24. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 5. 2005

Změna systému školství aneb univerzální učebnice

O upadající kvalitě současného základního školství již bylo napsáno mnoho i s popisem, proč tomu tak je (např. odliv pedagogů do lépe placených zaměstnání).

Od "sametové revoluce" zažívá tato země šok ze změny režimu, spojený s přechodem na parlamentní demokracii a tržní ekonomiku. To, co si však uvědomuje již daleko méně lidí je, že krom tohoto zcela zřejmého jevu, zažíváme současně i šok ze změny civilizační -- a to přechodem od industriální na informační společnost.

Vycházíme-li ze sociální analýzy Alvina Tofflera -- pak lidská společnost prošla za poslední tisíce let třemi hlavními fázemi vývoje -- od společnosti agrární, industriální až po současnou informační. Agrární společnost nemá smysl vzhledem k tématu blíže specifikovat. Společnost industriální byla společností charakteristická masovou produkcí (tovární linky -- sériová výroba), masovou zábavou (televize, rozhlas) a masovou destrukcí (2. světová válka -- bombardování Tokia, Drážďan, - atomové bomby).

Společnost informační je krom nárůstu pracujících lidí v sektoru služeb a ohromné dynamiky způsobené "motorem" v podobě ICT (informačních a telekomunikačních technologií) charakteristická vysokou mírou demasifikace - tedy přizpůsobování produktů konkrétnímu klientovi, širokým sortimentem zboží, marketingovou segmentací až atomizací i inteligentními bombami (snažící se najít si svůj cíl a redukovat ztráty).

Informační společnost se začala rodit kolem šedesátých let 20. století a v zemích jako Francie (kde byly rozvinuty systémy Teletel/Minitel) již před nástupem internetu dosáhla velice slušné úrovně.

V post-komunistických zemích se však informační společnost plně "rozběhla" až s pádem režimu, který i přes budování různých informačních produktů v době před-revoluční -- její rozvoj brzdil snahou o kontrolu toku informací - spolu s neproduktivitou státem centrálně řízeného hospodářství. Největší celosvětová informační revoluce se pak odehrála právě v 90. letech tedy spolu s "u nás" probíhající transformací.

Šok, který jsme tedy v post-revolučních letech zažívali (a stále ještě zažíváme) -- nebyl jen přechodem od socialismu ke kapitalismu, ale přechodem od civilizace industriální, k civilizaci informační.

Tímto podstatným úvodem se pomalu dostávám k tématu "změna školského systému". Informační společnost je společností, v níž každá oblast lidského podnikání, zkoumání a života obecně - je silně akcelerována vysokou rychlostí přenosu informací. Tomuto fenoménu se musí každý podnikatel, vědec i obyčejný člověk v běžném životě přizpůsobit nebo riskuje zaostávání, či jistý druh vyčleňování ze společnosti. Ještě před 6ti lety (v roce 1999) byl internet v ČR nástrojem jen malé skupiny privilegovaných a jeho rozšíření do současné podoby přinesly až zlevněné tarify a nově příchozí služby telekomunikačních firem. Obrovská změna tedy proběhla i jen za posledních 6 let.

Jak již bylo zmíněno -- české základní školství prochází krizí (jeho kvalita postupně upadá) - a to krizí, krom přechodu ČR na tržní hospodářství, způsobené i nástupem nové civilizace.

Je třeba si uvědomit, že v případě udržování starého "industriálního systému školství" tento úpadek nemá řešení (snad, že by ze státního rozpočtu začaly kouzlem téct peníze na platy, jako mají právníci).

Abych nezůstal u pouhé reflexe příčin současného stavu, dovolil bych si navrhnout jistou inovaci, která by školský systém obohatila o prvek -- dynamicky reagující na potřeby informační společnosti, který by v budoucnu mohl být jakousi "UNIVERZÁLNÍ UČEBNICÍ". Mezi základní výhody tohoto systému by patřila nízká cena jeho zavedení a nevídaná komplexnost poznání, který by mohl obsahovat. Jednalo by se o informační systém, který by fungoval na podobném principu jako např. Wikipedia Free Encyclopedia (http://www.wikipedia.org/).

