Tak tedy: podnikl jsem výlet do Skandinávie, odtud na Island a dále do severní Ameriky, potom takřka diagonálně přes USA, dále do Latinské Ameriky a potom přes sever Afriky zpátky domů. Nebyla to žádná organizovaná dovolená. Cestoval jsem na vlastní pěst a díky tomu jsem měl možnost mluvit ne s prefabrikovanými turistickými domorodci, jak je nabízejí cestovní kanceláře, ale s nefalšovanými "naturščiky." Byla to kromě mnoha jiného zajímavá sonda do vnímání odlišností mezi kulturami, sociálními skupinami a také skupinami etnickými.

Zážitek první

Gdyně, loď Sep, plující do norského přístavu Tromsö pro náklad železného odpadu. Starší strojník Heino, žijící v Cuxhavenu mi říká: "Vy Češi nemáte na moři co dělat, když jste radši prodali svoje lodě a nabízíte se jako děvky Holanďanům a plavíte se jenom po kanálech. Zůstaňte si tam."

"Ale já jsem ty lodě neprodal."

"To je jedno. Jsi Čech, tak nemáš na moři co dělat. Zabíráš tady místo nám Němcům."

Ptám se, zda je to projev obecné národnostní nesnášenlivosti nebo projev nesnášenlivosti tak říkajíc profesní? Přiklonil jsem se k druhé variantě. Ke které se kloníte vy?

Zážitek druhý

Přístav Quincy ve státě Massachusetts. Hovořím s celním úředníkem, přes kterého musím projít, než budu moct "vstoupit na pevninu."

"Co to je, Česká republika? Vy si myslíte, že tady stojíme o to, abyste nám sem lezli, chrápali s našima ženskýma a žrali naše prima žrádlo."

"To bych neřekl."

"Američani jsou ty nejlepší cucáci na světě. Počítám, že až zatočíme s Araby, vletíme na vás."

A já se ptám, zda to byl projev jedince nebo vyjádření obecného, hluboce zažitého postoje.

Zážitek třetí

Worcester ve státě Massachusetts. Nestihl jsem autobus v sedm hodin večer, ptám se kolemjdoucí asi čtyřicetileté ženy kdy jede další. V půl osmé ráno. Ptám se kde je nějaký hostel, Worcester je koneckonců takové to mile archaické univerzitní městečko. Bethany, tak se paní jmenuje, podle přízvuku poznala, že nejsem zdejší a ať jsem chtěl nebo ne, musel jsem přespat v jejím domě a do půlnoci jí, jejímu manželovi a dvěma dětem vyprávět o Evropě. A samozřejmě "žrát prima žrádlo."

Otázka zní: Je typickým Američanem celní úředník z Quincy nebo Bethany z Worcesteru? Jsou Američané "arogantní, hloupí a nabubřelí," jak zní jedna obvykle užívaná zobecňující fráze nebo "otevření, pohostinní a vstřícní," jak zní fráze druhá? Jakým způsobem lze takové tvrzení argumentovat? Tuto otázku si dovolím vztáhnout také na obvyklé tvrzení jednoho česko -- britského (nebo britsko -- českého) novináře o tom, že Češi jsou latentně rasističtí a xenofobní. Nevyskytuje se tento jev spíše u některých sociálních skupin Čechů, stejně jako se projevuje u některých sociálních vrstev Britů, Holanďanů nebo Maďarů?

Zážitek čtvrtý a poslední

Přístavní město Tanger (Tandžá), Maroko. Chci se ubytovat v hotelu v ulici Mers -- El -- Kébir.

"Máte jednolůžkový pokoj na dvě noci?"

"Ano."

"Kolik mě bude stát?"

"Nic."

"To je dobrá cena."

"Protože ve svém hotelu bělochy nechci."

Upozorňuji, že Tanger je jedno z nejkosmopolitnějších míst afrického severozápadu.

A já se ptám, zda neplatí, že latentní nesnášenlivost jisté části Evropanů k Arabům nemá na arabské straně svůj ekvivalent.

Nechci vynášet soudy. Chci jen naznačit, že projevy rasismu a xenofobie jsou stejné ve všech koutech světa. Kdekoliv na světě se setkáte stejně tak s lidmi snášenlivými jako s lidmi nesnášenlivými. Politická korektnost tento problém spíš zdůrazňuje než řeší. V podstatě se rovná strkání hlavy do písku, snaze zbavit se problému tak, že se budu snažit nevidět.

Ano, já jsem "běloch" a necítím se uražený tím, že o mně někdo jako o bělochovi mluví. Stejně tak když o někom řeknu, že je černoch, neříkám tím nic víc než to, že má tmavou barvu kůže. Pokud neřeknu "černoši jsou podřadní" nebo nějaký jiný podobný nesmysl, není v tom snad nic rasistického. A pokud by "černoch" ten pocit měl, může mi to říct, stejně jako já mohu říct jemu, že mě v tomto smyslu uráží pojmenování "běloch."

Snažím se naznačit, že je velmi snadné, ale velmi ošidné vynášet obecné soudy. Domnívám se, že je nutné zkoumat význam vyjádření v souvislosti, ve které bylo použito, ne ho generalizovat. Je třeba hovořit o postojích sociálních skupin, nikoliv o postojích "národa" či "rasy." Taková generalizace je totiž vždy nutně nepřesná a zavádějící. Je ale bohužel nejsnazším řešením setrvalého problému národnostní, náboženské a rasové nesnášenlivosti.

"Politická korektnost," která je výslednicí těchto postojů je deformujícím faktorem. Pokřivuje schopnost vyjádření se, pokřivuje jazyk.

Jsem zastáncem "pouhé" korektnosti. Každé sdělení je jednoduše nutné vnímat v souvislostech, ve kterých bylo vyřčeno, nelze zglajchšaltovat, co lze a co nelze říkat. To v důsledku znamená podvázání otevřené komunikace. Jenže k už zmíněné "pouhé" korektnosti nelze dospět jinak než otevřenou komunikací rovnoprávných bytostí bez ohledu na barvu jejich pleti, náboženskou nebo sexuální orientaci a pro mě za mě třeba stav jejich konta.

Ptám se, už naposledy: nebylo by v zájmu všeobecné snášenlivosti postupovat "zespoda," tedy snažit se všem vštěpovat toleranci a úctu k odlišnostem, než ji "seshora" nařizovat?

Byl bych nerad, kdyby byl můj názor brán jako idea nebo teze. Jen kladu otázky, protože se domnívám, že je plodnější ptát se a hledat odpovědi, než striktně nařizovat a soudit.