7. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 7. 2005

Mezinárodní festival v Karlových Varech

Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza

Nadšené publikum očekávalo v Divadle v Karlových Varech promítání nového filmu Petra Zelenky Příběhy obyčejného šílenství (ČR 2004). Malá delegace, kterou tvořili producent Milan Kuchynka, kameraman Miroslav Gábor a herci Ivan Trojan a Petra Lustigová s nervózními výrazy ve tvářích, zároveň, plných naděje, uvedli film, který udělal na mnoho lidí takový dojem, že se na něj přišli podívat přesto, že promítání začínalo v 11 hodin dopoledne.

A film skutečně byl pozitivně přijat tak, jak si jeho tvůrci přáli. Zelenkův humor a jeho citlivost jsou stále úspěšné.

Jde o příběh nešťastníka Petra, který pracuje jako dělník, nakládající bedny na pražském letišti a který se zřejmě smířil s tímto nepříliš vzrušujícím zaměstnáním. Soustřeďuje se na drobné radosti, které mu toto pracovní zařazení umožňuje (jako když se například naučí jezdit se svým vysokozdvižným vozíkem a nakonec s ním po dálnici dojede až někam na pražské Vinohrady).

Avšak se svou osobní situací je přesto značně nespokojen a film začíná tím, že se Petr dotazuje svých kolegů, jak by se mu mohlo podařit vrátit se ke své bývalé přítelkyni Janě, která ho před několika měsíci opustila a žije nyní s poněkud neslaným nemastným Alešem. Jeden Petrův přítel trvá na tom, že jedinou možností je, aby Petr Janě ustřihl chumáč vlasů a povařil je s jabloňovým listím. Vzniklý roztok má pak postříkat na sebe i na Janu, až se zase příště setkají.

Petr má zpočátku jen částečné pochybnosti a plán se rozhodne realizovat. Avšak když se vydá do Janina bytu, odehrává se tam mejdan a Petr se při něm dost opije, takže když se vydá "na lov" s nůžkami, nakonec ustřihne chumáč vlasů Alešově tetě.

Petr ale není jenom idiot. Přijal rady svého přítele, protože je zoufalý, a je to síla jeho lásky a toho, nakolik mu Jana chybí, která ho nutí jednat způsobem, jaký by jiní mohli považovat za nenormální.

Zelenkův film je právě o takovýchto lidech, kteří jsou dohnáni tím, že jsou osobně nešťastní, k tomu, že se chovají podivně. Například ve filmu vystupují Petrovi sousedi Alice a Jiří, kteří mu platí za to, že se na ně dívá, když se spolu milují, protože, jak se zdá, to nedokážou, aniž by jim při tom někdo neasistoval. A pak je ve filmu Petrův otec David, který si s sebou vezme do tašky z domova telefon, protože má v paměti zaznamenané náhodné telefonní číslo, které vytočil a spojil se tak s plačící ženou, pravděpodobně blízkou sebevraždě, která ho přiměla k tomu, aby jí řekl, že ji miluje.

David odnese telefon z domova do kavárny, zapne ho tam do zástrčky a než ho z kavárny vyhodí tamější servírka, která trvá na tom, že si odtamtud přece nemůže jen tam telefonovat, podaří se mu stisknutím knoflíku paměti znovu se spojit s ženou, která se mu představí jako Sylvie a pozve ho k sobě: chce ho vymodelovat z hlíny.

Dále ve filmu vystupuje Petrova matka, která utrpí nervový kolaps, vyběhne na ulici a každého, koho tam uvidí, s velkým potěšením straší výkřikem: "Baf!" Prostě chce na kohokoliv, na jakéhokoliv člověka, nějak emocionálně zapůsobit.

Zelenka líčí jednání svých postav takovým způsobem, že nám jejich údajně šílené chování připadá docela logické. Kreslí je tak, že s nimi okamžitě sympatizujeme a vidíme jejich situaci z jejich hlediska. Všechny ženy v tomto filmu si na sebe berou šaty svých mužů. "Když si oblékneš jejich šaty, dostaneš se jim do hlavy," tvrdí, jako by to bylo úplně samozřejmé.

