< Žluč se mi poprvé pohnula v knihkupectví, kde jsem si prohlížel novou knížku jinak mně milého autora publikací o výživě ve sportu. Potravinový guru tam arogantně, sexisticky a navíc nepoučeně napadl ženy, které se věnují silovým sportům, a obvinil je z androgynie a div ne z porušení "kostolného riadu". Ano, i já jsem dostal v mládí při tréningu na budku od ženy-kickboxerky, a navíc jsem si přitom ještě prokousl jazyk, neboť jsem si v záchvatu mužské ješitnosti nenasadil chránič na zuby. Ale nebudu proto tvrdit, že dámy v boxerských rukavicích nebo s činkou si léčí nějaké tajemné "mindráky", nakonec (až na pár extrémů) beztak vypadají ženštěji než dámy nesportující. Jenomže zatímco knížek o výživě jsou mraky a není proto problém změnit značku, Britské listy jsou jenom jedny.

Proto mě kromě již zmíněného hýbání žlučí i mírně zamrazilo, když jsem si přečetl Váš úvodník. Připomněl mi dikci a argumentaci lidí, kteří pod záminkou ochrany autorských práv připravují soukromé zdanění hudby, jazyka, obrazu, softvéru a vůbec všeho. Nejdříve se řeklo, jen jako příklad či nadsázka, že myšlenka je "duševní vlastnictví". Kde je ovšem vlastnictví, tam je krádež. Takže - sláva! - vzhůru na zloděje. A když přitom nezištným ochráncům něco kápne, tím lépe.

Vy jste ovšem užil slovo "parazitický". Bylo by smutné, kdybych se stal parazitem tím, že každý den přečtu veřejně přístupnou stránku s obsahem, který mě převelice zajímá. Naštěstí to není pravda. Nic Vám přece nebrání udělat z Britských listů stránky s placeným přístupem, totiž kromě jedného - že na ně nikdo nebude chodit. Já jsem Vás přece nenutil vytvářet webové stránky a činit je veřejně přístupnými. Pokud si vezmu na ulici nějaké ty zadarmo-noviny, budu ve Vašich očích také parazitem?

I v českém webovém prostředí fungují desítky blogů a expertních stránek všeho druhu, na nichž nadšenci nezištně publikují záplavy relevantních a kvalitních informací o všem možném. Dále existuje mnohem větší množství stránek, na kterých jsou úplné blbosti. Prostě pro každého něco. Kdyby je to nebavilo, tak by to prostě a jednoduše nedělali.

Píšete dále, že v českém prostředí lidé rádi přijímají něco za nic. Potom bych Vám doporučil věnovat se dění například v Japonsku, kde se prý platí úplně za všechno, nebo v USA, odkud sílí hlasy, že by si rodinní příslušníci měli navzájem platit za služby v domácnosti.

Chápu, že vyrábět denně kvalitní stránky, jimiž Britské listy nepochybně jsou (nakonec, čtu je denně už léta), něco stojí. Chápu, že potřebujete peníze na jejich provoz a zachování. Ale s řečmi o parazitech a českém chtění něčeho za nic jděte tam, kam slunce nesvítí.