jako má Standa, já bych jim ukázal. Šícha měl pravdu. Je to mafie, ničí národní kulturu, zašlapávají literaturu do země. Ale u toho já být nemusím. Tfuj! (odplivne si) Odporní Pražáci! Ani neumějí uplést pořádný svetr. Zvedám kotvy, jedu za maminkou, do Brna, do Brna!

(Paní Becková se zvedá a odchází; na scéně se objevuje Šícha)

Šícha
(zajíká se, je rudý a zpocený "až na prdeli") Jakube, já ti musím něco říct. Bankéř nám ten obnos nedá. Vůbec nevím, co se mohlo stát.

Patočka
Kliď se mi z očí, nemehlo. To bylo slibů, to bylo ujišťování. Co já teď budu dělat? Co řeknu na Výboru? Co řeknu ve Straně? Ale já ti to nedaruju ty pacholku. (výhružně se blíží k Šíchovi, který je stále více rudý a zpocený)

Šícha
Já ti to Jakube vysvětlím. Víš, já se ti musím vyznat, že si tě osobně nesmírně vážím. I Ludvík si tě váží a Václav samozřejmě taky. Také bankéř K. si tě váží. Jenomže Machonin si nás neváží. Já to vím, on si nás neváží. Ani Libuše si nás neváží. Neváží si nás ani Salón a Salón je mocný. Ani nevíš Jakube, jak je Salón mocný. Proti tomu nic nezmůžeme. Odjeďme, odjeďme daleko, na nějaké klidné hezké místo, kde si nás budou vážit a kde se nám podaří zkvalitnit produkt, nebo jak bys řekl ty - kde zaplane naše pochodeň. Jakube pojeďme do Brna, nenechávej mě tady, neubližuj mi! (Patočka se k Šíchovi stále výhružně blíží až je od něj docela blízko; pravou rukou nenápadně vytáhne želízka a jeden náramek navlékne Šíchovi kolem levého zápěstí.) Proboha Jakube, co to děláš? Jsme přece kamarádi, ne? (Patočka se chechtá a přestane se soustředit. V nestřežené chvíli se Šíchovi podaří navléci druhý náramek na Patočkovo pravé zápěstí. Rychle želízka zamkne a klíček vyhodí oknem.) (vítězně) A mám tě, mizero!

Patočka
Šícho, Šícho, tys byl vždycky nýmand! Machonin je také nýmand, i Bělunková je svým způsobem nýmand. Celá redakce je plná líných nýmandů. Ale ty jsi, Šícho... úplná nula! A já tě teď budu muset praštit. (Patočka popadne výtisk Cirkulárních novin a jme se jimi mlátit Šíchu po hlavě.)

Šícha
Ty, ty... ty ropucho! Ty zelená obludo! (Rovněž Šícha uchopí výtisk Cirkulárních novin a jme se jimi Patočku mlátit po hlavě. Patočka a Šícha spoutaní za ruce se střídavě bijí po hlavě a vykřikují.)

Patočka
Ty nulo! (bác)

Šícha
Ty ropucho! (bác)

Patočka
Ty nulo! (bác)

Šícha
Ty ropucho! (bác)

Patočka
Ty nulo! (bác)

Šícha
Ty ropucho! (bác)

(Šícha s Patočkou strnou hrozíce jeden druhému nad hlavou Cirkulárními novinami. Světlo zhasíná, hlasy utichají. Na druhém konci scény osvítí reflektor "celou redakci" - paní Beckovou.)

celá redakce
(hlasem pohádkové babičky) A tak se v tom šíchali a šíchali. A jestli se šíchat nepřestali, šíchají se v tom dodnes.

(světlo zhasíná)

KONEC

---

Vysvětlivky:

1) Zdánlivá shoda charakterů a jmen některých postav této hry s reálnými osobnostmi české kultury a politiky je dílem náhody.

2) Václav - míněn Václav Havel - dramatik, disident a bývalý prezident; v jeho absurdních dramatech se objevuje princip monotónního opakování.

3) Ludvík - míněn Ludvík Vaculík - spisovatel (nejen) rodinného života, angažovaný intelektuál; též Ludvík z úvodního epigramu.

4) Michael - míněn Michal Kocáb - hudebník, politik, podnikatel; na dobrou radu svých přátel se přestal věnovat podnikání a dal se na charitu - založil nadaci Michala Kocába, která podporuje Literární noviny.

5) TGM - míněn Tomáš Garrigue Masaryk - první prezident Československého státu.

6) Standa - míněn Stanislav Gross - úřadující premiér české vlády