• Liší se lidé, kteří mají světlou barvu kůže, a lidé, kteří mají tmavou barvu kůže, barvou kůže?

Důraz na toto rozlišování je irelevantní a potlačuje lidskost, protože dává lidi do kategorií, například tlusťochů, Romů, plešatců a komunistů, a tím jim přisuzuje kolektivní vlastnosti, které nemají. Proto se slušná společnost rozhodla, že bude dávat důraz na individuální lidství. Nerozumím obsesi s údajnými kolektivními vlastnostmi. Lidé s různou barvou kůže se od sebe neliší, různá barva kůže je zavádějící rys, který neznamená nic, a proto není rozumné ho zdůrazňovat.

• Neslouží jazyk na světě k tomu, aby pojmenovával odlišnosti, díky tomu strukturoval svět a umožnil nám komunikovat?

Jazyk slouží k tomu, aby pojmenovával odlišnosti, ale velmi často je zneužíván k vytváření neférových, stereotypních a manipulativních kontextů. Musíme se mít na pozoru před jejich vytvářením, právě u výrazů a stereotypních pojmů, které byly v minulosti v tomto smyslu hrubě zneužívány.

• Je vzhled, případně etnická a kulturní identita člověka, součástí jeho odlišnosti od ostatních lidí?

Všechny tyto "kolektivní" vlastnosti (či kolektivní úsudky na nich založené) mohou vést k neférovým stereotypům. Stačí říct "Je to Rom" a už si vytvoříme etnickou a kulturní identitu "zloděje". S nálepkováním ohledně vzhledu, etnické a kulturní identity musíme zacházet nesmírně opatrně. Nevidíme totiž do těchto jevů a často činíme ukvapené kulturní individuální, etnické i kulturní soudy.

• Není Jan Čulík kromě toho, že je Janem a člověkem, také bělochem, Čechobritem, heterosexuálem, novinářem a učitelem středního věku?

A co ty nálepky znamenají? Co se dovíte z toho, řeknete-li, že jsem "běloch, Čechobrit, heterosexuál, novinář a učitel středního věku"? O mé osobě absolutně nic. Z těchto nálepek získáte jen soubor falešných představ. Například slovo "novinář" jistě v českém kontextu evokuje především zaměstnance koncernu Mafra... či televize Nova... :) Jsem opravdu takový novinář?

Jeden čtenář se mně v minulých dnech ptal, jestli nepociťuji nálepku "český novinář", kterou mi dali v titulku při rozhovoru v britské komerční televizi ITV, jako urážlivou. Odpověděl jsem, že mi to vůbec nevadí, vzhledem k tomu, že o ČR v Británii nikdo nic neví, a tak se tam ani netuší, jak špatní jsou čeští novináři. Jiný kraj, jiný mrav, jiné znalosti a jiné falešné stereotypy.

• Je to, že o někom řeknu, že je plešatý, silný nebo modrooký, jeho vyloučením z lidské společnosti?

Ano. Je velký rozdíl mezi tím, říkám-li někomu "plešatec", "tlusťoch", "chlap s dlouhým nosem", "cikán", "přismahlý", "Rákosník", a říkám-li mu Karel, Jiří nebo Géza.

Nejde o zakazování slov, ale o ostražitost proti zneužívání jejich neférových podtextů. Tato ostražitost je zcela oprávněná a je součástí civilizovaného a slušného přístupu k životu. Nikdo neříká, že je "zakázáno" používat slov "černoch" (atd.) v kontextech, kde je to funkční. Označovat však na základě fyziognomických rysů za Turka německého spisovatele, který mluví a píše dokonalou němčinou a v Německu se i narodil, je zavádějící a neférové.

Souhlasím s moudrým užíváním barev trenýrek k rozlišování zápasníků při boxerském zápasu ryšavého Ira s černochem, protože se tím komentátor rozumně vyhne vytváření neférových stereotypů.

Vy to skutečně necítíte?