Irák dokázal, že inteligentní řízené střely, vojenské technické triky i vojáci, jejichž helmy jsou elektronicky řízeny přímo z Jižního velitelství v americké Tampě, jsou k ničemu. V Iráku vzniká občanská válka, přesně tak, jak odpůrci války varovali. Je naprosto ironické, že Írán, centrum americké "osy zla", aniž by hnul prstem, nyní prosadí svou historickou ambici ovládnout Afghánistán i Irák. Američané zjišťují, že moc zničit státy nemá smysl, pokud neumíme zároveň nové státní zřízení vybudovat.

Avšak až hurikán Katrina odhalil skutečnou prázdnotu pod vrchním krunýřem USA. Není divu, že Amerika nezvládá Irák, když tak uboze řídí svou vlastní zemi. Národ, který se přidržuje ideologie, že řádnou vládu nepotřebuje, se nutně rozpadá. Římské impérium nikdy nemělo pochybnosti o důležitosti vládnutí.

Velká katastrofa v Louisianě odhalila, že Amerika vůbec není zemí - jsou to atomizovaní, izolovaní jednotlivci, kteří žijí samostatným životem, pokud možno co nejdále od nejbližšího občana, a jediné, co je spojuje, je americká vlajka. 40 milionů lidí nemá v Americe žádné zdravotní pojištění. Tato sociální dysfunkce naprosto ochromuje jakékoliv schopnosti USA. Chudí na hromadě bláta v New Orleansu nemají žádný "americký sen". Ti vždycky žili v úplně jiné zemi.

Barbara Bushová přesně vyjádřila odtažitost bohaté Ameriky od této scény: "Tolik lidí tady bylo stejně sociálně deprivovaných, takže [evakuace do houstonského aerodromu] je pro ně velký pokrok." A vyjádřila i temnější obavy: "Je dost děsivé, že hodně těchto lidí chce v Texasu zůstat natrvalo."

Takže řeči o "průměrném" americkém HDP jsou nesmyslné - žádný "průměr" neexistuje. V Americe existuje první svět a třetí svět - a mezi nimi zeje propast. Kdyby se Bill Gates přestěhoval do Albánie, najednou by albánský HDP nesmyslně vzrostl. Co by to vypovědělo o životní úrovni normálních Albánců?

Ve čtvrtek byla zveřejněna Zpráva OSN o lidském rozvoji. Potvrzuje výsledky mezinárodního výzkumu, z nichž vyplývá, že extremní nerovnost v zemi vážně poškozuje celkové její bohatství. Chudší země, které sdílejí své bohatství rovnostářštějším způsobem, se těší lepšímu zdraví, menší míře zločinnosti, lepšímu vzdělání a lepším sociálním výsledkům než bohatší, ale nerovné společnosti.

Avšak jak by louisianská katastrofa vypadala v Británii? Představme si, že by nevydržela protizáplavová bariéra na řece Temži a Londýn a Essex by byly zaplaveny. Dopadlo by to úplně stejně jako v New Orleansu. Střední vrstvy by utekly k přátelům a známým. Chudí, kteří nemají žádné známé jinde než mezi dalšími chudými, by skončili v táborech. Byli by naprosto stejně bezmocní jako v New Orleansu a byly by jich taky miliony.

Chudé oběti v Londýně by také neměly nic jiného než jen jediné šaty na sobě. 27 procent Britů nemá žádné úspory, 25 procent nejchudších lidí má dluh nejméně 200 liber, 12 procent domácností nemá vůbec účet v bance. Ti, kteří nemají dluhy, by měli právo na sociální pomoc ve výši 1000 liber, ale stát by jim to pak odečetl z následné sociální podpory. Záplavy by zlikvidovaly jejich pracovní příležitosti, a tito lidé by byli závislí na sociální podpoře ve výši 56,20 liber týdně (bez 20 liber, které by si stát odečetl za půjčku). Dostávali by tedy cca 1500 Kč týdně.

Jak daleko je i Británie od Skandinávie, kde hospodářské úspěchy, sociální soudržnost a spravedlivější rozdělování bohatství navzájem lidi podporuje.

Kompletní článek v angličtině ZDE