Když Evropský parlament v minulém volebním období tuto směrnici schvaloval, atmosféra byla prý též napjatá. Směrnice se projednávala v době, kdy probíhal spor mezi softwarovým gigantem Microsoftem a Evropskou komisí, a kdekdo v Evropě bojoval a bojuje proti globalizaci a démonizovaným nadnárodním gigantům. Jisté je, že tehdejší znění bylo hodně kritizováno proto, že nebralo dostatečně do úvahy zájmy malých podnikatelů v branži. Směrnice se v létě loňského roku zadrhla v Radě, což pomohlo prosadit požadavek Evropského parlamentu, aby byla znovu projednána. Rada předložila Parlamentu upravený text, který se snaží nejvíce kritizované nedostatky odstranit.. Ve druhém čtení byl ten text projednán v Legislativním výboru, který k němu přijal několik desítek pozměňovacích návrhů. Text je nyní předkládán k hlasování o definitivní podobě plenárnímu zasedání Evropského parlamentu. Směrnice jistě není ideální. V této moderní a nové oblasti nelze zatím ideální stav definovat. Nicméně řeší to, co se ukazuje při racionálním posouzení jako problém.

Samozřejmým požadavkem je, aby směrnice neumožňovala patentování "čistého softwaru", bez technických výstupů a aplikací. Samozřejmým požadavkem rovněž je, aby byla upravena interoperabilita patentů v této oblasti tak, aby nebyla jakkoli diskriminační.

Tiskové prohlášení FFII je neuvěřitelně hostilní, když tvrdí, že Komise "jednala způsobem, který lze klasifikovat jako sporný, nečistý a nejspíš kriminální". Při všem skepticismu k "deficitu demokracie" v EU nemohu na dosavadním pojednávání věci nalézt nic nedemokratického.

Lidé ze sdružení FFII si zřejmě představují, že lepší než jakákoliv směrnice, která by se pokusila sjednocovat podmínky pro patenty v členských zemích, byla by direktiva žádná. Tak nihilisticky se k této věci ovšem rozhodně nestaví většina poslanců EP. Nějakou takovou direktivu potřebujeme, a to zejména ze tří důvodů. Ten první je konkurenceschopnost EU v globálním měřítku. Dvě největší ekonomiky světa (USA a Japonsko) nějak softwarové patenty pojednávají, a tak si ani EU nemůže dovolit nedělat v té věci nic. Evropská unie zcela jistě není pupkem světa v oblasti softwarových invencí. Druhým problémem je stávající nejednotnost vůči CII uvnitř Evropské unie. Má-li zde fungovat něco jako jednotný trh, nemůže ignorovat vynálezy, implementované počítači. Budou-li se k nim i nadále jednotlivé členské státy stavět různě, nepovede to k ničemu dobrému. Harmonizace je nepochybně nutná. Třetím problémem je nízká účinnost ochrany duševního vlastnictví v režimu copyrightu, jde-li o skutečnou tržní konkurenci. Autorská práva, jak uvádí FFII, je "automatická a zdarma", nicméně proti tržním silám je často zcela bezzubá.

Musím se důrazně ohradit proti argumentaci pánů z FFII, kteří tvrdí, že poslanci hlasují podle toho, jak jim poradí "velké společnosti". Jisté je, že pod tak obrovským tlakem nejrůznějších lobbistů jako v případě softwarových patentů se poslanci ocitají jen zřídka. Ten tlak je ovšem ze strany zastánců i ze strany odpůrců Směrnice, takže si každý poslanec a každý politický klub musí vybrat.

Problém je, že nihilistický postoj FFII při boji "o zachování nepatentovatelnosti software" sdílí zejména levicoví poslanci a Zelení. Ve skutečnosti zde nejde o žádnou válku mezi velkými a malými, nýbrž o válku zastánců jakéhosi "volného softwarového ráje" proti těm, kteří racionálně hodnotí aktuální globální trh na tomto poli.

Myslím, že místo nervózních, nekompetentních a agresivních výpadů by se pánové měli soustředit na věcnou podporu, nebo věcnou negaci těch pozměňovacích návrhů, které budou mít poslanci před sebou příští týden při plenárním zasedání ve Štrasburku. Představa FFII o tom, že poslanci hlasují podle přání toho, kdo je pozve na oběd, je samozřejmě nepravdivá a směšná. Je také součástí agresivní "přesvědčovací kampaně" ve stylu "kdo nejde s námi, je zloděj nebo alespoň podvodník". Nevím, kolik poslanců chtějí touto podivnou lobbyistickou kampaní oslovit pozitivně. U mně to nějak nechce fungovat.

Autor je poslanec EP (ODS)