12. 5. 2005
VálkaNebývale rozsáhlé oslavy 60. výročí konce druhé světové války jsou dobrým důvodem k zamyšlení. Proč ještě slavit událost, která se odehrála v minulém století? Nejsme již zcela někde jinde a nemáme snad jiné, současné starosti? A byl pro nás konec války skutečně osvobozením, hodným oslavy, nebo jen začátkem nové totality? Začněme od poslední otázky. |
Byl nacismus zcela srovnatelný s komunismem? Při podrobnějším srovnání se ukazuje, že nikoliv. Je zde hodně shodného. Všechny totalitní režimy musí mít některé své stránky stejné, nacistické, klerofašistické i komunistické. Avšak jsou zde i dost důležité rozdíly. Plány nacistů byly v tomto směru dost jednoznačné. Rasově vhodné, s vyhovujícím rasovým původem, germanizovat, ostatní z asi 40% zlikvidovat, zbytek se měl stát negramotnými otroky pracujícími pro své árijské pány v nově dobytých územích na východě. Výraz otrok je zde nutno chápat doslova. Podle Hitlerových slov by ti z našich předků, kteří by byli ponecháni naživu, měli mít jen takové vzdělání, aby rozeznali dopravní značky a nepletli se pod kola svých árijských pánů. My, současníci, jsme měli být zabíjení za pouhý neuctivý pohled na tyto nadlidi. Vůči nacistům lze vznášet velmi mnoho námitek, ale jedno jim nelze upřít. Co říkali, to také dělali, a to důsledně. Nacistická okupace byla založena na teroru a všudypřítomném strachu. Možná je chyba, že se již tolik nejezdí do Lidic, Javoříčka a na jiná podobná místa. Míra teroru za komunismu nedosáhla nacistických rozměrů ani v padesátých letech a následně se stále zmenšovala. Za nacistů šlo o naše bytí a nebytí, o naprosté zotročení menšiny přeživších. Za komunismu jsme byli "jen" vrženi zpět do role nevolníků, později, po zmírnění režimu, jsme měli postavení panských poddaných. Těmito historickými paralelami chci jen poukázat na zajímavý jev zrychleného opakovaní historie ve 20. století. Nyní jsme tedy opět na prahu budování státu a demokracie. Podíváme-li se na naše dějiny od r. 1939 do dnešní doby, vidíme pozvolný růst svobody a demokracie. Není to jednoduchý vývoj, není to stálá cesta vpřed. Někdy jsme byli zastaveni (Mnichov), někdy jsme se zastavili částečně sami (komunismus). Často se naše sny neuskutečnily v té podobě, v níž jsme si je vysnily (rok 1968). Ale přežili jsme nacistické ohrožení naší fyzické existence, snad ne hůře než ostatní evropské národy, spíše jsme v té lepší polovině. Překonali jsme i období komunistické nesvobody a šikanování občanů. Nyní konečně máme svobodu a je jen na nás, jak s ní naložíme. Brněnský pochod neonacistů, míra skryté rasové nenávisti, která je patrná tam, kde se tito jedinci mohou schovat v anonymitě, mne doslova šokuje. Jakoby se toto zlo znovu začínalo probouzet. Ne, není zbytečné si připomínat válku. Kořeny nacismu nebyly dosud zcela vymýceny. Možná bychom mohli být klidnější, kdyby byl brněnský pochod neonacistů zastaven masovou protestní demonstrací demokraticky smýšlejících občanů. Snad tomu tak již brzy bude. Vychází současně v Britských listech a krajském deníku Rovnost. P.S. Poznámka pro čtenáře Britských listů. Důkazem pro výše uvedené tvrzení jsou i tyto stránky a zvláště text, na nějž posílám odkaz. Ohledně svobody projevu, o níž se zde hojně diskutovalo a jistě ještě diskutovat bude. Jsem přesvědčen, že v demokracii si musíme definovat základní hodnoty, s nimž demokracie stojí a padá a tyto hodnoty bránit. Avšak samy tyto hodnoty musí být předmětem neustálého kritického přezkoumávání ve svobodné a otevřené diskusi. Pro mne osobně jsou jakékoliv rasistické názory naprosto nepřijatelné. Z tohoto důvodu jsem na výše uvedené stránky upozornil Ministerstvo vnitra ČR a požádal je o prošetření těchto stránek z hlediska podezření na spáchání trestného činu propagování rasismu (práv a svobod občanů, jak zní přesnější formulace). Z ministerstva mi dosud neodpověděli. Uvítám proto každou podporu a radu, jak postupovat dál, aby tyto texty zmizely. Na nepřijatelnost jejich nepřijatelnost a zřejmou trestnost jsem současně upozornil provozovatele stránek, pana Stworu. |
Hon na svobodu slova | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
12. 5. 2005 | Válka | Milan Valach | |
4. 5. 2005 | Nacismus a právo na názor | Ondřej Slačálek | |
4. 5. 2005 | Češi pořád chtějí někoho zakazovat | Jan Čulík | |
4. 5. 2005 | Nejsem Čech obecný | Ondřej Slačálek | |
24. 3. 2005 | Neskutečný soudní případ | Bohumil Kartous | |
23. 3. 2005 | Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem | Jan Čulík | |
22. 3. 2005 | Hodnotový soud je nežalovatelný; celebrity musejí přijímat větší míru veřejné kritiky | ||
17. 3. 2005 | Dura lex, sed lex | Jaroslav Štemberk | |
17. 3. 2005 | Případ Petra Partyka je svým způsobem pro české soudnictví typický | Aleš Uhlíř | |
16. 3. 2005 | Jak soud potrestal Petra Partyka za to, co mu neprokázali | ||
16. 3. 2005 | Je byrokratičnost omluvou? | Jan Čulík | |
15. 3. 2005 | Chvála soudce Šídla | Zdeněk Jemelík | |
11. 3. 2005 | Nejde o Hitlera ani o Zítka, jde o demokracii | Ivan David | |
10. 3. 2005 | Stát nemá trestat občany, kteří kritizují úředníky | Jan Čulík | |
2. 3. 2005 | Petr Partyk byl za verbální "trestný čin" odsouzen do vězení |
Osvobození Československa v roce 1945 a konec II. světové války | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
12. 5. 2005 | Válka | Milan Valach | |
11. 5. 2005 | Proč neslavíme konec druhé světové války | Jan Vnouček | |
11. 5. 2005 | Pár myšlenek o druhé světové válce II | Boris Cvek | |
10. 5. 2005 | Smí mít pravda dva konce? | Miloš Dokulil | |
6. 5. 2005 | Tolik válečných mýtů, jako je národů | ||
1. 4. 2005 | Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků | ||
1. 4. 2005 | Košický vládní program - důležitý krok KSČ na cestě k únoru 1948 | František Hanzlík | |
1. 4. 2005 | Rusko během 2. světové války III. | ||
24. 3. 2005 | Rusko během 2. světové války II. | ||
23. 3. 2005 | Rusko během 2. světové války I. | ||
22. 3. 2005 | Stalingrad během blokády V. | ||
21. 3. 2005 | Stalingrad během blokády IV. | ||
18. 3. 2005 | Stalingrad během blokády III. | ||
18. 3. 2005 | Mníchov a jeho alternatívy | Daniel Šmihula | |
18. 3. 2005 | Krajčíri gardistických uniforiem | Martin Krno |