Šafařík žádá Klusáka, že má poslat své vyjádření "Třeba jako odpověď na otázky". Klusákovu odpověď na otázky, které si Klusák sám položí. Úžasné interview... "Popřípadě si to nějak uprav".

Žurnalistika se neřídí přáním zpovídaných, ale kvalitou poskytnutých informací čtenářům.

Petr Šafařík, který by měl jako učitel být vzorem akademické korektnosti i mediální profesionality pro mladé lidi, studující na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, si nejspíš svůj stranický úkol u Zelených splnil téměř na jedničku. Pokus o diskreditaci Britských listů cestou diskreditace jejich redakční politiky mu mohl vyjít, kdyby redakce zareagovala otevřeněji a bezstarostněji, než zareagovala... Jak jinak si vysvětlit jeho představu, že každou informaci, kterou (exaktně nedozdrojovanou, a tudíž nepřesnou) pošle do novin, jsou mu ty noviny povinny otisknout v plném rozsahu a nejlépe ihned? Etika akademického světa vyžaduje integritu autora, od které se odvíjí i jeho autorita. Pro pedagogy FSV UK nejspíš platí jiná měřítka uvádění zdrojů jejich práce, než pro zbytek světa. Zajímalo by mne, zda by si takovouto práci mohl autor dovolit publikovat i v univerzitním časopise. Zeptám se.

Celá korespondence, jejíž jedna, Šafaříkem publikovaná část, která se zdánlivě rozčilenému autorovi hodila do jeho propagandistického krámu, začala totiž úplně jinak... Což ovšem pedagog Šafařík "taktně" čtenářům Českých médií a Literárních novin zamlčel.

Autor původně zaslal Britským listům článek, jehož publikace by bez přesného zdrojování mohla zavdat příčinu k důkazní nouzi vůči reklamní agentuře MARK/BBDO, jejímu kreativnímu řediteli Martinu Přikrylovi, autorům Českého snu či samotné České televizi, která film včetně "vystřižené" pasáže publikovala. Redakce BL odmítla Šafaříkův text v původní podobě vydat. Po místy emocionální nedělní korespondenci mezi Janem Čulíkem, Vítem Klusákem a Petrem Šafaříkem, publikovaly Britské listy nakonec v pondělí vlastní verzi, která z "upozornění" Šafaříka na rozpor obou verzí filmu vycházela, ale neobsahovala po poradě s právníky hodnotící a tvrdící pasáže, které mohly zavdat příležitost k vyprovokovanému konfliktu s možností soudní dohry. Nebylo totiž jasné, zda došlo k porušení integrity původního díla, neboť televizní podoba mohla být autory tvořena záměrně jinak vzhledem k jiné cílové skupině. Nebylo jasné, zda v případě porušení integrity původního díla došlo k tomu s nuceným či dobrovolným souhlasem autorů nebo bez něj. Nebyly k dispozici dokumenty, dotvrzující roli jednotlivých osob ve hře.

První varianty dělaly z autorů bezpáteřné manipulátory, bažící po uvedení v televizi, poslední varianta by obviňovala Českou televizi z porušení autorského práva. Šafaříkem zmíněný nátlak agentury MARK/BBDO, která se na tvorbě mystifikace zvané film Český sen kreativně podílela, by musela objasnit agentura sama či právní oddělení ČT. Do té doby jsou to všechno kecy "jedna paní povídala" s výjimkou jedné jediné věci: televizní podoba filmu se od filmové liší. To je ověřitelný fakt. Tečka. Šafařík ale svá tvrzení ve své podobě článku nedokladoval ničím prokazatelným než dvěma propagačními fotkami.

Jeho informace nebyla tedy informací, ale nedoloženým tvrzením, v Britských listech v této podobě absolutně nepublikovatelným. Dnes toto riziko právní dohry nedoložitelných tvrzení nese redakce Českých médií, jejíž majitel trval na publikaci Šafaříkova textu... či redakce Literárních novin. Dobře jim tak, chce se mi škodolibě poznamenat. Bez jakéhokoliv dotazu Britským listům na pravost a na úplnost Šafaříkovy korespondence zveřejnil server ČM okamžitě řadu zdánlivých faktů, za které nese právní odpovědnost jako vydavatel. Pana Berku i Alexandra Klimenta ale uklidním. Šafaříkem přiložené emaily jsou nepozměněné a odpovědi Jana Čulíka i mne autentické -- zveřejněná korespondence však je neúplná. Teď ji, pro komplexní pochopení čtenářů, doplníme o chybějící první kapitolu.

Šéfredaktor mu přes nezvyklost takovéhoto požadavku na "učesanou" sebeprezentaci vyhověl, přes nedořešenost zaslaného textu poděkoval za informaci, kterou v mailu označil za důležitou. Následující věta určovala ihned požadavek na zpřesnění a nutnost doložení tvrzení z článku:

Tvrzení, které je nejen mediálně, ale i soudně cenné, tvoří a) dokument, b) nesestříhaný zvukový záznam. O hodinu později následoval autorův pokus o vysvětlení a interpretaci s jednou zajímavou, byť nechtěnou informací navíc.

Šafařík slibuje, že se autorů zeptá...

Tvrdí, že dostal ilustrační foto od produkce Českého snu. Na vyžádání.

Autorův tlak na okamžitost publikace kritického článku, jehož zjevný nedostatek vzniklý díky povrchnímu, nedbalému zpracování by si vyžadoval polemické pokračování a další dovysvětlení, přiměl redakci poprvé k vyššímu stupni opatrnosti a důkladnější prověrce primárních podkladů a faktů. Proč chce Šafařík publikaci ihned? Nic přece nespěchá...

