Mezi stereotypy už dnes úspěšně pronikly právě ony politicky korektní brepty, o nichž píšu v textu o barvě trenýrek. Vezměme to například v tomto pořadí: jsem 1) člověk, 2) muž, 3) běloch, 4) brunet, 5) spisovatel, 6) Čech, 7) Evropan, 8) A.K. , 9) heterosexuál, 10) občasný kuřák doutníků, 11) plešatím, 12) chátrám atd. atd. Pořadí může být samozřejmě různé. Ale to všechno jsem a tedy je možné to o mně říci, protože to tak je. Je to moje, jak zní oblíbené slovo, identita.

Jestliže hodnotím operní zpěv, nezáleží samozřejmě na tom, je-li zpěvák Korejec nebo Zambijec. Ale předpokládám, že on se cítí být Korejcem nebo Zambijcem, protože je to součást jeho identity. Jeho identita je někdy součástí zajímavosti nějakého celku -- například bude-li Denzel Washington obsazen do role Ashleyho nebo Rhetta Butlera v Gone with the wind (Jih proti Severu), asi nezbude, než se zmínit o barvě jeho pleti, protože to obsazení bude asi záměrné.

Ironizuji přehánění a fundamentalismus v jakékoli podobě, protože ho považuji za daleko nebezpečnější, než třeba lehounký "rasismus" při vyprávění například židovských anekdot.