Právě toto poněkud výstřední, ale tragické chování vyplňuje Zelenkův film a to je jeho síla. Diváka zaujme upřímnost citů Zelenkových postav, a i když se smějeme tomu, co dělají, děláme to s rukou na srdci, jsme si neustále vědomi toho, jak smutný je jejich osud. Zelenkova tragikomedie nám dovoluje, abychom se na ní citově podíleli a přitom zůstali dostatečně stranou, neangažováni,takže nás ten film dokáže bavit. A letiště je k tomuto účelu naprosto vhodné místo - je to totiž místo osamění - když sledujete, jak lidé neustále někam odlétají, vede vás to k touze, abyste i vy mohli odcestovat někam, kde je to opravdu zajímavé. Letiště je také místem, kudy prochází mnoho podivných věcí, které dávají vzniku komických situací. (Například se tam objeví manekýna v krabici a šéf oddělení pro dopravu zboží se do ní zamiluje.)

V tomto filmu je všechno dovedeno k svému autentickému závěru. Jiří a Alice se rozcházejí (jejich vztah zjevně nebyl v pořádku, pokud museli někomu platit, aby se díval, jak se milují). David začne dělat věci, které dělat chce a objeví sama sebe, zatímco jeho manželka, která pořád bojovala ve věci nejrůznějších záslužných světových kauz, zatímco se jí rozpadala rodina (protože to je jednodušší než se pokoušet řešit vlastní osobní problémy) utrpí nervový kolaps a skončí v blázinci. A Petrovi se nakonec podaří přesvědčit Janu, že si jsou souzeni. Totiž, alespoň před nešťastným koncem tohoto filmu.

Petrův otec vysloví motto tohoto filmu: "To, jak žijeme, je jedna věc. Většinou se s tím nedá nic dělat. Ale neměli bychom ztratit kontakt mezi sebou." Lidé v tomto filmu jsou jako krabice, které Petr nakládá. Dohromady je náhodně dává osud - a měli by se snažit co nejvíce využít toho dobrého, co se vyskytne ve vzniklých situacích.

Obecně vzato je tento film, jak se zdá, především oslabou osobních výstředností jednotlivých lidí. David, povzbuzován Sylvií, začne znovu recitovat komunistický komentář k týdeníkům, jak jej kdysi nahrával v sedmdesátých letech, ale svým vlastním způsobem, včleňuje do toho vlastní básnivost. Když se má Jana rozhodnout mezi Petrem a Alešem, vybere si toho z nich, který má větší imaginaci.

Užívání jasných barev ve filmu odráží živost a dynamiku "výstředností" jednotlivých postav, stejně jako moderní folková hudba, včetně lítostivých houslí, které se naposledy vyskytovaly v roce 2002 v Zelenkově filmu Rok ďábla.

Avšak celkově není ten film zase tak jednoduchý. Závěr filmu lze interpretovat jako vážné varování před důsledky šíleného jednání. Že by Zelenka, třeba jen tak pro legraci, chtěl naznačit, že "konvenční" způsob života je přece jen jistější? Kdo je nakonec šťastný? Petrova matka je v blázinci (což samozřejmě ovlivňuje i Davidův život). Alice Jiřího opustila. A Petr, když se chce konečně - dramatickým způsobem - k Janě vrátit, skončí namísto toho v zavazadlovém prostoru nákladního letadla společnosti DHL (a před smrtelným nebezpečím takové eventuality jsme už byli před tím ve filmu varováni).

Výstřednost Zelenkových postav je "krásná" jen do určité míry. Může se nám i líbit. Jenže v reálném světě výstřednost nefunguje. Konec konců, Petr stále ještě - dál - pracuje v zaměstnání, které je k ničemu. Být výstřední je krásný, ale realita požaduje konkrétnější myšlení. Zůstanete-li s hlavou v oblacích, může se vám stát, tak jako Petrovi, že na vás doma zaútočí vaše peřina.

