Volební debakl SPD v její baště, kde třicetdevět let sama nebo v koalici vládla, trefil opravdu do srdce. Severní Porýní -- Vestfálsko bylo ještě před rokem, dvěma, synonymum pro sociálně demokratickou zemskou vládu, stejně jako Bavorsko je spojeno s CSU. V této atmosféře, kdy v Düsseldorfu jeden skákal a druhý plakal, vybuchla za necelou hodinu v Berlíně politická bomba, která najednou nechala historické vítězství CDU zcela stranou. Když při komentování volebních výsledků generální sekretář SPD Müntefering prohlásil, že vláda v Berlíně půjde do předčasných voleb, mnoho lidí mělo dojem, že se přeslechlo, že to snad nemůže být pravda.

Byla to ale pravda, kancléř Schröder vzápětí ve svém televizním vystoupení tento úmysl potvrdil konstatováním, že předčasné volby se budou konat v nejbližším možném termínu, tj. na podzim. Od tohoto okamžiku se historické vítězství ve volbách do zemském parlamentu v Düsseldorfu proměnilo v marginální záležitost.

Nicméně výsledky nedělních voleb zasluhují opravdu pozornost, neboť ukazují podstatně více, než jsou jen holá výsledná čísla. Svůj propad si SPD zavinila sama, o tom není sporu, spory se pouze vedou, odpovídajíce politické orientaci komentátorů a hloubce analýz, kde leží hlavní příčina porážky.

Pomineme-li volební hlahol opozice o neschopnosti vládní koalice vládnout a ukočírovat těžkou hospodářskou situaci -- jeden milion nezaměstnaných jen v tomto spolkovém státě -- soustřeďují se výtky levého politického spektra vůči SPD především ve způsobu, jak svými berlínskými reformními zákony a orientaci na tzv. voliče středu opustila SPD své tradiční voliče a buď je dohnala k protestu a jejich neúčasti ve volbách nebo přímo k přeběhnutí k CDU. Reformy sociálního státu (Agenda 2010, Hartz 4 ) postihují především tzv. "malého člověka". Není tedy divu, že se nejen v SPD hovoří o zradě sociálně demokratických principů.

Důsledky na sebe nedají čekat a volič reaguje po svém. Do této atmosféry ještě přilévá jako olej do ohně diskuse o bezohledném hamounství velkého kapitálu a tušení levicového spektra voličů, že SPD boj o zachování sociálního státu kvůli daným globalizačním vlivům a podmínkám vzdává.

Skutečnost je opravdu taková, že bez ohledu na to, kdo je v Berlíně u vlády, politika nemá prostředky, jak zabránit úniku pracovních příležitostí ze země -- tento trend je pro celkovou situaci nejvíce závažný. To vše za excelentních výsledků exportu a vůbec rekordních bilancí velkých firem. Hospodářská situace je však představována počtem nezaměstnaných a obyvatelstvem taky takto chápana. Tento ukazatel je nejen pro nezaměstnaností postižené, ale všeobecně chápán jako selhání současné vládní červenozelené koalice -- a to je pro náladu voličstva rozhodující. Na výmluvy a vysvětlování je dnes pozdě a za této situace je jedno, jestli budou volby příštího roku, nebo letos na podzim.

I když první komentáře po této překvapivé politické akci byly jednoznačné -- SPD udělala politickou sebevraždu ze strachu před politickou smrtí -- byla opozice zřetelně překvapena a v prvních hodinách se zdálo, že i přes její verbální výzvy není na předčasné volby připravena. Otázka jejich kancléřského kandidáta nebyla zdaleka tak jasná, formulace programu nemá konkrétních rysů. Mezitím se situace vyjasňuje aspoň personálně. Dva dny po volbách už se spekulace tisku konkretizují : Kandidátem na kancléře je již všeobecně považována Angela Merkel, hospodářským "superministrem" má být bavorský Stoiber a zahraničí má připadnout koaličnímu partnerovi FDP, konkrétně vůdci parlamentní frakce Gerhardovi.

