Prostřednictvím rozdílů mezi lidmi lze lidi rozčlenit na skupiny. Avšak příměsi ke skupinám brání takové analýze. Vztah mezi sociální a genetickou definicí rasy je složitý. Fenotypické (individuální) a genotypové (založené na genotypu) klasifikace si navzájem přesně neodpovídají. To, zda struktura lidské společnosti odpovídá dělení na rasové skupiny, je otázkou vědecké debaty a názory na to se v různých disciplínách různí. Někteří biologové dávají přednost termínu populace před rasou. Odmítání rasových názorů z devatenáctého století zahájil Franz Boas, zakladatel americké kulturní antropologie.Začátkem dvacátého století studoval vztah mezi rasou a výškou osob v New York City a zjistil, že děti přistěhovalců jsou vyšší než jejich rodiče. Dospěl k závěru, že výšku člověka neurčuje pouze jeho genetická výbava, ale i prostředí, v tomto případě zejména výživa. Boasův závěr byl od té doby mnohokrát potvrzen, zejména poté, co došlo k podstatnému vzrůstu výšky Japonců po druhé světové válce v důsledku podstatných změn ve výživě.

V padesátých letech dvacátého století mnoho antropologů odmítlo vůbec existenci rasy jako biologického jevu.

Argumenty proti platnosti rozdělování lidí na rasy

Mnoho vědců argumentuje, že z množství nezvratných důkazů vyplývá, že všechny lidské bytosti mají společného předka. Zadruhé, vědci poukazují na to, že existuje množství biologických rozdílů mezi lidmi, které nemají nic společného s rasou (například, krevní skupina). Posléze zdůrazňují, že genetické rozdíly mezi příslušníky téže rasy jsou často větší než průměrné genetické rozdíly mezi rasami. Například rozdíly v krevních skupinách v rámci konkrétních "rasových" skupin dosahují 85 procent, kdežto mezi různými rasami pouhých 15 procent.

Někteří vědci argumentují, že v rámci "rasových" skupin existuje větší genetická rozrůzněnost než mimo "rasové" skupiny, a proto dělení lidí na "rasy" nemá taxonomickou hodnotu.

Historikové, antropologové a sociální vědci často charakterizují lidské rasy jako sociální konstrukci. Mnozí z nich však přesto používají slovo "rasa" v neformálním každodenním styku. To bývá užitečné jako pracovní koncept rozdělování lidí na podskupiny, protože je obtížné řešit různé genetické mutace, spojené s rasou (viz cystická fibróza, nesnášenlivost vůči laktóze, Tay-Sachsova choroba a srpková anémie).

V každodenní řeči rasa většinou charakterizuje populace, které je lépe definovat jako etnické skupiny. Například v mnoha částech USA se o Hispáncích či o Jihoameričanech hovoří jako o "rase", i když pocházejí z velmi rozrůzněných prostředí. V Evropě se někdy hovoří o tom, že Jihoevropané nejsou Evropané či běloši. V USA je "černoch" termín, který často popisuje lidi z velmi různých prostředí. V Evropě se často definují Romové či Turci jako rasově odlišní od bílých Evropanů, i když jsou tyto skupiny vlastně součástí kavkazského typu, pokud by se použilo starých rasových měřítek a měřil se jejich nos.

Argumenty pro existenci ras

Někteří biologové jsou přesvědčeni, že rasové dělení není sociální konstrukt. Ve většině současného výzkumu jsou rasy definovány jako evoluční linie. Někteří vědci argumentují (Vicent Sarich a Frank Miele), že některé genetické odlišnosti mezi rasami jsou větší než genetické odlišnosti mezi člověkem a ostatními primáty. V současnosti se toto považuje za kontroverzní názor, avšak určitý počet vědců ho podporuje. Dělení na rasy v poslední době bylo podpořeno nejnovějším výzkumem na molekulární úrovni.

Podrobnosti v angličtině ZDE