Scénka by byla k pousmání, kdyby se podle jejího scénáře neřídila ve svých kampaních celá řada ekoaktivistických skupin v čele s Greenpeace. Poselství, které již několik desetiletí přinášejí, hovoří o tom, že není nic jednoduššího a obecnému blahu prospěšnějšího než zavrhnout klasickou energetiku a nahradit ji obnovitelnými zdroji energie. Hlavním důvodem, proč dosud převažují konvenční energetické zdroje je neinformovanost, intriky jaderných, uhelných a podobných lobby a byrokratické překážky ze strany zkorumpovaných úředníků.

Za posledních 15 let prošly větrné elektrárny a solární systémy skutečně bouřlivým rozvojem podloženým obrovskými investicemi do vývoje. Vychytaly řadu nedostatků, zvýšily účinnost a přesto nejsou v žádném ohledu schopny konkurovat klasické energetice. Důvodem jejich neúspěchu není jen fakt, že se snaží pracovat s příliš "rozředěnou" energií slunce a větru, a jejich provoz je tudíž nákladný. Dokonce i kdybychom se rozhodli k radikálnímu kroku a ve jménu ochrany životního prostředí zatížili tradiční zdroje energie drastickým zvýšením spotřební a ekologické daně tak, aby několikanásobným nárůstem ceny svého produktu dohnaly obnovitelné zdroje, ničeho nedocílíme. Lépe řečeno, docílíme -- dramatického snížení životní úrovně a tím i úrovně konzumu, což z ekologického hlediska taky není k zahození. Jen velmi silně pochybuji, že takové řešení energetického problému veřejnost uspokojí.

V tomto případě narazíme na zásadní technický nedostatek, který využívání obnovitelných zdrojů limituje. Elektřinu neumíme skladovat do zásoby. Energii v daném momentě požadovanou musíme být schopni ve tom samém okamžiku vyrobit. Z tohoto důvodu musíme obnovitelné zdroje zálohovat. Vítr přece stále nefouká a sluníčko nesvítí. Pokud bychom chtěli alternativní energii upřednostňovat, nevyhnuli bychom se potřebě mít v záloze klasickou tepelnou elektrárnu i s celým obslužným personálem (jaderná elektrárna se k zálohování vysloveně nehodí). Protože tato záloha by podstatnou část dne stála, její výrobní náklady by byly nesrovnatelně větší než u stejné elektrárny dnes.

Pokud jsem výše uvedl, že elektrickou energii nejsme schopni skladovat, neplatí to stoprocentně. V energetickém průmyslu používáme ve skutečně skromném měřítku přečerpávací vodní elektrárny, které pokrývají spotřebu v energetických špičkách. Patrně nejekologičtější elektrárnou ČEZu je přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně v Jeseníku. Nedávno jsem shodou okolností v České televizi viděl rádoby ekologicky zaměřený pořad Nedej se!, který byl celý věnovaný tvrdé kritice této stavby a hrozil se nad tím, jak tento megalomanský projekt zpustošil krajinu.

Řečeno bez obalu, provoz současných obnovitelných zdrojů je beze zbytku umožněn a sanován díky produkci klasické energetiky. Takzvaný boom větrných elektráren v 90. let nastal díky masivní státní podpoře a jeho efekt strmého růstu má původ v nepatrném instalovaném výkonu na počátku tohoto procesu. Pokud provozujete jednu větrnou elektrárnu a postavíte druhou totožnou, zvýšíte počet i výkon elektrárenských jednotek o neuvěřitelných 100%. Nemám vůbec nic proti vývoji a využívání obnovitelných zdrojů energie tam, kde to místní podmínky umožňují. Větrné elektrárny je možné provozovat na mořském pobřeží se stálým prouděním větru, který není přerušován reliéfem krajiny. Ale například politika německého ministra životního prostředí Jürgena Trittina masového zakládání větrných parků na celém území Německa je typickým důkazem, že pevná vůle a snaha může pomoci zvítězit ideologii nad technickou a ekonomickou realitou. V současné době je nejnebezpečnější energetickou lobby na území České republiky lobby výrobců a provozovatelů větrných elektráren. Představy velkorysého zakládání parků větrných elektráren v Krušných horách, Jesenících, Beskydech a dalších horských oblastech povedou jen k dlouhodobému směrování dotací do této oblasti.

Jedinou perspektivní oblastí u obnovitelných zdrojů je v podmínkách České republiky biomasa. Ani tam se počátečním vysokým dotacím nevyhneme a její využití nebude zdaleka bez problémů, nicméně po zavedení této výroby bude možné postupně dotace snižovat a navíc poskytnout práci zemědělcům v chudších horských oblastech. Nevyužitých zemědělských ploch je dnes téměř 500 tisíc hektarů. Dotace by znamenaly zároveň i určitý příspěvek k udržení rázu krajiny. I v tomto případě si ale myslím, že můžeme jen stěží pokrýt biomasou v dohledném výhledu více než 5 až 6% celkové spotřeby elektrické energie. Cíl Evropské unie dosáhnout do roku 2010 12% pokrytí energetických potřeb obnovitelnými zdroji vidím jako přehnaně optimistický a soudím, že tak jako v jiných oblastech bude revidován.

Jak jsem již uvedl, za posledních 15 až 20 let prošla výroba energie z obnovitelných zdrojů významným vývojem a dnes je již možné ji brát v potaz jako určitý doplňkový zdroj. Problém je, že dnes, stejně jako před 15 lety, jsou zcela běžně ekoaktivistickými skupinami prezentovány obnovitelné zdroje jako ideální způsob výroby elektřiny, který je schopen klasické zdroje plně nahradit. Toto tvrzení je posouvá na úroveň středověkých dogmatiků, kteří byli s planoucím zrakem schopni diskutovat na téma kolik andělů se vejde na špičku jehly. Čistě teoreticky je možné si ve stylu autorů vědecko-fantastické literatury představit společnost, která bude pokrývat své energetické potřeby pouze z obnovitelných zdrojů. Byla by to ale společnost, která v mnoha ohledech radikálně odlišná a náhlý přechod na tyto zdroje by pro dnešní svět znamenal ekonomický a civilizační šok srovnatelný snad jen s globální válkou vedenou prostředky hromadného ničení.