Svým způsobem a samozřejmě ze svého hlediska měly i pravdu, i když zase tak jednoduše se na výsledky pohlížet nedá. Představitelé strany, která nejvíce ztratila -- CDU (- 6,9%) bagatelizovali své ztráty konstatováním, že udrželi své vedoucí postavení a snažili se hovořit především na jiné téma -- viděli se jako vítězové zemských voleb v příštím roce. Do května 2005 je ovšem relativně daleko - především proto, že CDU pomalu, ale jistě ztrácí preference. Zřetelnou spokojenost - rovněž při ztrátách ( - 2,2% ) - projevovali sociální demokraté, protože nedávné a podstatně horší prognózy se nenaplnily zcela. I tak však se svými komunálními výsledky klesli sociální demokraté na historické minimum. Opravdoví vítězové -- Zelení (+3,0%) - naopak byli poněkud zklamáni. Jim zase výzkumy veřejného mínění dávaly větší naděje.

Čili se vlastně nic překvapivého nestalo...

Mnohem zajímavější je rekapitulace výsledků zemských voleb v Sasku, Braniborsku a především v Sársku, kde se opravdu něco podstatného dělo. Dým stranických propagand se již poněkud rozplynul a z většího odstupu je možno výsledky lépe interpretovat.

Pro dlouholeté pozorovatele německé politické a mediální scény se může jevit nápadné, že se letos při proběhlých zemských volbách nemluví příliš mnoho o volební účasti. Volební neúčast nepostihuje plošně všechny strany stejným dílem a proto je pro interpretaci volebních výsledků stejně důležitá, jako počet získaných mandátů. Především v Sársku se volební neúčast části tradičního SPD voličstva podepsala na katastrofálním volebním propadu SPD. Ze sárských voleb lze tedy učinit závěr, že voliči SPD zůstali doma a tak dávali najevo signál, že nesouhlasí s politikou současné - své - v Berlíně vládnoucí strany. Přeběhnout nebylo kam -- "černí" poskytovali horší alternativu, než byl prostý bojkot voleb. CDU proto posílila jen o 2%. Berlínská centrála SPD se v reakci na volební výsledek pokusila odvést pozornost od skutečných příčin bolestných ztrát vytvářením legendy o vině bývalého předsedy strany a dřívějšího sárského ministerského předsedy Lafontaina, který v minulých měsících tvrdě kritizoval sociální politiku SPD jako zradu sociálně demokratických principů.

Ve srovnání s nedávnými volbami v Sársku, kde volební účast poklesla o téměř stejná procenta, jako byly ztráty SPD ( účast z 68,7% v 1997 na 56% letos -- ztráta SPD oproti roku 1997 13,6% ), nebyly rozdíly ve volební účasti v obou východoněmeckých spolkových zemích tak velké. Ve "východní" spolkové zemi Sasku volební účast poklesla jen mírně -- o 1,5% - a přitom CDU ztratila více než patnáct procent. Křesťansko demokratičtí voliči přeběhli velkým dílem k nacionalistické a extremistické NPD, která získala celkem 9,2 % (+7,6%), přitom však z průzkumů vychází najevo, že tak činili v převážné většině ( téměř devadesát procent NPD voličů) nikoliv z přesvědčení, ale na znamení protestu. S tímto výsledkem zůstala NPD jen o 0,6 % za SPD. V tomto srovnání a v silném postavení PDS "na východě" se v německých mainstreamových komentářích demonstruje "neblahá" situace ve východních německých spolkových zemích.

Legendární Franz Josef Strauss, bývalý bavorský ministerský předseda, vyslovil kdysi myšlenku, že je povinností velkých lidových stran -- SPD, CDU/CDU -- zabraňovat "politicky extrémním stranám" nalevo a napravo v jejich volebních úspěších "vstřebáním" jejich potenciálního voličstva. Taktika ne nepodobná pohlcování "zdivočelých sociálních demokratů" -- Sládkových voličů Zemanovou ČSSD... Strauss vyčítal dlouho SPD, že v tomto smyslu zklamala při instalaci a pozdějších úspěších Zelených. Dnes by Strauss v hodnocení velkých přírůstků NPD musel dávat vinu CDU a odsuzovat ji za neplnění jejích "domácích úkolů". Doba, kdy Strauss svou poučku vyslovil, byla však jiná, vztahovala se na situaci v "západním Německu" a nejednalo se primárně o sociální otázky. V tom je dnešní situace nová.

I když volební úspěch NPD rozbouřil politickou hladinu a na týden ovládl i média, nezdá se po zkušenostmi se stranami tohoto typu, že by se hrály silnější roli po delší dobu. Kromě hesel nemají nosný politický program, předvádějí spíše chaotické osobní spory a tuto skutečnost volič umí dost dobře rozpoznat.

SPD ztratila v Sasku ve skutečnosti jen málo -- necelé jedno procento. Také ze svých ubohých 10,7% v roce 1999 už nebylo co ztrácet.

V Braniborsku obě velké strany SPD a CDU zaznamenaly ztrátu více než sedm procent každá a divné bylo, že jejich reakce byly diametrálně rozdílné. SPD tuto ztrátu slavila jako vítězství, zatímco CDU v očekávání, že bude z předpovídaných ztrát SPD profitovat, neskrývala zklamání nad výsledkem. PDS sice získala 4,7 %, ale ani jejich jásot nebyl moc bouřlivý -- také si dělali větší naděje z očekávaného propadu SPD.

Když volič nemohl trestat sociální demokraty, musela tedy CDU nést na svých bedrech důsledky odporu proti berlínské politice, už především proto, že v relevantních otázkách, dráždících voliče, jsou její postoje podobné vládní koalici. I zmatené pokusy CDU o změnu image na poslední chvíli se minuly účinkem.

Jaký by se dal učinit závěr z letošních volebních výsledků v zemských volbách ve třech německých spolkových zemích ? SPD ztratila opravdu mnoho a může hledět s velkými obavami k zemským volbám v Severním Porýní -Vestfálsku v příštím roce. SPD sice hovoří o změně trendu, kdy se hluboká nespokojenost s prováděnými reformami obracela proti SPD, příliš přesvědčivé to však není a připomíná to spíše "pískání v lese", což je německý příměr pro zahánění vlastního strachu. Strana je v dezolátním stavu a její vnitřní situace se nijak podstatně nelepší. Nezdá se sice, že si kancléř Schröder bere příklad ze svého předchůdce Kohla, který proslul svým zvláštním řešením mnoha krizových situací -- nicneděláním a ignorováním kritiky. Z vládních pozic opravdu některým lidem může připadat, že odpor proti různým vládním reformám je již za svým zenitem a zvolna slábne. "Pondělní" východoněmecké demonstrace opravdu slábnou...

V létě, v čase prudkých turbulencích v SPD se spekulovalo, že citelná část sociálně demokratického voličstva by na spolkové bázi mohla podporovat a volit levé politické seskupení "Wahlalternative Arbeit und soziale Gerechtichtigkeit" (WASG), kterému se ještě v létě odhadoval volební potenciál mezi deseti a dvaceti procenty, které se však ještě pořádně neinstalovalo a zůstává spíše teoretickou možností. Podobné odhady na základě momentálních volebních preferencí však jsou od pozdějších skutečných volebních výsledků většinou dosti vzdáleny. Protestní seskupení mají pak především problém s pětiprocentní hranicí.

Do příštích spolkových voleb jsou ještě celé dva dlouhé roky.