Řádu, který zřejmě dovoluje jiným rusky mluvícím podnikatelům na českém území snadno křivě obviňovat a okrádat zatím »jen« vlastní spoluobčany, vyslat z ciziny komando, které 9.12.2000 v Karlových Varech zbilo a oloupilo zatím »jen« Rusa Maksimova, prát špinavé peníze ve spojení s čerstvě přejmenovanou moskevskou a již neexistující černohorskou bankou a za tím účelem v ČR organizovat a manipulovat poměrně rozsáhlou sítí křivých svědků, padělatelů listin, pomahačů a pohůnků, zahrnující příslušníky policie, státního zastupitelství, okresního úřadu, notářství, advokacie, auditora, soudního tlumočníka a další.

Maksimov s Vojtkovou se proto hájí v několika trestních řízeních a vedle toho jsou buďto sami nebo jejich společnost ELWA BOHEMIA, s.r.o., účastníky několika obchodních a občanskoprávních řízení.

Jádro sporu

V pátek 23. dubna šlo o další jednání v trestním procesu, ve kterém jsou Vojtková a Maksimov obžalováni ze spolupachatelství při pokusu o podvod. Ona jako společnice společnosti ELWA BOHEMIA, s.r.o., a bývalá jednatelka společnosti ELWA SPA, s.r.o. On jako společník a jednatel společnosti ELWA BOHEMIA, s.r.o. Před Okresním soudem v Karlových Varech stanuli poprvé již na podzim minulého roku pro údajně nezákonné vymáhání odstupného ve výši 2,5 milionu korun na společnosti ELWA SPA.

Jak podrobněji vysvětlují výše zmíněné články, ELWA SPA odkoupila v roce 1999 v západočeském lázeňském městě budovu sanatoria ELWA, kterou pak dále pronajala k vlastnímu lázeňskému provozu právě společnosti ELWA BOHEMIA. Jádro celé soudní věci spočívá v tom, že mezi oběma společnostmi byla sice uzavřena nájemní smlouva, ovšem zatímco majitelé ELWY SPA tvrdí, že nájemní smlouva byla podepsána s ELWOU BOHEMIA pouze do konce roku 1999, ELWA BOHEMIA naopak tvrdí, že smlouva má platnost do roku 2010.

Nájem byl ukončen dohodou podepsanou Vojtkovou a Maksimovem dne 27. 12. 1999, a pokud by bez ní smlouva o nájmu platila do 31. 12. 1999, pak je samozřejmé, že vymáhání odstupného ve výši 2,5 milionu korun by bylo trestné. Celá obžaloba se pak opírá především o notářsky ověřenou kopii údajného originálu smlouvy, kterou měla mít k dispozici ELWA SPA, oznamovatel domnělé trestné činnosti Maksimova a Vojtkové. Originál, který musela Vojtková vydat policii a který vymezuje na první straně dobu trvání smlouvy do 31.12. 2010, označuje obžaloba a policie za padělek, o kterém prý Vojtková a Maksimov věděli.

Co vyzkoumal Kriminalistický ústav

Zatímco první tvrzení dokládá obžaloba notářsky ověřenou kopií údajného originálu smlouvy, druhému tvrzení se obžaloba pokusila dodat na věrohodnosti tím, že originál zabavený Vojtkové nechala zkoumat Kriminalistickým ústavem v Praze. Posudek, shrnuto, konstatuje, že smlouva být padělána mohla, ale není jisté, zda byla, což lze na základě uplatněných technických kriterií konstatovat u každé smlouvy. Skobička, kterou byly tři listy smlouvy sešity, byla na jednu stranu vyviklaná, první list byl z jiného balíku papírů než ostatní a za spol. ELWA BOHEMIA byla smlouva orazítkována na přelepce a u podpisu dvěma různými razítky. Podle toho by smlouvu nebylo možné používat, při jejím vyhotovování by se muselo dbát na shodné chemické složení papíru všech tří listů a na to, aby společnost neměla více jak jedno razítko, což je také nesmysl. Smlouva by navíc platila i bez razítek. Tento poslední náznak průkaznosti je paradoxně asi nejvěrohodnějším bodem obžaloby. Ostatní působí spíše jako tragikomická taškařice.

Aby bylo učiněno spravedlnosti zadost, byla zkoumána také varianta ELWY SPA, na které staví obžaloba. Policie absurdně zadala znaleckému ústavu ke zkoumání pouze ověřenou kopii ověřené kopie údajně pravé smlouvy. Bylo předem jasné, že první kopírování zahladí stopy po okolnostech vyhotovení předlohy, a že vypovídací hodnota kopie této kopie bude ještě menší.

Kriminalistický ústav pak kopii kopie vážně přezkoumal, nic zvláštního neobjevil a objektivně zpochybnil i variantu obžaloby podobně jako zpochybnil před tím zkoumaný originál.

