Chronická podfinancovanost Literárních novin a jejich prosby čtenářům, provázející válku vedení Nadace Literárních novin proti části redakce, podivné spory s ekologickými nadacemi a spory a žaloby, provázející finacování a chod Strany zelených dělají z tohoto romanticky naivního vlivového konglomerátu naprosto nedůvěryhodný zdroj informací.

S aktivismem sobě vlastním se v posledních třech číslech pustila "zelená redakce" v čele s Matějem Stropnickým do lobbingu proti novele zákona o koncesionářských poplatcích, která prošla Sněmovnou a směřuje do Senátu. Skoro polovinu minulého čísla zaplnilo lkaní té části mediálního spektra, která je na PR a reklamě existenčně závislá. Mladičké dívky pak nabízely na Kavčích horách výtisky Literárních novin členům Rady ČT a všem dalším, kdo šli do budovy ředitelství České televize... Náhoda? Ne, prachsprostý lobbismus.

Racionalitu dosaženého kompromisu ve financování médií veřejné služby při nutnosti změn v programovém schématu se pokoušejí v článcích Literárních novin bránit pouze tři lidé ve dvou příspěvcích. Ti alespoň vědí, o čem mluví, i když s některými jejich názory nemusím souhlasit a také nesouhlasím. Česká televize v roce 2000 vnitřní sílu, étos a kredibilitu ztratila v televizní rebelii a dodnes ji obtížně a pomalu buduje. Mathého jednotící myšlenku záchrany české kultury i nepolitické politiky prostřednictví televize, pocit nepostradatelnosti a svébytnosti, hraničící někdy až s arogancí, vedl jako Maova Rudá knížka mnohé rebely do "boje za svobodu slova" v zimě roku 2000. Někteří redaktoři v ČT nezapomněli přikládat pod kotlem dodnes. "Především ale všechny ty zákony už měly dávno existovat. Všechny! ... Stejně tak je zanedbáno financování české kinematografie, odchýlené od státní podpory všech ostatních umění, divadel, galerií, hudby. ", říká bývalý ředitel České televize. V tomto má Mathé pravdu. Zákon o kinematografii blokuje poslankyně Dostálová v kulturním výboru už docela dlouho... První příspěvek je vyvracením mýtů, velkých jako staletá dubiska, jeho autorem je poradce předkladatele zákona, bývalý poslanec ČSSD Miloslav Kučera a druhý příspěvek sděluje národu, že pro ředitele Janečka jako poradce před dvěma letu pracoval bývalý ředitel České televize Ivo Mathé s Jiřím Pittermanem.

Miloslav Kučera: Mýty okolo Kavčích horZDE

Ilumináti, válka ani revoluce na Kavčích horách nebude

Do roku 2008 se nemusíme bát. Pak bude hůř, televize již bude, až na zanedbatelné příjmy ze sponzorských vzkazů a reklamy sponzorů vysílaných sportovních pořadů, zcela odkázána na zvůli parlamentu. Jaká asi bude v době možné velké koalice Paroubka s Topolánkem, neradno se ptát.

Stát jsem já, prohlásil jeden z absolutistických vládců Francie. Pak si střední stav - drobní živnostníci a měšťané - vybojovali Parlament. Svůj parlament. Parlamentní demokracie je vydávána za nejspravedlivější, i když nejméně efektivní vládu. To proto, že je vládou laickou, vládou občanů samých. O demokracii hovoří i redaktoři Literárních novin. Téměř stále. Pokud ovšem je po jejich. Pokud po jejich není, je vláda osvícených, kteří všechno vědí lépe, tím jediným možným řešením. Zvláště když jsou mezi nimi.

Redaktor Literárních novin Stropnický nenachází nic podnětného na Voltairově citátu o hájení práv i pro protivníka. Rozhodnutí zákonodárců v Parlamentu považuje za zvůli. Ne, ono je to legitimní rozhodnutí z vůle. Ale i z vůle těch občanů, kteří Literární noviny nekupují, s Greenpeace se nekamarádí a v televizi čučí na Ramba. Je vinou redaktorů Literárek, že je jich tolik, že mají ve Sněmovně většinu... Nejspíše dělají svou práci špatně.