Britské listy nemají ve zvyku hrát se čtenáři napínavou hru, zvanou doplňovačka s tajenkou na pokračování, aneb jak to novináři mysleli a jak to nakonec popravdě bylo. Nehodláme dávat prostor druhé straně k jakémukoliv požadavku na dementi, když mu můžeme předejít pečlivou rešerší...

Některým lidem, a autory Českého snu nelze v žádném případě vynechat z této množiny, totiž vyhovuje, jestliže cíleně zaplní mediální prostor balastem, na který jim musí redakce poté dát prostor k reakcím, reakcím na reakce a vyjádření. Kolotoč publicity, aneb ja se z nepodloženého nesmyslu stane téma. Bohužel, útoky pana Šafaříka na Britské listy, které zveřejnila redakce Českých médií bez jakéhokoliv ověření pravosti, úplnosti a elementární logiky, nelze přejít mlčením. Takže ač neradi, plníme skrytý záměr plnit mediální prostor bulvárním balastem -- reakcí na reakce jednoho "autora", který si myslí, že je tak skvělý, že mu všude musí vše a ihned vydat v té podobě, v jaké text zašle.

Následovalo rázné odmítnutí Jana Čulíka:

Vzápětí následovala Šafaříkem přeposlaná korespondence s Vítem Klusákem, spoluautorem Českého snu. Přeposlaná část korespondence mezi Klusákem a Šafaříkem začala o den dříve, než Šafařík skutečně poslal článek Britským listům.

A následoval přepis "zcenzurovaného" dialogu včetně jeho okolí.

Šafaříkova korespondence s Vítem Klusákem je zajímavá ve třech aspektech:

1.Autoři se zjevně znají a tykají si.

2.Čulíkův požadavek na položení NOVINÁŘSKÉHO DOTAZU o alternativě protestu autorů proti porušení integrity díla si pan Šafařík vyložil po svém a jak je vidět, vůbec mu ten rozdíl nedošel... Jinak by jej redakci Britských listů neposílal. O samoupravení Šafaříkova textu autory Českého snu v Čulíkově původním požadavku na Šafaříka nebyla řeč. Šafařík se v komunikaci s Klusákem přiznává, že materiál, který poslal Britským listům, dostal od Klusáka. Takto vzniká žurnalistika? Jako sofistikované selfpromo? V deníku Právo existuje zajímavý mediální fenomén: "vlastní" zpráva. V Britských listech existovat nebude.

3. Šafařík reportuje Klusákovi o vývoji pošťáckého řemesla a žádá ho, že má poslat své vyjádření sám, "třeba jako odpověď na otázky". Odpověď Klusáka na otázky, které si Klusák položí. Úžasné interview... "Popřípadě si to nějak uprav".

Šafařík posílá v neděli večer Klusákovi Čulíkův mail z 11. 9. 2005 18:17:52 s vlastním komentářem:

Na to odpověděl Klusák Šafaříkovi, že mp3 zvuk jako důkaz pravosti dialogu (intonace je důležitou součástí sdělení též, je také potvrzením přesnosti přepisu dialogů) do článku dávat nechce, nevydá ho. Uvedení dialogu s pracovníky MARK/BBDO ve filmu považuje Klusák za "odvážné". Co je na tom odvážného???...

Co autor chce dávat k článku nebo ne, Britské listy nezajímá. Žurnalistika se neřídí přáním zpovídaných, ale kvalitou poskytnutých informací čtenářům. Čulík se ale vzápětí snaží Klusákovi vysvětlit pozici Britských listů a zároveň dává najevo, že trvá na zvukovém záznamu inkriminovaného dialogu.

Na to replikuje obratem Vít Klusák:

Jan Čulík zůstává stále trpělivý:

Pokud... Čulíkova diskuse s Klusákem nabývá opatrnosti:

Vít Klusák:

Následuje ukončení komunikace, obsahující šéfredaktorovo subjektivní hodnocení předchozího a odmítnutí Šafaříkova textu.

V noci Čulík podléhá a rozhoduje se vydat informaci o cenzuře televizní verze filmu Český sen - přes to, jak vypadala předchozí komunikace s Šafaříkem - jinak, nenapadnutelně. Je půl třetí ráno...

Ve chvíli, kdy šel šéfredaktor spát, ještě nevěděl, jak se nemýlil - v tvrzení, že na oba autory je třeba si dát pozor.

V 10:30 následujícího dne začíná korespondence, kterou v příloze své rozčileně ufňukané reakce pro server Česká média zmiňuje vysokoškolský pedagog Petr Šafařík.

Dodnes nemáme minimálně ze dvou zdrojů potvrzeno, že rozdílná podoba obou verzí filmu Český sen není další mediálně sociální experiment, zadělávající faktické herní pole pro druhý díl "reality show" Český sen. Tvrdošíjnost, s jakou se Šafařík snažil o "předem dohodnuté" znění informace o "konfliktu" České televize s autory Českého snu natlačit Britským listům k publikaci, je podezřelá.

Neseriózní, vůči podvedeným bezcharakterně mystifikační charakter filmového díla Český sen dává tušit, že mediální konfliktnost autorů není bez skrytého cíle, kterým nemusí být jen bulvárně skandální publicistika. Pro mě jsou odteď aktéři této mailové hry s následným mediálním výstupem jako prašiví. Budu se komunikaci s nimi nadále důsledně vyhýbat. Nechci hrát v jejich nečitelných sebereklamních hrách hrách, kterým budou házet na plesnivou mediální stěnu.

Reklama má mnoho podob. Tato je jedna z nich.