Praha 9. listopadu 1989, 1630Z

Důvěrné

Prague 07892. Prioritní

Věc: Po Československu kolují pověsti o změnách ve vedení KSČ

1. Důvěrné -- celý text.

2. Souhrn a komentář: Československo na první pohled vypadá jako "ostrov stability", a tak ho také mnozí straničtí a vládní činitelé představují západním diplomatům a návštěvníkům. Kromě stále se rozšiřujícího okruhu disidentů v prostředí intelektuálů zůstává obyvatelstvo apatické. Přesto přibývá pověstí, že od událostí, k nimž došlo u nejspolehlivějšího spojence v regionu -- NDR, je Jakešův režim podkopán mnohem více, než je ochoten připustit. Je dokonce natolik vyveden z míry, že Jakeš na nedávném zasedání předsednictva ÚV KSČ údajně nabídl svou rezignaci. Někteří členové vedení zřejmě nabyli dojmu, že když k něčemu takovému došlo ve východním Berlíně, může k tomu dojít i zde, i když pravděpodobně s určitým časovým odstupem. To může zviklat sebedůvěru osobností, které jsou reformám nakloněny příznivěji, jako např. předsedy vlády Adamce, a oslabit jejich ochotu prosazovat hospodářské reformy. I kdyby to mohlo v nejbližší době vést ke změnám ve stranickém vedení, jak se podle níže uvedených pověstí zdá, varujeme před očekáváním, že z toho vyplynou nějaké skutečné politické reformy, protože proreformní tlak širokých vrstev obyvatelstva se dosud příliš neprojevuje. Konec souhrnu a komentáře.

3. Nejpádnějšího důkazu, že vedení je znepokojeno, i o neshodách nad událostmi ve východním Německu se nám dostalo 8. listopadu na recepci pořádané zástupcem velvyslankyně u příležitosti návštěvy náměstka ředitele oddělení pro východní Evropu a Jugoslávii v sekci pro Evropu a Kanadu (EUR/EEY) Hornblowa. Při recepci prozradil pracovníkům velvyslanectví zkušený analytik československé vlády pro zahraniční politiku (náměstek ředitele Ústavu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních věcí Vladimír Čebiš), že se téhož dne konalo tajné zasedání předsednictva ÚV KSČ, které jednalo o událostech ve východním Německu.

4. Podle Čebišových slov nabídl na této schůzi generální tajemník ÚV KSČ Jakeš svou rezignaci. Jakeš si stěžoval, že na svou práci nestačí, že se mu nedostává uvnitř strany náležité podpory a že je v zemi velmi neoblíbený. Obzvláště se ho dotkla záporná reakce na neautorizovanou a volně po Praze kolující nahrávku jeho projevu, který pronesl v západních Čechách na začátku léta (Prague 6478) . Nakonec jej však, jak tvrdí Čebiš, jeho stoupenci v předsednictvu přesvědčili, aby ve funkci generálního tajemníka setrval alespoň do květnového sjezdu strany v roce 1990. Čebiš naznačil, že další pohnutkou k takovému kroku bylo, že by pak Jakeš mohl od Husáka převzít jeho čestnou prezidentskou funkci. Čebiš však řekl, že nemůže vyloučit, že se Jakeš nepokusí o rezignaci ještě před tím.

5. Hlavním důvodem, proč předsednictvo Jakešovu rezignaci odmítlo, bylo podle Čebiše to, že zatím nedošlo k dohodě, kdo by mohl být jeho nástupcem. Jakešův odchod byl tématem živé diskuse na této recepci, tak jako tomu je v poslední době i všude po Praze (viz Prague 7059) . Mezi možnými kandidáty byl uváděn Miroslav Štěpán, mladý vedoucí tajemník MV KSČ v Praze a člen předsednictva ÚV KSČ. Čebiš však Štěpánovy vyhlídky na zvolení zpochybňuje, neboť vyšší garnitura straníků ho, jak se vyjádřil, hluboce "nenávidí". Za možného kompromisního kandidáta je rovněž považován František Pitra, předseda vlády České republiky, který má málo nepřátel. Sám Čebiš považuje za jednoho z tajných favoritů Bohumila Urbana, prvního náměstka předsedy vlády. Urban je nová, mladá tvář a jeho předností je, že působí moderním, technokratickým dojmem. (Komentář: Jedinou jeho nevýhodou je, že v současné době nezastává žádnou funkci v nejvyšším stranickém vedení. Konec komentáře.)

6. Čebiš i další hosté na recepci opakovali, co jsme slyšeli již dříve, totiž že předseda vlády Adamec několikrát nabídl svou demisi, údajně kvůli nespokojenosti s tím, že se mu brání uskutečnit opravdovou hospodářskou reformu. (Komentář: Adamec snad tuší, že rezignace podaná "ze zásadních důvodů" by v současné době mohla zastáncům tvrdé linie zasadit těžkou ránu a že taková hrozba má snad větší vyhlídku donutit je k reformám, než když s ní přišel jeho předchůdce Lubomír Štrougal. Konec komentáře.)

7. Při jiné příležitosti jsme se v rozhovoru s bývalým poradcem předsedy vlády Štrougala dozvěděli, že příští plénum ÚV KSČ se má konat 9. -- 10. prosince. Podle tohoto informátora, který o Jakešově rezignaci nemluvil nebo o ní nevěděl, lze očekávat, že se vedení bude snažit vypadat pokrokově a podobně, jako to učinilo již dříve, na tomto plénu "odhodí další vysloužilce do starého železa". Jedním z nich by podle něho už v prosinci mohl být "vážně nemocný" člen předsednictva a předseda Federálního shromáždění Alois Indra.

Paradox

8. Avšak je tu určitý paradox. Zatímco vedení může pociťovat tlak, aby reagovalo na vývoj v NDR, i když prozatím pouze formou personálních změn, reakce československého lidu je odlišná. Podle našeho dojmu se obyčejný občan na rozdíl od disidentských a intelektuálních kruhů stal vůči změnám bez ohledu na události v NDR nedůvěřivějším.

9. Tuto reakci lze lépe pochopit, když se vcítíme do psychologie českého člověka s jeho hlubokým odporem vůči riziku. Tváří v tvář změnám lidé volí spíše to, co znají. Lpění na současném stavu posiluje, zejména u starší generace, obava ze znovuvzkříšeného Německa. V daleko širším měřítku se lidé bojí, že by mohli přijít o svůj relativní materiální blahobyt, kdyby se vydali cestou Maďarska nebo Polska. I obyčejnému občanu je samozřejmě jasné, že Moskva je znepokojena tempem probíhajících změn (jak dosvědčuje Ševardnadzeho projev k roku 1968), a že sám Gorbačov se možná již ocitl v nesnázích. To by nyní mohlo tlumit jakýkoli skutečný tlak zdola směrem k podstatným politickým změnách uvnitř systému. Bez takového tlaku nebo bez významnější generační obměny v nejvyšších funkcích se současná garnitura zastánců tvrdé linie ke skutečným politickým reformám neodhodlá.

Blacková