Stropnický na jedné straně vyčítá médiím veřejné služby, že se o své poplatky začala starat sama, a aktivně se snaží najít přijatelný kompromis při vysvětlování své složité situace poslancům, na druhé straně za zdražení poplatků pléduje obviňováním obav premiéra Paroubka z jejich přílišného navýšení jako "populistických".

Co vlastně chce redaktor Literárních novin, jestliže ví, že ČT je ve velmi složité situaci a peníze na nutnou digitalizaci nutně potřebuje? Co chce, když ví, že televize vyměnila 30 % podíl nejistoty budoucí kruté války na reklamním trhu za jistotu 80 % navýšení poplatků během tří let? 6 miliard a televize bez reklamy na jogurty je cílovou prémií. Áááá, já už vím. Redaktor Literárních novin chce zachránit reklamní trh a jeho příjmy. Osvícenec ze Sudet.

Matěj Stropnický: Peace for our time ZDE

Matěj Stropnický: Uzavřel Paroubek se soukromými televizemi špinavý obchod? ZDE

Impresário

Hlavní útok proti zákonu vedl formou rozhovoru v LtN těžce nemocný, ale stále hyperaktivní ministr kultury Pavel Dostál, kterému autor interwiev neopomněl k článku připojit velkou fotografii, nad kterou by se srdce ustrnulo... Jsem velmi rád, jsem nadšen z toho, že najednou máme ve vládě mediálního odborníka.

Silácký titulek rozhovoru Stropnického s Dostálem "Ředitele ČT Janečka bych odvolal" provází stejně nesmyslně silácké formulace ministrových názorů. Předně: ministr kultury Pavel Dostál NEŘÍDÍ Českou televizi. NEŘÍDÍ ani jejího generálního ředitele. NEŘÍDÍ ani Radu ČT. Dokonce ji ani nejmenuje a už ani nikdo reálně svému poslaneckému klubu na tato místa nenavrhuje. Jeho výkřik z postele nemocného je jen citovým vydíráním čtenářů. Jeho názor na odvolání či neodvolání ředitele je v tomto kontextu irelevantní. Za poslanecký klub je garantem mediální legislativy někdo jiný, do rady byl dokonce kandidován poradce nového premiéra, který těsně před hlasováním jednání poslaneckého klubu ČSSD navštívil a s poslanci o zákonu mluvil osobně. Dostála se na názor nikdo nezeptal. Asi všichni věděli proč. Posledně, když se ho zeptali, přečetl si Hospodářské noviny a změnil názor na předlohu, kterou sám provázel na její legislativní pouti Senátem. Sociální demokraté, hlasující pod ministrovým náhlým tlakem proti zákonu, v tu chvíli byli za idioty.

Poté několikrát vyjadřoval své názory způsobem, který přísluší lobbistům, nikoliv však ministrovi. Naposled nemístně lobboval v případě sporu s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání o to, zda má nebo nemá dostat licenci Rádio Limonádový Joe. Za jeho dopis Radě se styděla i jeho vlastní náměstkyně pro legislativu.

Hned Dostálova první odpověď v rozhovoru se Stropnickým je lživá a dehonestující bez jakýchkoliv důkazů poslance, který novou podobu poplatkového zákona připravoval. Takováto slova by neměl říkat nikdo bez důkazů, neboť si koleduje o trestní oznámení za pomluvu. Ale vláčet nyní nemocného ministra po soudech za pomluvu je pod úroveň. Obávám se, že je si toho Dostál vědom a využívá toho.

... Tato dohoda ale ČT jednoznačně poškozuje. Ostatně, domnívám se, že poslanec Skopal (autor pozměňovacích návrhů novely -- pozn. red.) pracuje výhradně v zájmu soukromých televizí -- má poradce Kučeru a ten jim již před lety připravil vstřícný mediální zákon.