Jedná se o systém encyklopedického typu, jehož hlavní charakteristiky jsou:

  • snadnost zapisování informací, kýmkoliv v jakýkoliv čas
  • hypertextová provázanost pojmů
  • možnost vkládání různých typů digitálních objektů (v současné době hlavně obrázků, ale existuje možnost relativně snadného rozšíření)

Implementaci podobného systému v českém školství bych si představoval nějak následovně:

  • zakoupením technologie Wikipedia či podobných typů systémů Ministerstvem školství.
  • každý pedagog, od základní po vysokou školu, by získal přístup (uživatelské jméno +heslo) podobně jako když každý student vysoké školy získá log-in do systému při jeho přijetí na studium. Studenti by do editací záznamu práva neměli (viz další bod).
  • po zalogování do systému by mohl každý učitel doplnit systém informacemi týkající se jeho předmětu (přičemž systém by vždy ukazoval informaci -- kdo konkrétní záznam vložil -- případně kdy a kdo ho upravil.) Byla by možnost pro jeden pojem mít i více výkladů různých autorů.
  • vkládání těchto záznamů by bylo pro pedagogy samozřejmě dobrovolné. Systém by se plnil na základě kolektivní dynamiky (jako je to právě v případě Wikipedie) -- kdy jeden vyučující z Trocnova přidá záznam o "Janu Žižkovi" a další (např. z Lipan) přidá "Bitva u Lipan". Podobný příklad jen nastiňuje jak se velice rychle zaplní látka ohledně Husitství. Naplnění systému základními fakty však lze řídit i jistou systematikou (pověřením některých lidí naplnit systém základními údaji o vybraných tématech). Pedagogové s velmi úzce specializovanými předměty (např. na vysoké škole) můžou systém naplnit i svými teoriemi, výzkumy či objevy (zde by vyvstávala autorsko-právní problematika). Podle počtu citací vedoucí, na danou stránku s podobnou teorií, by mohl fungovat i jistý systém měření vědecké prestiže (nebo alespoň "popularity" daného tématu).
  • hypertextové provázání -- jehož nezpochybnitelná užitečnost (lehce vyzkoušitelná v systému Wikipedie) spočívá v okamžitém doplnění si informací o jakémkoliv neznámém výrazu - by se tak pro studenty stal úžasný vše-objímající (nebo alespoň většinu-objímající) nástroj pro studium látky. Systém by obsahoval i obrazové informace a do budoucna i třeba zvukové záznamy či video. Z konkrétní stránky konkrétního pojmu může vést odkaz i kamkoliv do internetu. Může vzniknout hybridní systém napojen např. na databáze plných textů či (dál v budoucnosti) dokumentárních filmů -- které můžou být u konkrétních pojmů doporučovány.
  • systém by mohl snadno fungovat i jako "člověkem udržovaný monitoring tisku" (zpravodajská gateway), v minulém bodě o hypertextovém provázání částečně nastíněn, kdy by mohly vznikat stránky s tématy jako "alternativy ve školství" -do kterých by se např. zaneslo URL (adresa) na podobný článek jako ten, co právě čtete, umístěn na jiném informačním (zpravodajském) webu. To by bylo aplikovatelné na většinu oblastí jako "trendy v práci s dětmi", "trendy přístupu k dětem s poruchami učení", "novinky z oblasti fyziky", "nejdiskutovanější témata sociologie", "nové teorie filosofie", atp.

Dostáváme se tedy k velice komplexnímu kognitivnímu systému budovanému na základě kolektivní dynamiky.

Je třeba se přenést přes představy o tom, jak by měl fungovat způsob vyučování, které máme většina z nás spojena se svým studiem (v industriálním systému školství). Podobný nástroj (jako "univerzální učebnice") by mohl přeměnit formu přednášek od základních po vysoké školy. Přednášky by se mohly v některých případech zredukovat až do formy konzultací -- čímž by se mohl podpořit individuálnější přístup ke studentům.

