Velitel Metropolitní policie Ian Blair se za to slušně omluvil a prohlásil, že se neděje nic neodpovědného, současná pravidla pro zacházení s lidmi podezřelými z terorismu se nebudou měnit a že politika střílení na veřejnosti z důvodu její ochrany bude pokračovat. Ken Livingstone, londýnský primátor považovaný za levicového, z Menezesovy smrti dokonce obvinil teroristy: "Tato tragedie přidala další oběť k seznamu mrtvých, za jejichž smrt nesou vinu teroristé."

Policie zavraždí člověka, ale vinu za to nesou "teroristé". Když se kácí les, létají třísky. A pro třísku v bratrově oku nevidíš trám v oku svém.

Nová doba

Menezes nebyl zavražděn teroristy, ale policií. Snad to ještě je rozdíl. Pokus vnutit tento zločin veřejnosti jako přehmat či nutné zlo v "boji s terorismem" je pokusem legitimizovat právo anonymního policisty na náhodnou střelbu, fakticky legitimizovat policejní teror.

Zavražděný není obětí abstraktních "teroristů", nýbrž obětí několika zhysterizovaných policajtů. Stejně jako Milada Horáková nebyla obětí studené války, ale institucionalizovaných vrahů. Sudetské antifašisty nezlikvidovala abstraktní doba, nýbrž velmi konkrétní osoby. Mrtví z londýnského metra nejsou mrtvými kvůli islámu, ale kvůli útočníkům s tváří a rukama. Nevraždí žádné --ismy nebo ideologie, vraždí vždy lidé.

Ve vrahovi spatřujme vraha, ne oběť poměrů či osobní tragedie.

Jean Charles de Menezes je obětí policejního teroristy, který může být ojedinělým excesem stejně jako startovacím výstřelem nové doby, kdy nepřijatelný výstřelek stává se pravidlem.

Atentát na občana

Hysterie strachu vyvolaná a živená anonymními atentáty na civilní osoby nesmí být ospravedlněním k tomu, aby jiné civilní osoby mohly být bezdůvodně terorizovány státem. Rozlišujme pozorně, zda běžný život společnosti již není "zvláštním režimem" prošpikovaným podivnými lidmi s povolením zabíjet. Ochraňovat svobodu tím, že dočasně instalujeme policejní stát, znamená nastolit policejní stát za trvalé likvidace svobod.

Kulka v hlavě brazilského elektrikáře je hlavní na spánku všem občanům, jejichž státy si nechaly vnutit ideologii "války proti terorismu". Dovolíme-li dnes policii, nadto neuniformované, zastřelit jednoho "podezřele se chovajícího" občana, postřílí nás zítra všechny. Protože pro policajta utrženého z řetězu zákona jsme všichni sprostí podezřelí. Proč? Prostě proto.

Když se procházím po ulici, často mě napadá, že nechci, aby můj život visel na tom, jak se zrovna vyspal policista, kterému náhodou padnu do oka.