2. 9. 2005
Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa(jen pro diváky VyVolených)Kdo opovrhuje žánrem reality show, chová se jako slepec. Lidé, kteří opovrhují reality-show, se podobají slepcům. Společenská smrt, již právě prožívá (aniž o tom ví) jeden ze soutěžících z vily VyVolených, vypovídá o české společnosti víc, než vagón analytických esejů. Petr Zvěřina, v prvním dojmu sympatický osmadvacetiletý grafik z Prahy, si (právem či neprávem) vysloužil vlnu nenávisti, o které si může kdejaký vrah nechat jen zdát. |
Na oficiálních i neoficiálních fórech, na diskusním serveru Okoun, dokonce na zvlášť založených stránkách www.petrzverina.wz.cz přibývají vteřinu co vteřinu příspěvky plné rozhořčených morálních odsudků, sprostých nadávek, případně obojího dohromady. Jen pro ukázku ze zmíněných stránek:
"Mel by si nechat udelat plastiku ksichtu!!! Aby ho nikdo nepoznal, protoze nerucim za to, jak bude vypadat, az ho vsichni budou na ulici poznavat!!!" (Zuzek)
"Chtela bych jen rict, ze to petr vazne prehani, predstava ze bych mela nekoho takoveho ve svem okoli, ktery by prede mnou rikal, jak me ma rad a na prvnim kroku hned u nekoho pomluvil, me uplne zarazi. ty kecy jako ze taktizuje nikomu nezeru, vzdyt on tam pomlouva vsechny. vzdyt on je zahledeny jen do sebe a podle toho, jak se chova ve vile, pochybuju, ze to jen hraje. hral v gay klubu a do vladka tam furt rype, jaky to je teplous a co vsechno by mu neudelal. mel by se nejdriv zamyslet nad sebou, nez zacne kritizovat nekoho jineho!!!" (Pavla)
"Omlouvám se ale budu adresný: Petře, ty zmrde zkurvenej doufám, že až vylezeš z vily, tak tě někde v Praze potkám. Sem totiž stejně jako ty z Prahy a každej ví, že Praha je malá. Zato jak se tam chováš a jak se chováš k ostatním lidem si zasloužíš dostat do držky. A to já ti splním. A strach z toho, že bys mě poslal na dialýzu nemám, protože v podniku, kde dělám na dveřích, choděj jiný frajeři, než si ty a taky si s nima poradím. Seš ten největší čůrák, jakýho sem v televizi doted viděl. Všem ostatním se omluvám za můj slovník, ale chtěl sem aby to ten zkurvysyn věděl. Přeju Všem krásnej den. (kromě toho buzeranta)" (gapa)
Abychom si citáty odbyli hned na začátku, přidejme ještě jeden. Jan Stern napsal ve studii "Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství" do časopisu Dobrá adresa tyto zajímavé řádky:
"Jack Lule v roce 2001 pojmenoval sedm archetypických narací televizních zpráv: příběh o oběti, příběh o padouších, příběh o vzdáleném světě (navazuje na vyprávění cestovatelů a krajánků), příběh "o povodni" (o každé katastrofě), příběh o hrdinovi. Šestou strukturou je příběh o obětním beránku - ten je ve smyslu dramatického ritualismu Hugha Dalziela Duncana nesmírně podstatný, na obětního beránka společnost vyprojektuje svůj pocit viny a mediálním ztvárněním - typičtějším ovšem ve fikci - ho rituálně zničí, a tím zničí i svůj pocit viny. Takto byla zpravodajstvím (a lůzou) štvána jako zvěř například žena, která v opilosti zalehla své dítě. Je téměř jisté, že kdyby byla česká společnost abstinentskou, vnímala by nutně takový případ jako exces zpoza svých hranic, jako bizarnost typu "muž, co snědl svého milence". Takto však alkoholička a špatná matka na sebe rituálně vzala hřích alkoholické degenerace českého národa a mateřské úzkosti české moderní ženy." Alkoholička, která zalehla a skryla svou dceru, vyvolala nesmiřitelnou nenávist v duších všech žen a matek, které podvědomě tuší, že zanedbávají své děti. Ani ona, ani Petr Zvěřina neublížili nikomu z nás osobně. Cit, který k nim chováme, ale osobní je. Nenávist, kterou k nim pociťujeme, není věcně namířena na ně, ale na stín v nás, na naše vlastní já, které podvědomě velmi dobře rozeznáváme (a které geniálně vycítí i média -- proto nám