V obou případech se jistí lidé nacházeli někde, kde být neměli (alespoň podle svých úřadů). V obou případech část z nich odmítla příkaz uposlechnout a v obou případech k tomu byly tyto skupiny přinuceny "donucovacími prostředky v mezích zákona". Rovněž reakce přímých účastníků na obou stranách barikády se od sebe dost liší. Velice zajímavý byl názor jednoho židovského osadníka, který popisoval "brutální zásah izraelských vojáků proti vlastním lidem, který nemá v historii státu Izrael obdoby".

Dále mluvil o tom, že se cítil velice ponížený, když ho vláčeli ze synagogy a tahali do transportů mířících kdoví kam. To mu prý velice připomínalo nacisty. Ještě by zasloužilo si říci, že tomu muži nebylo více jak 40 let

. Zářný příklad hysterické a přehnané reakce, která se v nejednom případě vyskytla i u "našeho" CzechTeku. Slova o policejním státu a "druhém" 17. listopadu 89 znějí v tomto kontextu stejně hloupě a neuvěřitelně. Přitom zástupci státu Izrael a hlavně i novináři, přítomní při evakuaci, tvrdili, že pro vojáky, kteří ji musí provádět, je to velice emotivní a těžký úkol (tak se vyjádřili ostatně právě samotní vojáci). a postupují ji s nejvyšší ohleduplností Někteří z nich měli v očích snad prý i slzy. Dokonce se vyskytl i jeden případ, kdy voják "přeběhl" na druhou stranu a přidal se k židovských osadníkům.

I já chci tedy věřit, že mnoho českých policistů posmrkávalo do kapesníků, když museli zasahovat proti svým stejně starým souputníkům, se kterými ještě nedávno třeba hráli fotbal na školních hřištích. Rád bych věřil i tomu, že do české policie se nehlásí většina adeptů jen proto, že nemají jinou možnost získat práci a jde jim jen o výhody, které se jim u policie nabízejí. Ale pojďme raději zpátky k onomu nespokojenému osadníkovi.

Není úplně jednoduché se vcítit do tohoto muže, ale přesto, s trochou snahy, jeho přehnanou reakci může pochopit i průměrný Středoevropan v jeho věku, a to i bez podobných zkušeností. Musí být těžké opustit po několika desetiletích svůj domov a synagogu a začínat úplně jinde opět od nuly. Když navíc tuší, že do jeho opuštěného domu přijdou nejspíše Palestinci, ke kterým může mít osobně ne příliš kladný vztah. Navíc ústupek, který izraelská vláda pravděpodobně správně učinila, může být brán těmito osadníky jako ponižující porážka a vlastně zrada premiéra Šarona, kterou se na nich dopustil. S takovým nepochopením a zlobou naplněným myšlením je jistě těžké reagovat na všechno adekvátně a bez afektu.

Zkrátka a dobře často se věci časem vyvinou tak, že pravda může být do jisté míry na obou stranách. Je neproduktivní a vyloženě špatné se stavět tvrdošíjně na tu či onu stranu. Nedělejme z Technařů apriori jen bandu feťáků a nebezpečných živlů a z příslušníků policie jen agresivní mlátičky bez špetky inteligence a soucitu. Takové jednání je stejně hloupé a zbytečné jako ta nešťastná slova židovského osadníka o nacistech. V "normálně" fungující demokracii by přeci zaujatost, hysterie a neposlouchání argumentů druhé strany, neměly mít místo.