Ilustrativnější příklad promyšlené mýtizace (respektive záměrného falšování) skutečnosti by nevymyslel Roland Barthes ani svazáčtí propagandisté 50. let. "Mladá revoluční krev jako jeden muž podporuje svého generačního vůdce Jakuba Patočku!" snaží se nám namluvit fotografie. "Kdo nečte Literárky s námi, čte proti nám!"
Autorkou těch pozoruhodných snímků je někdejší Patočkova pomocnice při organizování puče ve Straně Zelených a dnešní předsedkyně pražské organizace SZ Daniela Matějková. Oficiálně se ovšem SZ od Patočkova dobrodružství v Literárkách distancuje a sám Patočka označuje otázku po vazbě Literárek na SZ za "zlomyslnou".
Fakta ale hovoří jasně: zástupcem šéfredaktora je člen republikové rady SZ Jan Šícha, předsedou redakční rady je předseda SZ Jan Beránek, členkou redakční rady je náhradnice SZ ve volbách do Evropského parlamentu Olga Lomová a asistentem šéfredaktora Matěj Stropnický, předseda ZO SZ v Praze 3. Do výboru SPLN se Patočka pokusil prosadit senátora za SZ Jaromíra Štětinu a už zmíněnou "fotografku" Danielu Matějkovou. Jak se tato masivní infiltrace SZ do redakce Literárek projevuje na jejich obsahu? V době internetu se dá snadno spočítat, že od dubna 2002 (kdy Patočka coby šéfredaktor Literárek začal se SZ koketovat) do konce roku 2004 vyšlo v Literárkách o Straně Zelených 39 článků.
"Obě strany mají mít možnost se vyjádřit," konstatuje v úvodu propagandistického rozhovoru s Jakubem Patočkou Eva Kantůrková. Svatá pravda. O odpověď na několik otázek jsem proto požádal Lenku Jungmannovou z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, která v létě 1999 vyhrála konkurz na šéfredaktorku Literárek. Skupinka tzv. osmašedesátníků kolem Ludvíka Vaculíka ale vzápětí bez ohledu na výsledek této demokratické volby prohlásila, že v čele listu bude Patočka - a hotovo. Šéfredaktorem se zkrátka stal na základě nechutné manipulace. podrobnosti ZDE
Brezina: Kdo stál za tím, co se stalo v létě 1999?
Jungmannová: Jako redakcí původně plánovaný Patočkův zástupce i jako jeho pozdější konkurent (to když jsem "omylem" vyhrála konkurz) jsem jako hlavní strůjce volby nového vedení LtN vnímala Ludvíka Vaculíka a Ivana Klímu. Když se jim nelíbil výsledek konkurzu, určili, že nového šéfa musí ještě schválit výbor Společnosti pro Literární noviny (SPLN), která je vydavatelem listu. Na její valnou hromadu pak účelově pozvali své přátele a známé, prohlásili je automaticky za členy SPLN, aby s jejich pomocí pak odhlasovali anulování konkurzu. Ze šesti renomovaných členů konkurzní komise (přední novinář, šéfka katedry žurnalistiky, docent filosofické fakulty atd.) tak šmahem udělali blbce. Přitom pokud chtěli, aby Literárky vedl Patočka, mohli ho povolat rovnou (tak jako to ostatně udělali u předchozích kandidátů, kteří ale záhy odřekli). Prostě to říct narovinu a žádný konkurz nevypisovat.
Jakub Patočka vám díky jejich nečistému triku sebral šéfredaktorskou židli. Nejste zhrzená?
Kdo si to chce myslet, tomu to stejně nevymluvím. Nevadilo by mi, kdybych bývala nevyhrála konkurz - to se člověku v životě stane mnohokrát. Ale tehdejší redakce se mnou prostřednictvím Ondřeje Vaculíka komunikovala v tom smyslu, že konkurz je jen formalita - vyhraje prý Patočka. Po konkurzu nedodržel slovo a nevzal mne na místo zástupce (na což jsme si předem dali ruku). Nejvíc mi ale vadí, že aby Patočkovi podporovatelé před valnou hromadou obhájili své machinace, začali naznačovat, že konkurz nebyl v pořádku. Řekli mi, že jsem sice vyhrála, ale nemám prý (slovy Pavla Kohouta) "morální právo" vzít noviny Patočkovi, který se v nich už před konkurzem zaučoval! Takže jsem měla dojem, že jsem vítězstvím v konkurzu vlastně něco provedla..