Jenže ještě není ruka v rukávu, i když první odhady na celoněmecké bázi vidí vítěze v černožluté koalici. Situace SPD není zcela jasná, její hlavní kritik z vlastních řad, bývalý ministr financí Lafontaine, nevidí naději, jestli se SPD neodvrátí od nastoupeného kursu -- a ten se zřetelně měnit nebude s dosavadním týmem a prohlášeními, že reformní kurs bude v naznačeném směru pokračovat. Příměry s politickou sebevraždou mají své opodstatnění, nejen proto, že na regulérní spolkové volby příštího roku by snad mohl mít vliv hypotetický vliv reforem, ale to je spíše jen chňapání po stéblu tonoucím. Překvapivý coup s předčasnými volbami je tak spíše orientován dovnitř strany, aby se snad tímto způsobem zabránilo útěku nespokojených tradicionalistů k nově vzniklé volební iniciativě, která by mohla i tak dramaticky slabé volební šance ještě více oslabit. I když možné je všechno, ale nezdá se pravděpodobné, že by výzvy k semknutosti tváří tvář voleb měly na celkový výsledek velký význam.

Pozoruhodné je snad pouze to, že SPD již nehovoří o nutnosti koalice se zelenými. Tento krok přichází ale taky pozdě. Kromě toho, že tato koalice je spíše koalicí z nouze, nezdá se být reálné najít někoho jiného, protože prostě nikdo takový v politickém spektru není. PDS nehraje relevantní roli a spíše to vypadá tak, že nepřeleze pětiprocentní hranici, FDP do úvahy moc nepřichází, zvláště za současného vedení a o velké koalici není při očekávaném vítězství CDU/CSU třeba uvažovat.

Jak napsal komentátor týdeníku Der Spiegel : "...I kdyby před spolkovými volbami 2006 vpochodoval do Francie J.W. Bush, nebo kdyby celé Sasko zalila povodeň, byly by volby pro Schrödera ztracené...". Co mu zbývalo jiného ?

Jenže SPD není jen Schröder.

PS

Dým po berlínské explozi se zvolna rozplývá a je vidět lépe kontury, nehledě na to, že pomalu každá hodina přináší nové velice zajímavé zprávy. Půl hodiny po odeslání mého popoledního textu vybuchla další bomba - sice menšího kalibru, jen takový granátek - ale s relativně silným dopadem na volby.

Oskar Lafontaine opouští po 39 letech SPD !

Co to v praxi znamená? Když nic jiného, získává tím nově formovaný levicový konglomerát (Partei Arbeit & sociale Gerechtigkeit - Die Wahlalternative) WASG - Strana práce a sociální spravedlnosti - Volební alternativa - mediálně známou osobnost se silným charismatem - to jim doposud zřetelně chybělo.

Další překvapení následovalo ve zprávě, že Lafontaine vyzval ke spolupráci WASG a PDS. Volební zákon však taková společenství nepřipouští, a v praxi by tedy bylo pouze možné, kdyby jedna či druhá strana rezignovala na svou účast ve volbách a své příznivce orientovala pro spřátelenou stranu, kde by se uchytili i její kandidáti. To je však problém - v praxi se takové kroky dělají ztuha a neradostně.

Představitelé PDS nevyzařují velký zájem a argumentují, že na ustavení "Demokratické levice" je málo času. Ale kdoví, snad budou vstavu si spočítat, že dohromady mají šanci, samostatné obě uskupení skončí. PDS nehraje na západoněmecké půdě prakticky žádnou roli a ve východních státech zase kvůli existenci PDS je již koláč nalevo dostatečně rozporcován, aby pro WASG něco zbylo.

Volební společenství po českém způsobu (4koala) v německém volebním zákoně nejsou možná, což eliminuje možnosti malých stran či odpadlíků jakéhokoliv druhu. Doposud za celou historii SRN se žádné odpadlé politické formaci nepodařilo překonat pětiprocentní hranici ve spolkových volbách.

Protože asi nemáte detailní přehled o německé politické scéně, malé vysvětlení : Ona "Volební alternativa" WASG se zformovala teprve minulého roku jako reakce na tzv. Agendu 2010, jakési první kolo tzv. reforem červenozelené koalice. Je to velice barevná společnost, tvořená především funkcionáři SPD a odboráři, kteří nebyli ochotni a schopni spolknout Agendu 2010 a později Hartz 4. Jsou tam také lidé z ATACKu a kdoví kdo ještě. Ačkoliv má údajně teprve kolem 300 členů, zaznamenala v NRW pozoruhodný úspěch, když "z ničeho" získala 2,2 procenta.

