Nálepkování člověka v kontrastu k "normálnosti" většiny může být např. v televizních zprávách špatné, o to není spor. Ve svých rozborech to ukázala Glasgow University Media Group, působící na stejné škole jako Jan Čulík. Ale samotná existence a možnost užívání pojmu "černoch" (Afroameričan mi mimochodem zní mnohem urážlivěji, jakoby ne tak úplně Američan), nebo "Rom" má svůj důvod a smysl. Zuřivě se budu vždycky bránit tomu, aby mi někdo zakazoval ta slova používat. Koenigsmarkova a Vernerova ironie nejsou motivované rasismem, ale podobnou snahou zamezit oklešťování jazyka. Nakonec by totiž takhle bylo neslušné užívat i slova "žena", "muž", případně "heterosexuál," "slepec" či "Evropan"

Označením etnické příslušnosti nikoho z lidské společnosti nevylučuji. Žid a Vietnamec jsou pro mě stejně příslušníky lidstva jako Čech nebo Němec. Když popisuji své přátele, mluvím o nich běžně jako o homosexuálech, černoších nebo Skotech, jednoduše proto, že jimi jsou. Nepřestávají tím být příslušníky lidstva. Každý z nás je složený z mnoha identit a rolí a každá má pojmenování. Ano, jsem člověk, ale zároveň jsem muž, běloch, Čech, autor Britských listů a pro spoustu lidí idiot. To všechno by slovo člověk nevystihlo.

Pokud dojde politická korektnost k tomu, že černého a bílého boxera v televizi nuceně označuje barvou trenýrek, je to nejen legrační a pitomé, ale i nebezpečné. Taková politická korektnost jakoby skrytě implikuje, že černoch je něco horšího než běloch a nesluší se to ukazovat. Ne: jeden boxer je černoch, druhý běloch, vzhledový rozdíl mezi nimi je zjevný a proto ho jazyk pojmenovává. Oba jsou přitom stejně hodnotnými lidmi a proto se za svůj vzhled nemusejí stydět. Stejně se nemusí stydět člověk hubenější před silnějším, nebo člověk modrooký před černookým.

Jestli Jana Čulíka nezajímá, jak lidé vypadají, mne ano. Nevím, jak bych je jinak při běžném styku rozlišoval.