Dostál by ředitele ČT Janečka odvolal. Kdyby mohl. Nemůže. Já bych odvolal ministra Dostála. Kdybych mohl. Nemůžu.

Pravda je taková, že Dostál nepřenesl přes srdce, že za celé své volební období - prakticky od roku 2000 - nedokázal ani to, co se povedlo nyní poslanci Skopalovi. Negativní vztah vůči Miloslavu Kučerovi je dán opět z doby "televizní rebelie", kdy jen díky Kučerovi a několika dalším poslancům neprošla "Havlova trojnožka" a jak ministryně Buzková, tak ministr Dostál názorový souboj "hradního křídla ČSSD" se Sněmovnou prohráli. Kučerův střízlivý postoj nad tehdejší novelou zákona o ČT zvítězil a "hradím" sociálním demokratům nezbyly než intriky a snaha Kučeru vystrnadit z pardubické kandidátky sociální demokracie. Po dehonestující kampani českotelevizního bratrstva se to povedlo... Dostál si může stěžovat jen a jen na sebe.

Vraťme se ale k poplatkům a reklamě. Ta je jen v zájmu reklamních agentur, které bez České televize neosloví cca 25 -30 % z celkového počtu televizních diváků. Čím úspěšnější televize veřejné služby bez reklamy, tím více vrásek na čele těch, kteří v Česku rozdělují 12 miliard korun na vymývání mozků. Ano, vyčištění vysílání televize veřejné služby od soukromých zájmů reklamy je pro mediální business čára přes rozpočet. Cenu reklamy to nezvedne, nemá, kdo by platil. Pokud se takový najde, jen ať ho klidně zkasírují - cenu jeho zboží to nezvedne. Tu totiž neurčuje cena reklamy, ale daleko složitější hra, které se účastní i pozice firmy na trhu a jeho nasycenost, kupní síla obyvatel a index HDP. Možná už ale nebude pro sponzory tak zajímavý Bartoškův Mezinárodní filmový festival a další kulturní akce, o které Dostál tak pečuje při sestavování státního rozpočtu. Minulý rok Bartoškovi parlament přidělil z rozpočtu 144 milionů, ale už se nenašlo pouhých 5 miliónů na festival židovské kultury 9 bran, kam je vstup zadarmo... Pro Dostála typické. Sponzoři (zadavatelé zjevné nebo skryté reklamy - houby zde totiž jde o sponzorství, o donátorství a ochranu české kultury už vůbec ne) těchto "veřejnoprávní" počinů Dostálovy divadelní a filmové charity už nejspíše své aktivity nepropojí se zlevněnou televizní reklamou na ČT. Možná už vůči nim nebude nadále Česká televize tak vstřícná ani při dalších projektech. MFF není totiž "významnou sportovní akcí", jejíž licence by mohla být vázána na reklamu. Nejspíše se napříště podpory soukromých koncernů dočkají projekty více komerční, hodící se do komerčních televizí... A nejspíše se napříště od sebe daleko více oddělí svět komerční od světa veřejné služby. Ta na tom ale nebude určitě hůře.

Kvalitu Stropnického návodných otázek ministrovi Dostálovi nebudu posuzovat už vůbec. Jsou mimo jakákoliv žurnalistická pravidla, snad mimo pravidel závodního časopisu, který musí být vůči řediteli podniku povinně servilní. Pravidlo číslo jedna: ministr má vždycky pravdu. Pravidlo číslo dvě: pokud ji nemá, platí pravidlo číslo jedna.

