20. 6. 2005
Lafontainův pokus o comebackBývalý dvaašedesátiletý předseda Sociálně demokratické strany Německa SPD Oscar Lafontaine , který opustil téměř po čtyřiceti letech její řady, byl zvolen v sobotu na zemském sjezdu "Volební alternativy práce a sociální spravedlnosti WASG" v Kolíně nad Rýnem do čela její kandidátky k nastávajícím volbám do Spolkového sněmu.Pro se vyslovilo 124 delegátů z 162 přítomných po té, co Lafontaine naléhavě žádal, aby WASG utvořilo společnou kandidátku s postkomunistickou "Stranou demokratického socialismu PDS". |
Podle jeho přesvědčení to vytvoří historickou možnost pro německou levici, což odpůrci tohoto postupu uvítali na sněmu pískotem a výkřiky nevole. Lafontaine byl si zřejmě vědom nebezpečí, které v této otázce postupuje a ještě před několika dny, kdy vystoupil v Saské Kamenici pod obří hlavou Karla Marxe v elegantním světlém obleku, vůbec nehovořil ani o případné volební alternativě WASG s PDS, ani o sobě jako vedoucím kandidátu. Tamní volební společenství WASG na východoněmecké půdě to však považovalo jak konečně na své pódium dostat bývalého prominentního politika. Lafontaine to plně využil pro generální útok proti svým bývalým spolustraníkům a současně zaútočil proti kapitalismu "zcela míjející se politikou v Německu". Prohlásil , že "lid již nechce, aby se rozhodovalo bez jeho účasti", ale chce, aby politika odpovídala jeho představám. Nynější parlamentní strany podle Lafontaina nabízejí špatné koncepce, které umožňují bohatým a podnikům stále vyšší zisky a proti tomu musí být postavena zcela jiná politika Příkladem je Francie, Dánsko a Švédsko se svou sociální politikou a proto žádá, aby alespoň byly upraveny daně pro bohaté a podniky. "Je velkou lží, když vás přesvědčují, že nemůžeme dělat jinou politiku, existují vždy jiné alternativy", prohlásil před demonstranty v Saské Kamenici Lafontaine, aniž by to mezi jeho účastníky vyvolalo nějaké velké nadšení. Bývalá superstar SPD tak nastoupila cestu, která je velkým pokusem se opět uplatnit v celoněmecké politice poté, co 11. března 1999 se vzdal všech svých stranických a státních funkcí - předsedy SPD a spolkového ministra financí, klíčové postavy vedle čerstvě zvoleného spolkového kancléře Gerharda Schrödera. Až do té doby patřil mezi nejúspěšnější sociálně demokratické politiky, který v letech 1976 - 85 byl vrchním starostou Saarbrückenu a poté sárským ministerským předsedou. V roce 1987 se stal místopředsedou SPD , svým vítězstvím na stranickém sjezdu v Mannheimu v roce 1995 vystřídal v čele strany neúspěšného Rudolfa Scharpinga a zahájil vítězné tažení na Berlín. Stal se architektem spojenectví SPD se zelenými a dovedl se poučit i ze své neúspěšné kandidatury na post kancléře v roce 1990. Ve volbách v roce 1998 dovedl potlačit své kancléřské ambice ve prospěch Schrödera, ačkoliv jejich názory byly často značně rozdílné. Lafontaine své vize v oblasti ekologie, ekonomiky a finanční politiky ve světovém měřítku těžko mohl sjednotit s pragmatickým postojem Schrödera, který měl blízko k názorům německého velkého průmyslu. Mezi oběma politiky se tak rozpoutal spor, kam bude kráčet německá společnost a stát a tak muselo zákonitě dojít k boji dvou kohoutů o vedoucí úlohu. Nakonec Lafontaine vzdal všechny své pozice pět měsíců poté, co se o rok s mladším šéfem spolkové vlády dostal do ostrého politického sporu, když předtím dokázal přivést k pádu Helmuta Kohla a otevřít tak cestu Schröderovi do spolkového kancléřství. Výsledek byla Lafontainova spekulativní demise, což někteří považovali za jeho selhání. Později svou demisi se snažil vysvětlit v knize "Srdce bije vlevo" tím, že jednou z příčin bylo schválení nasazení NATO v Kosově ze strany Schrödera a ministra zahraničí Joschky Fischera. Určitý čas se ještě snažil vrátit