Nelze však očekávat úplné vymizení současného systému. Děti na prvním stupni základních škol se potřebují naučit číst, psát, počítat, pohybovat se ve společnosti a k tomu potřebují i jisté familiérní prostředí. Dá se však očekávat, že učení via zmíněný informační systém by mohlo začít hrát roli již na druhém stupni ZŠ a na středních a vysokých školách již dominovat. Způsob jakým by systém zasahoval do výuky je předmět od předmětu různý. Jinou roli by hrál například v biologii a jinou v matematice. Je zcela jasné, že by následky s tím spojené mohly sahat od redukce přednášejících na základních a středních školách v některých předmětech (na jakousi formu zkoušejících), na druhou stranu by mohl být zaznamenán nárůst přednášejících v oblasti vysokého školství, kdy stále přibývající množství oborů a specializací si bude vyžadovat čím dál více expertů s hlubšími znalostmi.

Mezi jistý paradox tohoto systému by mohlo patřit, že učitelé základních škol, kteří by ho pomáhali budovat -- by tak částečně "šli sami proti sobě". Dala by se očekávat i důrazná kritika (způsobená strachem z redukce počtu přednášejících) v rámci loajality mezi učiteli základního školství. Možné by byly i případy jistého sabotování systému jako záměrné nedoplňování některých témat (v rámci domluvené loajality) nebo záměrným naplňováním špatnými údaji (to je však málo pravděpodobné -- jelikož člověk upravující záznam by v něm zanechal svou login-stopu). Nicméně by se teoreticky mohla opakovat situace, jako když dělníci ( při nástupu společnosti industriální) v továrnách ničili stroje z obavy o svou práci.

V perspektivě několika desetiletí lze očekávat, že děti (a studenti obecně) si do škol nebudou nosit aktovky plné učebnic a sešitů, ale počítače ve tvaru dnešních "tvrdých papírových desek" umožňující jim připojení se na síť bez jakéhokoliv kabelového konektoru (data budou jednoduše "létat" vzduchem -- jak již jsme částečně zvyklí dnes). Ve spodní části těchto "desek" bude i klávesnice -- v podobě např. dnešní papírové pomůcky pro učení se psaní na počítači.

Ačkoliv jsem již pravděpodobně zmínil všechny výhody této futuristické vize systému -- zmínil bych ještě další kladný dopad a to otevření obzorů studentům. Současné základní školství nenabízí studentům přehled o všech oborech, které by studenta mohly v budoucím studiu zajímat. Všeobecný přehled je daný učebními plány, které se však navzdory civilizačním změnám ve společnosti příliš nezměnily. Důležitým krokem, který již školství podniklo, bylo zavedení počítačů a vyučování počítačové gramotnosti, ale počítač nemůže být chápán jako cíl -- jedná se o prostředek -- cílem je kvalitní informační systém.

Studenti by tak měli nástroj pro volbu budoucího zaměření. Pomocí ohromné hypertextové sítě a ověřeným informacím by (formou proklikávání) mohly získat náhledy do oborů, o kterých se na základních školách ani nezmiňuje. Systém "univerzální učebnice" by obsahoval i katalog oborů, který by byl stále aktualizovaný (i se všemi bližšími informacemi o nich -- upravovaný konkrétními školami tyto obory vyučující -- s možností "proklikání se" do konkrétních témat). To by studentům tuto volbu mohlo ulehčit. Učitel tak nebude muset vodit žáka "za ručičku" tak jako doposud (i když je otázka, kolik učitelů tak činí) a částečně se tím může odbourat í nespravedlnost -- pokud někteří studenti mají vnímavé učitele s širokým přehledem a vůlí vést, zatímco jiní lhostejné s přehledem nedostačujícím.

To by však šlo jen částečně a kvalitní učitel by mohl vést studenta k výběru vhodného oboru i s využitím zmíněného systému.

Volba studenta, na co se specializovat, je jednou z nejdůležitějších rozhodnutí v lidském životě. Ohromná část studentů základních a středních škol (mnohdy ani studenti vysokých) nemají představu, v jakém oboru by se chtěli uplatnit. To bývá kromě jiného tím, že ani neví, že existují obory, které by je bavily. Při současném trendu se dá očekávat stálý vznik nových a nových oborů a užších specializací o nichž si už žádný kantor přehled udržovat nedokáže.