Při posuzování rebelie v České televizi padla celá řada obvinění vzbouřenců z porušování zákonů . Prokazatelně vznikly i škody. Dostál nikdy trestní oznámení na vzbouřence nepodal, v určitou chvíli dělal vyjednavače a veškeré zpětné právní řešení rebelie se za jeho ministrování omezilo. Při projednávání novely zákona o České teelvizi v lednu 2001 padl pozměňující návrh A30 - povinnost ČT řídit se zákonem o zadávání veřejných zakázek - vypisovat transparentní výběrová řízení. Stanovisko ministra Dostála jako předkladatele bylo tehdy záporné... Proč asi? Už kontroverzní komentátor všeho, Jan Kraus, řekl během televizní rebelie v zimě roku 2000: "My vám tu televizi nedáme." Miloš Zeman po dohodě s Václavem Klausem o konečné podobě zákona o České televizi 12. ledna 2001 ve 22:40 pronesl k těm, kteří zoufale a nesmyslně trvali na svém a za každou cenu chtěli dosáhnout stopadesátiprocentního vítězství rebelantů, památný citát Marka Twaina: "Achillovou patou hloupého člověka je hlava." Měl pravdu.

Matěj Stropnický: Ředitele ČT Janečka bych odvolal ZDE

Levorovina první

Dopis, zaslaný přes Literární noviny takto veřejnou cestou Parlamentu, uvozený vysvětlením zájmů odesílatelů, je pochopitelným, ale prvoplánově lobbistickým výkřikem. Pokud ti, kdo se strají pouze o svůj zisk, začnou starat o něčí dobro, je to podezřelé.

České sdružení pro značkové výrobky -- Sekce zadavatelů reklamy, Česká marketingová společnost, Asociace komunikačních agentur, Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace jsou profesní sdružení, zastupující zájmy rozhodující části významných producentů -- zadavatelů reklamy, komunikačních agentur a marketingových pracovníků na českém trhu. Nikoho jiného tyto instituce nezastupují, tím méně veřejný zájem. Tím méně Českou televizi. Ale chápu je. Pláčou hlady.

Dopis Parlamentu ZDE

Levorovina druhá

Akceptovatelným opatřením, pokud by reklama ve vysílání České televize měla být skutečně zakázána, může být jen daleko výraznější prodloužení přechodného období za rok 2008, v jehož průběhu by vysílací limity pro reklamu v České televizi byly snižovány nikoli drasticky, ale jen velmi postupně.

Čti: abychom z toho neměli náhodou prázdnou peněženku a abychom do té doby stihli odlákat diváky do komerční sféry.

Dalším a patrně přijatelnějším řešením může být příprava rychlé novely, která by přechodné období v letech 2005 - 2008 pevně provázala s procesem digitalizace televizního vysílání, včetně transparentního procesu přidělování licencí pro digitální vysílání tak, aby v žádné etapě nedošlo ke snížení celkového prostoru pro televizní komerční komunikace v České republice.

Konečně zřetelně vysloveno, oč tu běží. A k čemu všechny ty hrátky na obranu demokracie, když vyvalí "komerčáci" pravý důvod sami? Autor je výkonným ředitelem Českého sdružení pro značkové výrobky - aliance největších zadavatelů reklamy v České republice. Celkový objem reklamy na trhu je přibližně 13 miliard korun ročně. Zde jde o jednu miliardu. Je to adekvátní takový zvýšený zájem a taková nervozita? Tak o co vlastně jde?

Jan Levora: Provažte rušení reklamy v ČT systémově s digitalizací ZDE

Hlasatelka pravdy a lásky

Horlivá podporovatelka České televize ve všech podobách, herečka Taťána Fischerová celou diskusi v Literárních novinách započala. Možná ani netušila ve své romantické bláhovosti, s kým vším se ocitne v jedněch novinách. Doufám, že to netušila. Ale hned v prvním odstavci zapomíná, jaká je v Parlamentu politická situace a vyčítá Skopalovi stažení valorizační doložky. Navíc neumí počítat. Ve svém maximalismu nehodlá ustoupit a tvrdí, že "ani navrhované zvýšení na 135 Kč po úplném odebrání reklamy nebude stačit ke kvalitnímu a plnohodnotnému plnění úkolu vysílání veřejné služby v nových podmínkách...", aniž ví, jaký bude reálný přínos z oněch 135 Kč při změně definice koncesionáře a zlepšení výběru.

