Jeho projev byl dost podobný jako jeho film. To, co říkal, nebylo zrovna objevné, a tak jsem s určitou netrpělivostí čekala, až domluví.

Česká filmová scéna je v poslední době docela plná filmů jako Duše jako kaviár. "Mozaiková" struktura, příběhy ze života celé řady postav, které se navzájem prolínají a nakonec se navzájem vyřeší -- je to jaksi v českém filmu nyní v módě. Avšak přestože se vyskytla celá řada filmů tohoto druhu, mnohé z nich se mi docela líbí. Často tyto filmy citlivě zaznamenávají vývoj postav a jemně je vykreslují. Přitom problém mezilidských vztahů je téma s všeobecnou platností. Cieslarův film Duše jako kaviár však uspokojivý není.

Film Duše jako kavinár pojednává o vztazích mezi muži a ženami. Začíná citátem z bible, z evangelia svatého Lukáše, jak matky budou bojovat s dcerami a otcové a synové se bude navzájem nenávidět a všichni budou v určitou chvíli pociťovat vůči všem ostatním nepřátelství. Cieslar se snaží ukazovat, že podstata těchto mezilidských problémů je věčná. Muži a ženy se takto budou vždycky chovat. Avšak použití citátu z bible se zdá nevhodné -- je to pokus povznést tón filmu, který je poněkud nepřesvědčivý.

Všechny Cieslarovy postavy v tomto filmu jsou neuspokojivé. Ani jedna z nich neprojeví ani jedinou originální myšlenku. Jsou vylíčeny bez imaginace. Jsou to všechno většinou kopie starých klišé -- myšlenkově prázdný manžel, který je na ženské (jeho jednání chybí veškerá motivace), zbytečně "zlý" nevlastní otec, dospívající dívka, plná úzkostných vztahů a nejistoty, nemožný loser, manžel, který se neúspěšně snaží zalíbit se své nesympatické manželce tím, že jí kupuje dary, atd. Všechno, co se těmto postavám přihodí, je naprosto předpověditelné. Například o onu dospívající dívku, Annu, projeví poprvé v životě zájem určitý kluk, ten ji ale jen svede a pak ji ignoruje. Takže se dívka rozhodne spáchat sebevraždu a skočí do Vltavy. Naše sympatie ale na její straně nejsou, dost nás nezaujme, protože je to všechno tak známé a klišovité.

Motivace jednotlivých postav není nijak vysvětlena. Všechno je založeno na stereotypech. Proč je Jan tolik na ženské? Jediným vysvětlením snad může být, že je to proto, že je to muž, a ti jsou promiskuitní. To moc přesvědčivé není. A kromě toho, ne všichni muži v tomto filmu se tak chovají, takže Cieslar není schopen podpořit ani svůj vlastní argument. Stereotypnost postav v tomto filmu je důsledkem i příčinou toho, že postavy nejsou řádně vykresleny.

Nutně se nabízí srovnání s Jakubiskovým filmem Post Coitum z téhož roku. Tento film je také o vztazích mezi lidmi, o lásce a o sexu. A samozřejmě, i o tomto Jakubiskově filmu lze říci, že i jeho postavy jsou poněkud stereotypní -- je tam "tvrdý" podnikatel, anděl -- blondýnka zdravotní sestra, dále rocková hvězda, neustále užívající drogy, stárnoucí hippy... Ale Jakubiskův film je vysoce stylizovaný. Je hravý a režisér si je vědom toho, co dělá. Ve filmu Duše jako kaviár mají být postavy "normální" -- a právě v tom tento film selhává na celé čáře.

Veškeré události i postavy jsou v tomto filmu předpověditelné. A film bohužel nezachraňují ani zajímavé vizuální techniky či originální humor. Vtipy jsou nesmírně dětinské a -- zase: zcela předpověditelné. Na otcově pohřbu na začátku filmu se jeho dcera ohlédne v krematoriu na pozůstalé. Kamera pomalu panorámuje po mnoha ženách -- byly to jeho milenky. Ozve se mobil a všechny ženy začnou hrabat v kabelce. Kolikrát už jsem tuto scénu viděla? Jaký má smysl recyklovat tyhle staré vtipy? Cieslar jimi neříká nic zajímavého. A přidejte k tomu -- potácejícího se, zdrogovaného psa. To je tedy humor -- bylo mi trapně.

Nedlouho po začátku filmu zvedne loajální manželka Jana telefon a na druhé straně drátu je pracovnice banky, od níž má její manžel úvěrovou kartu. Bankovní úřednice Janě sdělí, zaprvé, že úvěrová karta jejího manžela je "hluboce v mínusu" (cože? úvěrové karty jsou přece vždycky v mínusu! to je princip, na němž jsou založeny!) a za druhé, že karta byla používána v Paříži "především na koupi ženských oděvů". Cieslar zřejmě vůbec nechápe, jak funguje úvěrová karta, ani neví, jak fungují základní bankovní bezpečnostní procedury (banka se nemůže vybavovat o poměrech na kartě s nikým, kdo není její majitel). Všeobecný nedostatek přesvědčivosti pro Cieslara prostě není problém. Tato epizoda o úvěrové kartě je jen malý detail -- ale vypovídá výmluvně o tom, jak povrchně se připravovali lidé, kteří natočili tento film.