                 
Obsah vydání       7. 7. 2005
7. 7. 2005 V Londýně zahynulo více než 50 osob
7. 7. 2005 Jak k tomu došlo - časová souslednost
7. 7. 2005 Americká novinářka odsouzena do vězení
7. 7. 2005 Mediaprint&Kapa Pressegrosso versus akcionáři PNS Petr  Vidomus
6. 7. 2005 Pavel z Tarsu, věrozvěstové Cyril s Metodějem a Jan Hus Boris  Cvek
7. 7. 2005 G8 a WTO: může summit ovlivnit mnohostranné obchodní vyjednávání? Ludmila  Štěrbová
7. 7. 2005 Jörg Haider - nejlépe placený rakouský politik Richard  Seemann
7. 7. 2005 Blahoslavený bezdomovce nesoudí Jindřich Jonáš Bláha
7. 7. 2005 MÁ DĚVA JEŠTĚ DŘÍMÁ Karel Hynek Mácha
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
8. 7. 2005 Petrohradský mýtus žije dál v Městě bez slunce Ema  Čulík
5. 7. 2005 Hvězdy a festivaly Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Broken Flowers -- Zlomené květiny Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
5. 7. 2005 Delicate relations painted intricately Ema  Čulík
5. 7. 2005 Jemné vztahy vylíčené složitě Ema  Čulík
4. 7. 2005 American Indie Films Deal with the War on Iraq, but Fail to Convince Ema  Čulík
4. 7. 2005 Americké nezávislé filmy o válce v Iráku nepřesvědčily Ema  Čulík
5. 7. 2005 Návrat domů jako deja vu zmrzačené genereace Štěpán  Kotrba
7. 7. 2005 Makroekonomové mezi vědou a politikou Jindřich  Kalous
7. 7. 2005 Ekonomie -- věda nebo náboženství? Josef  Vít
5. 7. 2005 Ozdoba Krnova Boris  Cvek
6. 7. 2005 Nelegální dodávky zbraní podporují násilí v Konžské demokratické republice
7. 7. 2005 Nesnesitelná lehkost zapomínání aneb Big Brother přichází Lubomír  Brožek
7. 7. 2005 Jaderná energetika: osobní urážky do věcné polemiky nepatří Ivan  Brezina
4. 7. 2005 Sladké mámení alternativ Milan  Černý
7. 7. 2005 Partnerstva verejného a súkromného sektoru nie sú problém
7. 7. 2005 Američtí vojáci a strategie ničení nemocnic: škody místo oprav
7. 7. 2005 Neúspěšné obležení Fallúdže Dahr  Džamail
7. 7. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. -- 17. června 2005
4. 7. 2005 Psychosociální vývojové krize v životě Martina Luthera Stanislav  Heczko
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Český film RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
22. 6. 2005 Česká filmová klasika -- proč nevychází na DVD? Jan  Lipšanský
9. 5. 2005 Příjemná zábava s novým Renčovým filmem Jan  Čulík
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
15. 4. 2005 Pár postřehů k Horem pádem Jan  Lipšanský
14. 4. 2005 Je Horem pádem dobrý film? Igor  Daniš
8. 3. 2005 Český lev byl k ničemu Jan  Čulík
13. 1. 2005 Formanovo Taking Off je typické emigrantské dílo Jan  Čulík
9. 1. 2005 Vcelku slušná televizní inscenace Jan  Čulík
8. 12. 2004 Jak se v Jihlavě opět myslelo filmem Petr  Šafařík
29. 10. 2004 Český sen: Podstatný film aneb Zklamání z kritiky Jana Čulíka Petr  Šafařík
10. 10. 2004 Bezesné noci: Studium postojů, nikoliv fakta Jan  Čulík
22. 9. 2004 Hřebejk filmy točit umí Jaroslav  Krupka

Filmový festival v Karlových Varech - 2005 RSS 2.0      Historie >
7. 7. 2005 Broken Flowers -- Zlomené květiny Markéta  Sulovská
7. 7. 2005 Zelenkův nový film: v smějících se očích se nám objevuje slza Ema  Čulík
7. 7. 2005 Zelenka's new film brings a tear to our laughing eye Ema  Čulík
7. 7. 2005 The City of the Sun lies under some patchy cloud Ema  Čulík
5. 7. 2005 Hvězdy a festivaly Markéta  Sulovská
5. 7. 2005 Jemné vztahy vylíčené složitě Ema  Čulík
5. 7. 2005 Delicate relations painted intricately Ema  Čulík
5. 7. 2005 Návrat domů jako deja vu zmrzačené genereace Štěpán  Kotrba
4. 7. 2005 American Indie Films Deal with the War on Iraq, but Fail to Convince Ema  Čulík
4. 7. 2005 Americké nezávislé filmy o válce v Iráku nepřesvědčily Ema  Čulík