Patočka se dnes proti vůli řady bývalých členů redakce i čtenářů pokouší přesunut Literárky do Brna. Co ho k tomu podle vás vede?
Soukromá touha udržet se za každou cenu ve funkci - už několik let se snaží proniknout do politiky a k tomu je dobré mít vlastní hlásnou troubu. V Brně má silnější zázemí a větší podporu.
Může se podle vás přesun Literárek do Brna podařit?
Pokud vím, Patočkovi přívrženci dnes urychleně revidují databázi členů SPLN. Zároveň obesílají své přátele a známé, a přemlouvají je, aby do SPLN vstoupili. Předpokládám proto, že se pokusí získat většinu a přehlasovat stávající členy. Dnešní výbor SPLN, stojící jednoznačně za Patočkou, se ze stejného důvodu snaží co nejvíc pozdržet valnou hromadu SPLN. Má se konat až v květnu. Pokud se do té doby povede přesunout redakci do Brna a sehnat tam náhradu za pražské redaktory (kteří na protest proti Patočkovým metodám dali výpověď), valná hromada už nebude mít možnost to zvrátit - a to i kdyby v ní Patočkovi přívrženci nezískali většinu.
Jde tedy o účelové verbování "mrtvých duší" či "užitečných idiotů". Stejnou metodu použil v létě 1999 Ludvík Vaculík k prosazení Patočkovy instalace do funkce šéfredaktora navzdory výsledku konkurzu. Patočka sám pak na jaře 2002 touto metodou ovládl Stranu Zelených...
Někdy na jaře 2002 mně kontaktovali představitelé tehdejšího vedení Strany Zelených a ptali se mně, co se v létě 1999 v Literárkách vlastně stalo. Když jsem jim to celé převyprávěla, řekli, že mají podezření, že Patočka připravuje podobnou věc i v SZ. Že si prostě do strany účelově přivede své lidi, aby v ní získal hlasovací většinu. Za pár týdnů se pak konal sjezd SZ, kde k tomu skutečně došlo.
Co si myslíte o dnešních protestních iniciativách exredaktorů Literárek a části členů SPLN?
V době konkurzu i po něm jsem se v SPLN setkala s řadou lidí, kteří už tenkrát jasně nahlédli, kam Patočka noviny přivede (namátkou nakladatel Vladimír Pistorius nebo filosof Miroslav Petříček). Ti, kdo dnes bědují, že je Patočka zklamal, museli přece už dávno vědět, jakým směrem se pod jeho vedením Literárky ubírají. Krize nezačala teprve tím, že noviny ovládla Strana Zelených, ale už nástupem Patočkovy na post šéfredaktora. Někteří členové SPLN jakoby ztratili paměť. Byli to přece oni, kdo Patočkovi Literárky s potleskem propůjčili. V novém výboru SPLN pro Patočku v létě 1999 hlasoval například Jiří Cieslar, který si na něj nedávno hořce postěžoval na stránkách Práva. Je to v pořádku, nevyčítám mu to. Vadí mi jen, že Cieslar dnes necítí svůj podíl viny na zatažení novin do krize. Spoluautorem dnešní petice redaktorů proti Patočkovi je Vladimír Just. Dlouhá léta Patočku podporoval, prý proto, ěe měl pochopení pro Justovy ekologické články. Just byl členem revizní komise SPLN, která paradoxně začala fungovat až dnes. Pro nezasvěcené - Just je jedním ze tří svolavatelů alternativní valné hromady SPLN. Tito lidé dnes odmítají přijmout osobní odpovědnost. Tváří se, jakoby se jen proti jejich vůli něco pokazilo.
Proč vlastně proti Patočkovi jeho včerejší obhájci protestují?