Jak bylo zmíněno, to, jakou specializaci si člověk zvolí, v budoucnu ovlivní celý jeho život. V případě, že ho studium (nebo práce) bude bavit - bude vysoce produktivní (což se následně promítne do všech oblastí jeho života). V opačném případě hrozí nízká produktivita a sebevědomí, komplexy, a to může vést k deviaci studenta a v budoucnu např. trestné činnosti.

Je možné zahrnout i aspekt obecnější - a to, že když ze systému školství budou vycházet vzdělanější a produktivnější studenti -- stát získává bohatství v podobě lidského kapitálu. Ten se sice částečně odlije do zahraničí, částečně však i zůstane "doma" a bude zvyšovat produkci a lákat investory. Země, které tedy jako první přizpůsobí systém školství informační společnosti -- získají podobnou (ne však stejně velikou) výhodu -- jako např. Spojené státy v 90. letech vysokou mírou informatizace.

Navržený systém je třeba brát jako teoretickou představu, která narazí na spousty praktických (politických, sociálních, či psychologických) překážek. Nelze ani očekávat, že by už za pár let seděli studenti u některých předmětů pouze u počítačů -- systém by se musel optimalizovat pro uživatelské potřeby a lze i předpokládat, že velké množství kantorů by se své studenty snažili (v rámci udržení si moci nad nimi) držet od systému daleko (neodkazováním na něj, či záměrným odkazováním na publikace, které systém nepojme). Tento konflikt by byl však časem překonán, stejně jako byl překonán ve většině oblastí během přechodu od industriální k informační společnosti.

Autor je studentem UISK FF UK

                 
Obsah vydání       24. 5. 2005
24. 5. 2005 Modrá šance pro zdravotnictví - změní radikálně a nevratně českou společnost k horšímu Jiří  Jírovec
24. 5. 2005 O patlamentě Alex  Koenigsmark
23. 5. 2005 Češi nevědí, co je to svoboda projevu, a neznají hranice slušnosti Jan  Čulík
24. 5. 2005 12 hlupáků v Parlamentu aneb ještě jednou o "dálničním zákoně" Stanislav  Křeček
24. 5. 2005 Změna systému školství aneb univerzální učebnice Jan  Poštulka
23. 5. 2005 Humor, inteligence a svoboda Ondřej  Hausenblas
24. 5. 2005 Bouře ve sklenici vody aneb potrefená husa se vždycky ozve Josef  Provazník
24. 5. 2005 Tichý převrat Miloš  Kužvart st.
24. 5. 2005 Co je a co není liberalismus
23. 5. 2005 Chci mluvit do toho, co se mi nelíbí Jindřich  Kalous
24. 5. 2005 ...a ani spojenci by Německo neporazili bez příspěvku SSSR
23. 5. 2005 Odměnou za skvělou hru bylo zabíjení židů Stanislav  Kliment
24. 5. 2005 "Volby se nekonaly v Německu"
24. 5. 2005 Kdy bude mít Francie nového premiéra?
24. 5. 2005 Rádio Limonádový Joe nedostalo licenci Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
23. 5. 2005 František Koukolík: Mozek a jeho duše Jan  Sýkora
23. 5. 2005 17 pádů českého jazyka
23. 5. 2005 Prase na talíři Štěpán  Kotrba
23. 5. 2005 Lety, prasata a komunisté Boris  Cvek
23. 5. 2005 Levicová frakce v levicové straně má své opodstatnění Jan  Kavan
23. 5. 2005 Zrušme komunisty, 7.A Bohumil  Kartous
23. 5. 2005 The Awaited SVU Publications from the Czech Republic Are Now Available
23. 5. 2005 Mírně těhotná / velmi těhotná František  Schilla
22. 5. 2005 Co není liberalismus Petr  Fiala
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
24. 5. 2005 Změna systému školství aneb univerzální učebnice Jan  Poštulka
20. 5. 2005 V pondělí nebude BBC vysílat "Newsnight"; Paxman odmítl stát se stávkokazem   
10. 5. 2005 Mediální násilí -- nahodilost či logický důsledek stavu společnosti Petr  Sak
2. 5. 2005 Česká televize zahajuje experimentální digitální vysílání   
29. 4. 2005 Odpolitizovat Bohumil  Kartous
28. 4. 2005 Nebylo to nedospělé rozhodnutí nějakého spratka Jan  Čulík
25. 4. 2005 Secretive politicians vanquish a media foe Jan  Čulík
25. 4. 2005 Zasedání Stálé komise pro sdělovací prostředky Parlamentu v České televizi   
21. 4. 2005 ČT opět jako stanice katolické církve   
21. 4. 2005 Duchovní prázdnota českých médií a Klepetko jako totem vlezle podlézavého tónu Michal  Vimmer
19. 4. 2005 Prázdný obal Bohumil  Kartous
15. 4. 2005 Vysílání České televize pro věřící přestává být pro věřící? Jan  Lipšanský
15. 4. 2005 Biskup už dávno nepomazává panovníka a prezident nechodí ke zpovědi Štěpán  Kotrba
14. 4. 2005 O církevních odbornících na všechno Filip  Sklenář
13. 4. 2005 V televizi nemají církve dostatečný prostor   

