Jan, řečený "národní zájem", nezůstal své pověsti nic dlužen a hned po povinném důstojně zamyšleném volebním fotu a taktéž povinném vykreslení idylických rodinných poměrů se pustil do svého oblíbeného tématu. Předložil nám národní zájmy ve všech podobách, odstínech i skupenstvích. Protože přece:

Jsem rozhodně pro organizované úsilí. Ani organizované národní sobectví by mi možná nevadilo. Jen kdyby na tom pan Zahradil nebyl tak špatně se specifikací. Dost těžce zabředl hned v druhém odstavci. Ten si zaslouží ocitovat celý.

Teď opravdu nevim. Taky se vám ten pilíř nejpilířovatější zdá "nějakej vachrlatej"? Po státu se chce, aby byl v ryze politickém a v žádném případě ne etnickém smyslu národní. To zaprvé. A zadruhé se po tom státu chce, aby měl společný národní jazyk, společně interpretovanou historickou zkušenost a společnou národní identitu.

Malá odbočka. Panu Zahradilovi z věty o nenahraditelnosti vypad větný člen. Společným jazykem - koho čeho, pane poslanče - je určena nenahraditelnost? Člověk aby tu četbu stranickýho dokumentu prokládal luštěním rébusů.

Asi jste myslel občany, státy toho obvykle moc nenamluví. V tom případě se Vám povedlo ideálního občana toho ryze politického neetnického státu charakterizovat čistě na etnickém základě. A to salto vzad jste provedl ve dvou po sobě následujících větách. Bravo, to je mimořádný výkon.

A ještě jedna věc je podezřelá. Opravdu je nezbytně nutné, abysme všichni společně interpretovali, jinak se identity nedopracujeme? To znamená přesně co? Vykládat dějiny jednotně? Nepřepisovat závazný, úředně schválený národní výklad dějepisu pro držitele občanského průkazu? A to bude nadále trestné myslet si - dejme tomu - že Žižka byl loupežník a vrah a že pan prezident Beneš se zasloužil i nezasloužil o stát? Děkuju, nechci. V takovém vzorném národním státě jsem už žil, říkali mu čéeseser a nebylo to nic moc.

Ale abych skončil něčím trochu pozitivnějším. V jedné věci s Janem Zahradilem vřele souhlasím. Tu politickou elitu (vida jak pěkně o sobě pan Zahradil dokáže mluvit); tak tedy, tu elitu je třeba hlídat. Zvlášť takovou která pokládá za nutné vytisknout tučně - modré na bílém - následující krédo:

V rámci utužování národní jednoty skrze jazykovou osvětu si dovolím ten odstavec přeložit do obecné češtiny:

1. Pravidla a smlouvy jsou pro slabochy a magory, silnej jedinec pružně urve, co může.

2. Nikomu nic nedáme, sami máme málo.

3. Ideálů se nenažerem.

To je opravdový "realismus místo iluzí". Pan Zahradil si přehnaný pseudohumanismus skutečně nepotrpí. Každopádně jsem mu poslal dotaz jak to přesně myslel s tim neetickým jednotně mluvícím a dějiny hodnotícím státem. Případnou poslaneckou odpověď si určitě nenechám pro sebe.

Citáty jsou z "Modré šance pro českou diplomacii". Hezkou definici etnické skupiny najdete ve Wikipedii.