Podivná obžaloba

Obhájce obou podnikatelů hned zpočátku jednání před soudem vznesl námitku proti evidentnímu rozporu mezi formulací obžaloby a obsahem dohody o ukončení nájmu a odstupném, na který obžaloba odkazuje při popisu skutku. Obžaloba viní Maksimova a Vojtkovou z pokusu o podvod proto, že se snažili vymáhat peněžitou částku ve formě odstupného »za předčasné ukončení nájmu«. Jenže dohoda o ukončení nájmu a odstupném obsahuje ustanovení, že odstupné bude vyplaceno »za přenechání veškeré podnikatelské aktivity«. Jde tedy o odstupné za veškeré kontakty, nasmlouvané pobyty atd., zkrátka za práci, kterou nájemce za dobu svého působení odvedl a o kterou hotel pro další podnikání zhodnotil, nikoli za prosté ukončení nájmu.

Tedy, zdá se, že státní zástupce JUDr. Miroslav Pecka vskutku příliš podrobně spis nestudoval, jinak by mohl těžko chtít kohokoli žalovat za něco, co není v dokumentu, na který sám přímo odkazuje při určení trestného činu v obžalobě. Jak popisují již předešlé články, jednání různých úředních míst nebylo vždy zejména vůči Vladimiru Maksimovovi korektní. Z tohoto důvodu se obžalovaní podle svých slov přestali spoléhat na poctivé prokázání viny či neviny orgány činnými v trestním řízení a začali ve věci pátrat sami. A dobrali se zajímavých výsledků.

Originál z padělku snadno a rychle

Páteční jednání karlovarského soudu mělo na programu výslech obžalovaných, konkrétně Světlany Vojtkové. Ta vypověděla, že jí bylo divné, proč je údajná notářsky ověřená kopie pravé smlouvy sešita dohromady s originálním překladem do ruštiny soudního tlumočníka Mgr. Jiřího Šťastného, neboť věděla, že kopie nemůže být pravá. Pokusila se tedy získat obdobně z prosté kopie jiného dokumentu v ruštině, který jí byl zaslán faxem z Moldávie, kopii notářsky ověřenou. S prostou kopií faxu na běžném kancelářském papíru zašla k Mgr. Šťastnému a nechala kopii úředně přeložit. Šťastný pak vyhotovený překlad opatřený tlumočnickou doložkou a úředními razítky přišil ke kopii dokumentu.

S tímto svazkem pak zašla Vojtková do notářské kanceláře JUDr.Ivany Liškové v Kladně, kde si prohlédli Šťastného razítka a svazek bez problémů ověřili i s prostou kopií jako notářsky ověřenou kopii originálu (!). Tak se, snadno a rychle, stal z prosté kopie, do které je možné libovolně vpisovat, notářsky ověřený dokument, který může být například lehce využit jako rozhodující důkaz u soudu.

Zdá se, že je všechno jinak

Toto perry-masonovské prohlášení paní Vojtkové bylo pro mladou soudkyni JUDr. Krůškovou natolik překvapující, že bylo třeba několik minut vysvětlování, než se objasnilo, že tato skutečnost byla známa již policii a státnímu zastupitelství v přípravném řízení a kde se ve spisu tento důkaz nalézá.

Tedy, přestože na někoho může působit taková ukázka »mazaného podvodu« zřejmě ze strany ukrajinských obchodníků z ELWY SPA a možná i pracovníků notářství či státní správy a pohybu lenochoda podobný postup policie a státního zastupitelství až komicky, celá věc se dostává do závažné roviny, neboť v ní jde jednak o další osud dvou lidí, ale také o podezření na organizovanou síť zločinu, jejíž nitky se mohou sbíhat nebezpečně blízko osob, které by měly být nade vší pochybnost považovány za nezávislé.

Najednou je všechno jinak. Kdo koho podvedl? Pokusili se Maksimov s Vojtkovou podvést ELWU SPA, aby od ní získali 2,5 milionu korun pro ELWU BOHEMII, anebo podvádí ELWA SPA, aby nemusela zaplatit dluh 2,5 milionu korun ELWĚ BOHEMII?

Jednání v této trestní věci bylo odročeno na 27. května a 12. června 2004.

Komu tedy věřit?

Je tu však ještě jedna pozoruhodnost, která stojí za zmínku. Na 10. května je nařízeno jednání před obvodním soudem pro Prahu 4 o žalobě advokátky JUDr. Aleny Kasalové z Plzně, která žaluje společnost ELWA BOHEMIA o nezaplacené palmáre.

Maksimov namítá, že na něj Kasalová nemá nárok, protože pracovala pro konkurenci, předávala jí citlivé informace a dokonce materiály, které získala v souvislosti s jejich zastupováním. Aby to nebylo zjevné, měla posléze svoji činnost krýt podle Maksimova tak, že nadále zpracovávala některé písemnosti, ale už je za ni podepisoval advokát JUDr. Jiří Honzík z Chrástu u Plzně.

Silným argumentem zde prý je znalecký posudek, dokazující padělání podpisu společníka pod zápisem z jednání valné hromady společnosti VENEZIA PRAHA, s.r.o. Na ní měl být dne 17. 10. 2002 odvolán V. Maksimov z funkce jednatele a valná hromada se měla sejít právě v kanceláři Kasalové.

Otázkou pak je, komu už věřit, když ne vlastnímu právníkovi?