Během své už téměř desetileté spolupráce s Literárkami jsem z většiny lidí měla pocit, že navzdory proklamovaným idejím o společenském významu Literárek jsou jejich zájmy čistě utilitární a soukromé. Myslím, že to do značné míry platí i v tomto případě. Jen malé části "vzbouřenců" jde skutečně o noviny. Přesunem redakce do Brna řada lidí ztratí možnost v Literárkách publikovat a uplatňovat svůj vliv. Schopní kulturní publicisté v Brně bezesporu jsou, takže se Patočkovi může podařit sehnat za pražské redaktory a autory náhradu. Ostatní české noviny a časopisy se zbulvarizovaly a o skutečnou kulturu nestojí. Pražští intelektuálové proto mají oprávněnou obavu, ěe přijdou o jednu z mála posledních možností, kde otisknout text hlubšího kritického záběru. Paradoxní na tom je, že Literárky už dávno ztratily své někdejší vysoké společenské renomé a vliv. Dnes už nejde nejde o politickou či kulturní moc ani o peníze - nic z toho už noviny už dávno nemají. Jde jen o publikační možnosti, které "normálním" lidem musejí připadat směšné. Některým autorům na nich ale velmi záleží, protože si díky nim budují kult kritiků a kulturních hlasatelů.
Jak jako odbornice na literaturu hodnotíte úroveň Literárek?
Po Patočkově nástupu šly jejich kulturní stránky silně dolů. Promítla se v tom poměrně velká fluktuace redaktorů a nezřídka i jejich neschopnost. Jako čtenářka jsem byla některými amatérskými "dojmologiemi" až popuzená. Subjektivní názor ale nechme stranou. Fakt je, že ještě v 90. letech představovala kulturní publicistika Literárek platformu, která lidi kolem literatury a umění zajímala. Po Patočkově nástupu zájem jednoznačně opadl, protože důraz listu se přesunul na politiku. Mezi autory se objevilo velké procento studentů a lidí bez patřičného vzdělání či předchozí zkušenosti, umělecká kritika byla nahrazena "nezaujatým" politickým zpravodajstvím. Příspěvky jsou značně nahodilé (těžko lze mluvit o tom, že by Literárky mapovaly a komentovaly aktuální literární dění). A konečně je tu zoufalá neexistence odborných konfliktů či vstupování do polemik. Patočka se o to sice snaží jen v politické části listu, ale jednostranně přitom sklouzává k extrémisticky levicovému projevu a názoru. Pravicové kontranázory netiskne.
Proč mu to SPLN jako vydavatel už šest let toleruje?
Vysvětlení je vyloženě groteskní. Za Patočkou celou dobu stojí intelektuálové z generace tzv. osmašedesátníků, kteří jsou zklamaní z nové éry. Listopadová revoluce nepřinesla to, co očekávali - návrat idejí Pražského jara. Rok 1968 přitom nebyl žádnou zlatou érou demokracie, na kterou bychom měli pietně vzpomínat a které by se měly Literárky dovolávat. Byla to jen jedna z fází komunistické totality, kterou listopad 1989 přehodnotil.
Souhlasím - paradoxně můžeme být rádi, že Pražské jaro ukončila sovětská invaze. Jinak by u nás totiž generace Vaculíků vybudovala reformní komunismus, kterého bychom se jen obtížně zbavovali. Literárky tedy podle vás zničili osmašedesátníci?
Dá se to tak říct. Zničili je zhrzení lidé, kteří si chtějí zachovat moc. I když v Literárkách už vlastně žádná reálná moc není.
Muzeum? Spolek důchodců?
Není to jen otázka věku, ale spíš neschopnost přizpůsobit se současnům mediálním podmínkám. Věk síťové komunikace a dominance trhu není pro intelektuály nijak příznivý.
Jedním z představitelů té podivné osmašedesátnické generace je i Eva Kantůrková. Je podle vás jen náhoda, že skandální rozhovor s Patočkou napsala do Literárek právě ona?
Ne. Paní Eva Kantůrková byla v 90. letech několik let úřednicí ministerstva kultury, přes kterou šly do Literárek dotace. Pokud vím, dostaly vždycky poměrně dost. Takže paní Kantůrková asi ví, co dělá a proč.
|