televize Zvěřinu i onu nebohou ženu tolikrát opakovaně naservíruje). Každý máme své vlastní stíny, které v osobě jiných nenávidíme (spousta lidí se explicitně distancuje od nacistů, jiní mají mnohem větší problém s Billem Gatesem...). Je-li taková nenávist kolektivní, vypovídá o stínu kolektivním. V obětní osobě Petra Zvěřiny nenávidíme odpornou, odvrácenou stranu české společnosti. Chcete důkaz? Ve vile VyVolených je vedle Petra Zvěřiny také Regina, typem prostitutka, která je ale kupodivu fanaticky posedlá čistotou a terorizuje ostatní kvůli jakémukoliv náznaku špíny či nepořádku. Kdybychom byli pedantskou, aseptickou společností, neuvědoměle posedlou řádem a čistotou (jako jí je např. Německo nebo Švýcarsko), stala by se objektem nenávisti spíš ona. U nás o Reginině úchylce všichni diváci vědí, ale neberou si ji (na rozdíl od obyvatel vily, kteří kvůli ní trpí) osobně. Je to pro ně vlastnost sice nepříjemná, ale za hranicí obvyklé zkušenosti. Nejsme přehnaně pořádkumilovní lidé ani přehnaně pořádkumilovná země, nemáme tradici pochodujících vyleštěných bot a trauma z nich. V Německu by Reginu pravděpodobně sežrali. Petr Zvěřina intrikuje, pomlouvá, usmívá se na toho, u koho se mu to jeví výhodné. Člověka, kterému podá ruku a na kterého se culí, je schopný o dvacet vteřin později za zády ponořit do nejhlubší slovní žumpy. Cítí-li moc, chová se arogantně, necítí-li ji, lísá se. Rozhodně si o sobě nemyslí, že by byl intrikánem nebo zloduchem. Naopak, to pravděpodobně jediné, co říká opravdu upřímně, je jeho názor, že je neslušnějším a nejnormálnějším obyvatelem vily. Věří, že ho lidé venku milují. Koho jiného by koneckonců milovat měli, ostatní VyVolení jsou podle něj pakáž, i když jim všem společně tvrdí, že je má rád. Současnou hysterií proti sobě by byl jistě absolutně šokovaný. Je typické, jak výrazně v kolektivním řevu nenávisti k Petru Zvěřinovi chybí humor. Na serveru Okoun sice vzniklo recesistické fórum, které ho obhajuje, příspěvky tam se ale soustředí hlavně na jeho výhrůžky fyzickým napadením a na jeho výkřiky o homosexuálech. To jsou právě ty nepříjemné, ale příliš výjimečné excesy, které už jako vlastní problém neprožíváme. Podstatě Zvěřinovy podlosti, jeho pokrytectví, se nesměje nikdo. O vlastním stínu se žertuje špatně. Petr Zvěřina dokonale ztělesňuje přesně to z české společnosti, co si neradi přiznáváme. Ztělesňuje to barevně, plasticky, otevřeně, prakticky v přímém přenosu. Proto nám rve žíly, proto ho nenávidíme mnohem osobněji než pedantskou prostitutku Reginu, slabošského skina Jana, trapného extroverta Sašu nebo nevzdělanou Moniku. Vyrovnáváme se v něm sami se sebou. Musíme ho rituálně obětovat, abychom byli schopni snést vlastní podvědomou vinu za jeho chování. Je v nás mnohem víc Petra Zvěřiny, než bychom si přáli. Kdo opovrhuje žánrem reality show, chová se jako slepec. |
Co je podstatou uměleckého díla | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
2. 9. 2005 | Co je opravdu podstatou uměleckého díla? | Pavel Šmerk | |
2. 9. 2005 | Co hledám v literatuře já | Štefan Švec | |
2. 9. 2005 | Neporadím vám | Martin Škabraha | |
2. 9. 2005 | O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě | Pavel Šmerk | |
2. 9. 2005 | Umění vyjadřuje nevyjadřitelné | Jan Čulík | |
2. 9. 2005 | Umění dotváří historii | Bohumil Kartous | |
2. 9. 2005 | "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" | Martin Škabraha | |
2. 9. 2005 | Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa | Štefan Švec | |
2. 9. 2005 | Má estetika v kostce | Boris Cvek | |
1. 9. 2005 | Kdo určí, co je skutečná kultura? | Jan Samohýl | |
1. 9. 2005 | Co je podstatou uměleckého díla? | Jan Čulík | |
31. 8. 2005 | Lidovky a skutečná lidová demokracie pokleslých "reality shows" | Bohumil Kartous |