Příčiny samotného výbuchu dosud neodhaleny

Čtyři roky trvající vyšetřování dodnes k odhalení příčin nedospělo. Soudní šetření se drží nejdéle u hypotézy nehody, vzniklé z chemické reakce chlóru s amonitrátem. Krátce se soudní vyšetřovatelé věnovali i dalším možným příčinám: atentátu, elektrického zkratu, pádu meteoritu a úniku plynu. Všechny tyto cesty však byly zakrátko opuštěny, přestože některá média pokračují ve sledování důkazů atentátu (L'Express, 22/03/2004).

Soudní žaloby se hromadí. Z maření vyšetřování byl nedávno obviněn i vlastník AZF, firma Total, která podala několik žalob, například na sousedící SNPE (společnost vyrábějící výbušniny) z údajného prvního výbuchu ze dvou, zaznamenaných svědky. Složité seismické zkoušky tuto možnost vyvracejí. Naopak Total čelí několika obvinění, která poukazují na známé nebezpečí zanedbaného hangáru 221, kde byly chemikálie skladovány. Zanedbávání bezpečnostních opatření při skladování a možný tajný obchod s chlorem za účelem prodeje vlastníkům bazénů jsou dalšími vyšetřovanými příčinami. Málokdo se však začte do neoficiálních dokumentů které uvádějí, že následky mohly být daleko horší, vzhledem k množství nebezpečných látek vyskytujících se v daném komplexu několika podniků.

Příčiny rozsáhlých následků jsou hlubší

Parlamentní a expertní zprávy, zpracované pro různé účely po události v Toulose, však odhalily o něco hlubší příčiny katastrofy a možná rizika i pro další průmyslové komplexy. Příklad Totalu, který je rafinérským magnátem, a jehož chemická filiálka Atofina nebyla příliš výnosnou a tudíž investičně podporovanou branží, není jediným případem managementu velkých společností. Vysoké procento subdodavatelských firem závodu, jejichž zaměstnanci neprošli kvalitním školením pro bezpečnost je rovněž následkem úspor, které firmy provádějí. A obecně mají investice do bezpečnostních opatření a počet odborníků zaměstnaných firmou stále klesající tendenci.

Zákonodárci v Paříži reagovali velmi rychle na nálezy odborných studií po událostech v Toulouse. Za jednu z příčin rozsáhlých následků byla označena špatná regulace urbanizace v okolí chemičky. Zákon schválený v roce 2003 a nazvaný Bachelot byl tedy zaměřen na vytvoření speciálních "Plánů prevence technologických rizik" s cílem zasáhnout především proti nepřijatelnému stavu urbanizace v blízkosti nebezpečných objektů zařazených a označených podle evropské direktivy Seveso II. Zákon umožňuje na základě schváleného plánu vyvlastnit objekty v případech opravdu velkého rizika pro obyvatele. V méně závažných případech mají vlastníci právo dát svůj majetek k odprodeji. V třetím pásmu nebezpečí pak může místní správa zřídit předkupní právo.

Úsilí o nápravu existujícího stavu

Ale již první pilotní projekt realizovaný v Toulouse ukázal, jak komplikované je nyní oddělit město a nebezpečný průmysl, které spolu někdy až po staletí srůstaly, a to i přes existující legislativní překážky. Nová legislativa přinutila ke spolupráci a především k financování nových opatření státní orgány, obce i zástupce průmyslových podniků. Politické tlaky podporující nebo naopak vytěsňující nebezpečné instalace zřejmě rozhodnou o osudu některých z nich. Restriktivní legislativa však mívá dvojsečné dopady. Vydání druhé direktivy Seveso v roce 1996 například zapříčinilo, že v regionu Midi Pyrenés zůstaly pouze dva ropné zásobníky. V jiných případech nechávají podniky nebezpečné látky cirkulovat po silnicích či železnicích a skladech, aby se množství skladovaných nebezpečných látek v lokalitě pohybovalo pod limitem direktivy Seveso.

A tak není divu, že dodnes se zákon Bachelot z roku 2003 a konkrétně žádný z připravovaných 300 Plánů prevence technologických rizik nedočkal aplikace. Neboť politici, zákonodárci, státní orgány i odborníci musí reagovat na neslučitelné požadavky oblíbeného udržitelného rozvoje : Zajistit ekonomickou prosperitu území, včetně fungování a rozvoje nebezpečných instalací, a zároveň umožnit rozvoj městských funkcí a bezpečnost obyvatel. Tolerance postindustriálních měst k průmyslovým rizikům je však dnes mnohem menší, než tomu bylo ještě před pár desítkami let.