7. července 2005, mezi Prahou a Plzní

Milí přátelé,

chtěl jsem přijet na jednání Rady Duhy k diskusi o Karasově duhové nadaci, bohužel jsem musel odcestovat do zahraničí, takže nemohu být na místě osobně.

Píšu, co bych řekl.

Předně chci vám všem poděkovat za přátelskou pomoc v době pro mě nejtěžší, ne s každým z vás jsem bohužel od té doby mohl mluvit osobně a povědět, jak mnoho pro mne projevená přízeň a podpora znamenaly. Jsou to věci pro mě kosmicky podstatnější než názorové různice, které se mezi námi objevily či ještě objevit mohou. Vše, co bylo zlého, jeví se mi nyní veskrze malicherné, svůj díl viny myslím dost přesně vidím, své chyby nechci opakovat a rád bych současný stav překonal. Doufám, že k hovoru o tom budeme mít záhy příležitost osobně.

Z toho důvodu jsem také stál o to, aby se Martin stal členem Rady Karasovy duhové nadace, Honza i já jsme v tom viděli krok správným směrem. V mém názoru mě ale velice zviklala poslední správní rada, na níž jsme hodlali Martina za třetího člena přijmout.

To se zatím nestalo a důvodem je neshoda v tom, zda má nadace být organizátorkou sbírky na záchranu Literárních novin. Martin na schůzce řekl, že ve správní radě hodlá hájit zájmy Rady Duhy a tlumočil názor, že "Duha nechce vstupovat do sporu o Literárky a nemá žádný zájem na tom, kdo je vydává." Vznikl i spor o to, jak volný či těsný je vztah Duhy k nadaci.

Rád bych Vás seznámil se svými názory na celou věc.

Karasova duhová nadace vznikla z prostředků, které jsem s Honzou vysoudili na ČEZ. a. s. a které jsme získali pro kampaň na referendum. Nebylo tehdy v rámci Duhy pochyb, že máme morální nárok rozhodnout o tom, na jaký veřejně prospěšný účel se tyto prostředky uplatní. Ve statutu nadace je dáno, že nové členy správní rady jmenuje sama správní rada nadace dvoutřetinovou většinou. Členové správní rady v ní nejsou za někoho, ale čistě za sebe.

Karasovou duhovou nadaci chceme využívat pro podporu obtížně financovatelných občanských nenásilných aktivit, které se konfrontují s průmyslově-poltickým establishmentem. To Literárky splňují.

Do Literárních novin jsem odcházel pokračovat ve své práci v Duze, a ne dělat práci jinou. Literárky vždy braly Duhu i další podobné skupiny jako své spojence v úsilí o lepší poměry, je jako subjekty, jejichž existence či kvalita nám může být lhostejná.

Sbírka pro Literárky se zrodila jako nápad, jak solidární akcí noviny zachránit poté, co formální spor o ně skončil (výbor doplnili tři sympatizanti mé koncepce i mého vedení, ale našim odpůrcům se podařilo odlákat jednoho sponzora, který slíbil příspěvek milion korun. Hrozil bezprostředně krach a jelikož nebyl nikdo, kdo by nám dal prostředky vcelku, vymyslel Fedor Gál sbírku: najděme dvacet přispěvatelů, lidí i sdružení, kteří dají padesát tisíc. To se v podstatě podařilo, chybí jen poslední podíly. Myslím, že by Duze slušelo, kdyby byla jedním z nich. Prosím uvažte to.

S celou věcí souvisí několik dalších, dílem osobních, proseb.

Doneslo se mi, že z prostředí Duhy se šíří zlá pomluva, podle níž jsem měl v Duze zpronevěřit prostředky. Zvažuju, že na nešťastníka, který ji vyslovil veřejně, podám trestní oznámení. Je mi jasné, že jediná věc, která může takovou hloupost zakládat, je bezúročná půjčka, kterou jsem od Duhy měl. Jednalo se právě o půl milionu pro Karasovu duhovou nadaci. Půjčka byla odměna za práci, kterou jsme tehdy pro Duhu dělal a za niž bych obdržel jinak částku několikanásobně vyšší, než kolik činil i tehdejší úrok. Na tom jsem byl s Honzou Beránkem domluvený, bylo to v jeho kompetenci rozhodnout a bylo to právně i morálně čisté. Chtěl bych, abyste to věděli a aby to věděli také všichni kolem vás.

Dále vás chci požádat, aby se Duha přestala vkládat do dějů ve Straně zelených.

Způsob, jímž se Martin i někteří další angažují ve prospěch křídla Martina Bursíka, tj. křídla, jehož podstatnou část tvoří korupční a klientelistické struktury a které v mocenském boji používá těch nejšpinavějších metod, není přijatelný, což jsem schopen prokázat.

Také prosím, abyste jako vydavatel zaručili, že Sedmá generace, kterou jsem založil a osm let redigoval, se už nikdy nestane součástí osobních likvidačních kampaní proti mně, jako to bylo vloni v některých článcích Dušana Lužného.

Dnes vím, že jsem postupoval mylně ve sporu, který jsme měli před časem v Duze. To neznamená, že se mýlím v každém sporu, v němž se ocitnu. Bylo by úplným popřením ideálů Duhy, kdyby měla svými představiteli podporovat korupční a klientelistické politické struktury a kdyby měla vyslovovat lhostejnost k úrovni médií u nás.

Přátelsky vás zdravím a těším se na setkání.

Jakub