Dále Fischerová tvrdí, že "pozměňovací návrh se týká zákazu slučování reklamních časů jednotlivých programů České televize" což byla v době, kdy článek psala, už jen polovina pravdy. Zákaz slučování se totiž týkal pouze digitálních kanálů, kde navíc Česká televize nechce reklamu umístňovat vůbec. Tato neznalost jí ovšem vůbec nevadila, protože mohla pokračovat obehranou písničkou na téma "postupné likvidace kulturního a stále ještě jedinečného programu ČT2".

O odstavec dále členka kulturního výboru Sněmovny a podvýboru pro mediální legislativu tvrdí, že "je jistě možné diskusi o zrušení reklamy v médiích veřejné služby otevřít v okamžiku, kdy se většinově přejde na pluralitní digitální vysílání. Je ale velmi nešťastné a neprozřetelné určit už teď rok 2008 jako termín zákazu, když ještě ani nevíme, v jaké podobě bude schválena novela zákona o rozhlasovém a televizním vysílání." Kdyby paní poslankyně poslouchala, co vědí všichni, kteří se tématem digitalizace zabývají, věděla by, že celoevropská koordinační konference zkoordinuje České republice definitivní digitální multiplexy v polovině příštího roku. V roce 2008 se už vysílat bude zcela určitě.

Naštěstí svůj postoj vysvětlila obhájkyně české kultury v posledních dvou větách článku pro Literární noviny:

Jsme odpovědni nejen za fyzickou existenci těchto médií, ale také za podmínky na reklamním trhu v naší zemi. Tuto odpovědnost pokládám za stejně důležitou, ne-li ještě důležitější.

Archetyp české mentality Josef Švejk prý prohlásil při policejním výslechu, že přiznání ztěžuje zapírání.

Taťána Fischerová: Bylo by poctivé říci to občanům ZDE

Dejž to Pán Bůh, paní biskupko

Z obrazovky zmizí i to malinko kultivovaných reklam, z nichž je několik i téměř uměleckým dílkem. Celý zákon chápu jako prozatímní z nouze ctnost, čistě účelovou, zatím nutnou a prospěšnou pro ČT, ale doufám, že ne definitivní.

Teda ty naše vložky mají tááááákhle velká křidélka. Jako andělé. Dost legrace. Nechápu členku Rady České televize, která po všech těch letech je schopna prohlásit, že televizní reklama je téměř uměleckým dílem. Snad už nerozumím umění. A nebo paní biskupka nemá televizi, ale dívá se z okna. Do krajiny. Na nebe.

Jana Šilerová: Prozatímní z nouze ctnost ZDE

Reklamně televizní radní a jogurty plné ovoce

Zdena Hůlová nejspíše ze skromnosti opomněla říci redaktorům i čtenářům Literárních novin, že její místo je nejen v Radě České televize, ale i a hlavně v Radě pro reklamu - oborovém sdružení reklamních agentur, zadavatelských firem a médií... Snad i z toho důvodu straší Hůlová čtenáře dražšími jogurty. Když už lobbovat, tak nikoliv primitivními argumenty. Situace na trhu s jogurty je taková, že existuje řada mlékáren, které nemohou prorazit do televize kvůli vysokým nákladům reklamy vůbec a televizní zvlášť. Přitom dodávají na trh stejně dobré jogurty za daleko nižší ceny, než mediálně známá značka DANONE. Když by nedejbože zdražili bifidus activ o deset procent, tak se těmto malým českým mlékárnám pouze zvedne objem prodeje těch levnějších jogurtů. Televizní reklama svými cenami priorizuje totiž pouze drahé výrobky a nadnárodní výrobce a distributory se silným ekonomickým zázemím. Likviduje diverzitu výrobků - nabídku rozličných menších výrobců,s tejně jako existenci malých prodejen. Nu což? Nebudeme jíst tolik jogurtů Danone, nebudeme pít tolik CocaColy a jíst tolik hamburgerů. Trh tentokráte opravdu vyřeší vše, pokud celý reklamní a mediální business neuzavře nezákonnou kartelovou dohodu. Cožpak to pozorovatelka arbitrážní komise Rady pro reklamu neví? Ale ví...