Školství RSS 2.0      Historie >
24. 5. 2005 Změna systému školství aneb univerzální učebnice Jan  Poštulka
28. 4. 2005 Reforma školství je vážně ohrožena   
26. 4. 2005 Je to možné? Igor  Daniš
21. 4. 2005 Nejde o školné, ale o úlohu vzdelania Igor  Daniš
7. 4. 2005 Struktura a funkce Michal  Giboda
23. 3. 2005 Na státní maturity se zbytečně vyplýtvalo přes 100 milionů korun! Radek  Sárközi
10. 3. 2005 Opravdu školská reforma? Milan  Kulhánek
1. 3. 2005 O voze, o koze a o školném Radim  Valenčík
1. 3. 2005 O školství, prosím, bez demagogie Rudolf  Převrátil
28. 2. 2005 Přestaňme snít o New Labour, pokud sociální spravedlnost má být naším cílem Jan  Drahokoupil
25. 2. 2005 Paradoxy diskuse o školném Radim  Valenčík
24. 2. 2005 Slušný člověk, slušný národ - a etické kodexy Ondřej  Hausenblas
22. 2. 2005 Českým učitelům chybí osobnost, ne etický kodex... Filip  Sklenář
21. 2. 2005 Pedagogická komora a etický kodex učitele Radek  Sárközi
9. 2. 2005 S žaludeční sondou na mozek Bohumil  Kartous

Digitalizace sdělovacích prostředků RSS 2.0      Historie >
24. 5. 2005 Změna systému školství aneb univerzální učebnice Jan  Poštulka
7. 2. 2005 Význam médií a nových informačních a komunikačních technologií při utváření znalostní a informační společnosti Petr  Sak
24. 11. 2004 Když mediální podnikatel, který tvrdil, že není lobbista, vysvětlí, co "není" lobbismus a prozradí tím současně, co to vlastně provádí Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Ve sněmovně prošlo zvýšení celoplošnosti - pokrytí signálu ČT ze 70 na 95% Štěpán  Kotrba
5. 11. 2004 Digitalizaci hrozí legislativní zmatek Štěpán  Kotrba
8. 10. 2004 Budoucnost zpravodajství ve vysílání rádií a digitalizace s otazníkem   
7. 10. 2004 Sdělovací prostředky, internet a digitalizace Jan  Čulík
7. 10. 2004 Poděbrady: Vladimír Mlynář v dohledné době nepodpoří digitální vysílání Českého rozhlasu Jan  Čulík
10. 9. 2004 Dostál chce Duspivu jako Mlynářova náměstka Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
21. 5. 2004 ČT potřebuje 6,5 miliard Štěpán  Kotrba
21. 5. 2004 Británie: jedná se o datu zrušení analogového vysílání   
23. 3. 2004 Pokud má rozhlas obstát v nastupující éře digitalizace... Jan  Punčochář
5. 3. 2004 Aktualizovaná digitální koncepce v nejistotě Zdeněk  Duspiva
10. 2. 2004 Telefon s fotoaparátem velký jako kreditka