Sama skutečnost, že se sešla v počtu výrazně převyšujícím požadovanou polovinu členů Společnosti, je pozoruhodná. Lišila se tím od valných hromad v předchozích letech, kdy byla účast menší než polovina řešena blahovolným přehlédnutím, například posunutím "nové" valné hromady o hodinu, místo dvaceti dnů, předpokládaných stanovami.

Uskutečnění mimořádné valné hromady rovněž vyvrátilo argument, jímž předchozí výbor Společnosti (už několik týdnů pouze tříčlenný poté, kdy další tři členové z výboru odstoupili) vysvětloval nepřípustný časový odstup mezi stavem, po němž bylo podle stanov nutné mimořádnou valnou hromadu svolat, a nedávno potvrzeným termínem jejího svolání na 4. květen.

Situace v členské evidenci byla sice (tak jako mnoho jiného ve fungování Společnosti) dost chaotická, nikoli však nezvladatelná. Ke konci února, kdy se tohoto seznamu ujal Jakub Patočka -- nečlen výboru, ale jeho skutečný šéf -- bylo v seznamu 157 jmen včetně členů, kteří zemřeli, a dalších, kteří se dění ve Společnosti už dlouho nezúčastňovali a o jejichž zájmu o členství bylo možné právem pochybovat. Nezbývalo než existující seznam ověřit, zejména dotázat se sporných členů na jejich zájem. Tedy práce, jíž se ujali členové revizní komise a na jejímž konci byl členský seznam obsahující 139 jmen.

Tito členové byli na mimořádnou valnou hromadu pozváni a 85 z nich se na ni dostavilo, případně v souladu se stanovami pověřili písemně jiného člena Společnosti, aby je zde zastupoval. Beze zbytku byli pozváni také zbývající členové předešlého výboru a všichni, kteří jsou -- vulgárně řešeno -- na straně Jakuba Patočky, tj. obhajují změny, které v Literárních novinách počínaje číslem 9/2005 učinil a přestěhoval je do Brna.

Přes osobní pozvání se zaručenou možností neomezeného vystoupení se valné hromady nezúčastnil ani předseda výboru Alexandr Kliment, ani žádný z členů nové, Patočkou instalované redakce. S jedinou výjimkou Matěje Stropnického. Ten jako zřejmý vyslanec Patočkova křídla na valnou hromadu přišel, statečně, i když bezvýsledně hájil teze dřívějšího výboru, zejména názor, že revizní komise nebyla oprávněna mimořádnou valnou hromadu svolat, třebaže to stanovy předpokládají.

Podstatný je konečný výsledek. Valná hromada jako nejvyšší orgán Společnosti zrušila usnesení tříčlenného výboru, aby si všichni členové Společnosti podali žádost o členství, po jejímž schválení a po zaplacení 250 korun se budou moci zúčastnit valné hromady svolávané torzem výboru výborem na 4. květen.

Dále zvolila nový výbor Společnosti ve složení: Lenka Jugmannová, Karel Hvížďala, René Kočík, Eda Kriseová, Filip Pospíšil a Petr Pavlovský a novou, tříčlennou revizní komisi. Posléze výboru uložila odvolat z funkce šéfredaktora Jakuba Patočku, pověřit dočasným řízením LtN některého z členů redakce a do konce měsíce vypsat na funkci šéfredaktora Literárních novin výběrové řízení.

Je otázka jak se k usnesení mimořádné valné hromady postaví Jakub Patočka a ti, kdo ho podporují. Pokud budou uvažovat racionálně a s ohledem na Literární noviny, rozhodnutí přijmou. Kéž by! Leccos ovšem nasvědčuje tomu, že budou hájit své pozice bez ohledu na škody, které tím novinám způsobí. Jediný způsob, jímž mohou postupovat, je zřejmý -- účelovými změnami v členské základně Společnosti. "Osvědčil" se už v roce 1999, znovu při formování Tmavozelené iniciativy a následné změny ve Straně zelených, stejně jako při některých dalších praktikách naší politické scény, případně při tunelování lukrativních majetků.

Z toho by ovšem mohl Jakub Patočka a jeho stoupenci vyjít jen s definitivně zneplatněnou legitimací bojovníků za kultivaci politické, přesněji řečeno občanské kultury, a v nejlepším případě jim zůstane pocit zhrzených majitelů jediné, a tedy posvátné pravdy.

Věřme proto ve šťastnější a důstojnější konec smutného příběhu.