Paní radní přitom tvrdí, že "pokud ČT takto přijde o zhruba třetinu svých příjmů, relativně méně závislou na momentální politické vůli či nevůli, zdá se mi to velmi špatně pro nás všechny". Nemá pravdu, a lhát je navíc proti základnímu přikázání organizace, která si do vínku dala tezi o "čestné, decentní, legální a pravdivé reklamě". Je to špatné pouze pro její pozici v reklamní branži. Nu což, nezbývá, než jí držet palce při jejím deklarovaném snažení, neboť by "v Radě poměrně ráda zůstala"...

JUDr. Zdena Hůlová: Dražší po slevě ZDE

Kohák mezi okamžitou smrtí a smrtí oddálenou burcuje lid

Znovu už nevolený radní ČT Erazim Kohák hořekuje nad finančním zatížením ubohých koncesionářů, které připravila zlá ODS spolu s komunisty tím, že doteď nepodpořily zvýšení poplatků už dříve... Logika panu filosofovi uniká mezi prsty. Stejně tak opomněl sdělit čtenářům, že tři piva měsíčně, o které se jim zvedne koncesionářský poplatek, nejsou ničím proti tomu, o kolik se jim zvednou životní náklady a daně do roku 2008 díky vládě, která ač vedena sociální demokracií, chová se jako liberálně demokratická. Určitě více než o desetinásobek oněch 60 Kč, které jim sebere zlá Janečkova televize, v jejíž Radě doteď seděl. Jenom růst nájmů o necelých deset procent ročně až do plné liberalizace nájemného způsobí jedné rodině za tři roky náklady 600 - 2000 měsíčně. Růst energií, vodného a stočného ve prospěch sociálně demokratickými vládami zprivatizovaných energetických závodů a vodáren za tutéž dobu další tisícovku. Benzín, na kterém vláda vydělává desítky procent jeho ceny, zdraží též a s ním i cena veřejné dopravy, která už mnohde zdražila. Dalších několik set.

Podle nového zákona totiž Česká televize přijde o jedinou možnost, jak si sama vydělat prodejem reklamy. Celé břemeno se převede z inzerentů na koncesionáře. Ti ponesou celou cenu filmové kultury v této zemi.

Pan ex-radní Kohák má pravdu. Ta pravda má cenu šedesáti korun českých. To je cena filmové kultury v této zemi. A pro těch pár pětek chce filosof "burcovat lid".

Erazim Kohák: Louže a okap ve Sněmovní ulici ZDE

Chucpe konflikt zájmů

Nejhloupěji ze všech oslovených zareagoval předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Pospíchal. Opomněl totiž o sobě prozradit, že je tím, kdo způsobil finanční i funkční přežití šéfredaktora Literárních novin Jakuba Patočky a celého jeho zeleného týmu. Opomněl zdůraznit, že on sám politiky potřebuje mít nakloněné kvůli svému vlastnímu přežití v RRTV. Opomněl sdělit čtenářům, že s jinými hlasateli pravdy a lásky jej spojuje minulost. Na jeho místě bych nadšeného redaktora listu, kterému pomáhá přežít, poslal k šípku či za jinými fundovanými. Ale odpověď bych odmítl. Na muže, který stojí za licenčními řízeními všech komerčních elektronických médií, musí působit světla mediálních reflektorů jako sluneční paprsky na upíra. Zvláště uprostřed politicky i mediálně značně kontroverzního licenčního řízení na obsazení nových digitálních multiplexů.

Ne tak předseda RRTV, který místo toho pléduje za nepřímé postátnění České televize jejím napojením na každoroční politické hrátky při sestavování státního rozpočtu. Pospíchal by si - spolu s předsedou poslaneckého klubu KSČM Kováčikem - přál financování televize státní administrativou. Každoroční diskuzi o státním rozpočtu se přitom v poslaneckých kuloárech přezdívá porcování medvěda. Neznám neprůhlednější, korupčnější, nesystémovější a lobbismem více prodchnutou debatu, než rozpočtovou.