Předčasné volby na podzim ji ale zaskočily - nemá vlastně aparát, sama odhaduje pro spolkové volby potřebu kolem 1000 členů - nemá ani dostatek kandidátů, a tak narychlo bude těžké něco dát dohromady. Nemá ani peníze, i když těch 2,2 % v NRW znamená jistých 300 000 €, ale ty v prvé řadě patří zemské WASG a dostane je až koncem roku, tedy po spolkových volbách.

Jak jsem už psal, odhadoval jsem celou tu šarádu s předčasnými volbami orientovanou spíše dovnitř sociální demokracie, protože odstředivé tendence zřejmě překročily mez, kterou její současné vedení považuje za ohrožení svých mocenských pozic - zájem strany, či jejího voličstva je s tímto postojem ve zřejmém rozporu.

Pozoruhodné je, že vedení SPD spíše děsí, že se zformuje levicové sdružení nalevo od mezitím doprava driftujiciho vedení a děsí je podstatně více než porážka od CDU/CSU.

Vytváří to dojem, jako by SPD strategický opustila zájmy "malého člověka" a dala se do služeb velkého kapitálu - já vím, že to zní divně, ale jak si vysvětlit největší daňové dárky velkým společnostem a současné pošlehávaní bičem existenčních nejistot malých lidí.

Samozřejmě se očekávání reciprocit že strany velkého kapitálu ve formě investic v Německu nedostavilo, ba naopak, kapitál je z Německa "vyvážen" a na místo vytvářených pracovních příležitosti jsou masivně likvidovány další a další - je nějak spočítáno, že denně přes tisíc. Čili pravý opak proklamovaného taktického úmyslu. S dramatickými následky pro státní finance, které nejsou ve stavu unést daňové ztráty a náklady na podporu lidí, převálcovaných rabiátským kapitálem. Čili jako všude, ten princip je všude stejný a zbývá jen otázka, jak dlouho to tak ještě půjde dál. S filantropismem mezinárodních multinacionálních společností tedy počítat nejde a SPD ( nakonec i "černí" ) nacházejí východisko na druhé straně latě - berou malému člověku někdy i to poslední.

Statistiky po volbách v NRW ukazují, jak na to odpovídá volič - SPD ztratila mezi dělnictvem 13 procent a mezi nezaměstnanými 14 procent hlasů - oproti celkovým 5,7 procentům v zemském průměru.

V neděli večer po tv krimi má na prvním německém programu ARD hlavní talk jistá Sabina Christiansen - je to výstavní program, který sice není zrovna nejlepší, ale má nejprominentnější hosty. Tak i nyní po NRW volbách se tam objevil i již zmíněný Oskar Lafontaine a tam právě formuloval svůj postoj k současné situaci, když na otázku, zda-li bude v spolkových volbách podporovat SPD, odpověděl, že půjde-li SPD do voleb s pokračováním Agendy 2010 a Hartz 4, tak ji podporovat nebude.

Zelenému ministru pro životní prostředí Jürgenu Trittinovi, který v té diskusi obhajoval stanovisko vlády, vmetl do tváře sociální necitlivost, uvedením příkladu, kdy z práce vyhozený padesátiletý či šedesátiletý zaměstnanec, nemající prakticky šanci na pracovním trhu, platící si po celou dobu své profesní kariéry pojištění v nezaměstnanosti, následkem Hartz 4 je po roce zařazen do kategorie sociální pomoci a tu dostane, až spotřebuje své životní úspory. To za současného verbování pro privátní starobní pojištění, úspory na stáří a podobně "pseudosocialní sítě". Na straně druhé se "odměny" pro horních deset tisíc společenského řebříčku pomalu každého roku zdvojnásobují a dosahují závratné milionové částky. Lafontainovu argumentaci označují "černí" a "liberálové" za šíření závisti, a tedy za zavádějící.

Tak se tedy věci mají.

Možné je sice ve volbách (téměř) všechno, je jen otázkou, do jaké míry je, či bude sociální situace výbušná. Za rok by byla rozhodně výbušnější, rozhodnutí o předčasných podzimních volbách ( mají se konat 18.září ) je tedy rozhodnutí z kterého bude profitovat CDU/CSU - je to rozhodnutí proti levici v SPD.