do vysoké politiky, účastnil se různých debat a psal týdně články do nejrozšířenějšího listu "Bild" a ještě v roce 2004 se pokusil účastnit se sjezdu své strany v rodném Sársku. Avšak nebyl zde vítaným hostem a i když byl přivítán svými přívrženci, byl to jen matný odlesk předchozí slávy. Dodnes se vedou diskuse, proč se rozhodl k tomuto kroku a levice ve straně mu to nechce prominout do dneška, protože ji připravil o silnou pozici uvnitř strany. Když SPD slavila 140 výročí svého založení, zcela ignorovala zásluhy Lafontaina o její vzestup. Lafontaine současně se svými neúspěšnými pokusy vrátit se do velké politiky SPD je stále více lákán představiteli PDS, aby nějakým způsobem vstoupil do jejích řad. K tomu byl až do minulé soboty zdrženlivý, protože si dobře uvědomoval, že vliv této strany je teritoriálně omezen východní částí SRN. Když však na protest proti omezování sociálního státu vznikla v Severním Porýní-Vestfálsku WASG a v nedávných zemských volbách zde získala překvapivě 2,2% hlasů, začal postupně svůj názor měnit. Jako podmínku návratu do politiky začal uvažovat o společné levicové kandidátce WASG s PDS nebo obdobnému italskému projektu "Olivovníku". Tak vznikl nový projekt na vznik společného volebního svazku "Demokratická levice-PDS". Předseda PDS Lothar Bisky vyslovil názor, že rok 2005 by se mohl stát "milníkem" pro německou levici a otevřela by se šance stát se třetí silou po volbách do spolkového sněmu. Na společné volební listině, která by byla otevřena všem, by se tak mohla ukázat nová jména nezávislých osobností. Kolem tohoto návrhu nebyla ještě ukončena diskuse, protože je smíšeně přijímán jak přívrženci WASG tak PDS. Definitivní stanovisko WASG má padnout 15. července na sjezdu, když předtím proběhne interní referendum šesti tisíc jejích členů. Špičkový kandidát PDS Georg Gysi varoval před ztroskotáním tohoto projektu společné volební alternativy. "Bylo by nebezpečné, kdyby lidé měli představu, že se přeme o jména a posty a nikoliv o problémech této země." Podle nejznámějšího představitele postkomunistů, pokud PDS se nyní nezmění, stane se na dlouhou dobu pouze stranou Východu. Proto se musí přejmenovat na stranu demokratické levice. Každý musí podle Gysiho pochopit, že po volbách do spolkového sněmu nebudeme nikdy spolupracovat SPD. Na druhé straně existují i diference s Lafontainem, na příklad s jeho návrhem zřídit v Africe záchytné tábory pro žadatele o azyl. Stejně tak odmítá pojem "Fremdarbeiter", který patří do jeho slovníku. Gysi pak vysvětlil svůj postoj Lafontainovi : "Chceme spolu spolupracovat, nikoliv však oženit". Dosavadní rudozelená vládní koalice ostře kritizuje volební alternativu WASG s PDS, předseda SPD Franz Müntefering prohlásil, že Lafontaine jen znovu potvrdil svým postupem svůj charakter a Joschka Fischer řekl za zelené , že "když předtím odhodil opratě, tak nyní opět přichází s tím, že ví, jak by se mělo dál jet". Jeden ze sociálnědemokratických představitelů dokonce prohlásil, že "jde o o zneužívaného idiota pravice". Lafontaine zatím oznámil v "Bild am Sonntag" své "polní tažení za nezaměstnané, pracující a důchodce zaměřené na vysokou zaměstnanost spojenou s pevnou sociální sítí". Prameny: WASG und PDS im Grundsatz einig ZDE
WASG-Gremien stimmen Bündnis mit PDS zu
ZDE
Die Geschichte des O.
ZDE
Aktuality Deutschlandfunk
ZDE
Gregor Gysi warnt vor dem Scheitern
ZDE |
Die Linke - levicová volba německé politiky | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 6. 2005 | Lafontainův pokus o comeback | Richard Seemann | |
25. 5. 2005 | Útěk dopředu | Tomáš Krček | |
25. 5. 2005 | Lafontaine na protest vystoupil z SPD | Milan Neubert | |
25. 11. 2004 | Odpadlíci od SPD a PDS se rozhodli založit stranu | ||
30. 9. 2004 | Co přinesly volby v Německu? | Tomáš Krček |