Výsledkem tohoto umělého a nesystémového zásahu ale nakonec bude to, že vysílání České televize bude zaplněno reklamou více, než je tomu dnes -- bude to ale reklama neoddělená od ostatního vysílání, jak je už nyní patrné na zneužívání takzvaných sponzorských vzkazů, přijde masivnější umísťování reklamy do pořadů, vznešeně nazývané product placement, takže divák nakonec nerozezná, kdy si užívá veřejné služby a kdy mu je nabízeno zboží. A to je opravdu zásadní věc.

Tento kvalifikovaný odhad vyřkne jako nebezpečí pro společnost člověk, který stojí v čele sněmovnou voleného správního orgánu (RRTV je ve věcech dodržování mediálních zákonů správní orgán, který může pokutovat hříšníky) a jehož jediným a dobře placeným úkolem je dbát na to, aby v žádné televizi nebyl přítomen product placement ani skytá a od vysílání neoddělená reklama. Který má bdít, aby jediný sponzorský vzkaz nebyl zneužit. Co k tomu dodat? Počet vyhraných žalob na rozhodování RRTV ve věci reklamy relativizuje jakýkoliv soud, který Pospíchal v této věci vyřkne. No jo, ale když on neví, co je to chucpe...

Matěj Stropnický: Janečkovi nevýhodná dohoda nevadila ZDE

Zlaté počty

Když byl TV poplatek 25 korun, byl průměrný plat ve státě 3000 korun. Dnes je uváděn průměrný plat 18 tisíc korun. Trojčlenkou vypočteme, že reálná hodnota tehdejších 25 korun je dnešních 150. To je dáno inflací.

Přiznám se, že předsedu odborů ČT chápu stejně, jako chápu výkonného ředitele Českého sdružení pro značkové výrobky, který tvrdí pravý opak. Ale Antonín Dekoj je na tom líp. Umí trojčlenku.

Antonín Dekoj: Zrušení reklamy v ČT zaplatí občané ZDE

Odříznutá ARBOmedia

Likvidace klasické reklamy bude vést i ke zvýšenému tlaku inzerentů na nestandardní řešení a různé formy "skryté reklamy". Televize bude tímto krokem odříznuta od reklamního trhu a izolována.

Tyto dvě věty hned po sobě pronesl písemně (a já doufám, že při plném a ničím nezkaleném vědomí) ředitel agentury Arbomedia, která zastupuje ČT na trhu s reklamou. Jediný, kdo bude do tří let prakticky odříznut od České televize, bude tato firma. Výpadek příjmů ve výši jedné miliardy, které má téměř bezpracné a z nich stejně bezpracné provize, nemůže přežít žádná mediální agentura bez úhony. Ředitele chápu, přeji jemu i jeho zaměstnancům upřímnou soustrast, ale jeho existenční situace je mi naprosto lhostejná. Bude se muset snažit - digitalizace a regionální vysílání mu přináší budoucí zákazníky. I řezníci "od vedle" budou potřebovat reklamu.

Michael Richter: Bez reklamy nebude lepší ZDE

Autor je členem Rady Českého rozhlasu. Není tedy nestranným pozorovatelem mediálně-legislativního dění. Proto v Radě nesedí. Dívat se mlčky, jak veřejná služba klesá stále hloub a hloub na komerčně-privatizační dno se mu hnusí. Stejně se mu hnusí sledování telenovel na deseti kanálech. Své názory na televiní rebely nemění stejně, jako na nutnost finacovat důstojně a dostatečně divadla, muzea, veřejné knihovny, veřejnorpávní média i kinematografické počiny, vědecké zkoumání nebo experimentální design. Veřejné statky, veřejné služby a veřejný dialog ve veřejném prosotru považuje za jedinou možnost, jak udržet společenský pokrok. Zisk není všechno. Lásku si za něj nekoupíte, jenom děvku.