Nizar Rayyan, čelný představitel organizace Hamas, byl usmrcen ve svém domě během izraelského leteckého úderu. Palestinské zdroje uvádějí, že bylo dosud zabito 391 osob. Izrael konstatuje, že cílem jeho vojenských akcí je vytvořit v Gaze nové bezpečnostní prostředí.

Zdroj BBC

Izrael se postavil proti pozoruhodně silnému mezinárodnímu konsensu ve prospěch příměří v Gaze. Dál pokračuje se svými bezprecedentně brutálními leteckými údery na cíle Hamasu a zintenzivňuje přípavy na možnou pozemní ofenzivu.

Bezpečnostní kabinet v Izraeli odmítl francouzský návrh, podporovaný Evropskou unií, na osmačtyřicetihodinové humanitární přerušení bombardování, premiér Ehud Olmert uvedl: "Nezahájili jsme operaci v Gaze proto, aby to skončilo raketovými útoky jako předtím. Izrael se ovládal celá léta a poskytl množství příležitostí pro klid."

Palestinské zdroje oznamují, že v Gaze bylo usmrceno 390 osob a 1600 zraněno, tisková kancelář Associated Press informuje, že na přístupové cestě do Gazy z Izraele se pohybuje dlouhá kolona tanků a ozbrojených vozidel a desítky dalších tanků jsou rozmístěny na poli nedaleko hranice.

Izraelská armáda informovala, že dalších více než 50 raket bylo odpáleno ve středu extremisty v Gaze na izraelské město Beersheva ve vzdálenosti 35 km od hranice. Nikdo nebyl vážněji zraněn. Od začátku bombardování ve čtvrtek byli usmrceni čtyři Izraelci.

Zdroj ZDE

Zpráva Mezinárodního Červeného kříže

I první noc roku 2009 pokračovaly letecké útoky a do nemocnic v Gaze tak přibyli další ranění. Podle zpráv Palestinského Červeného půlměsíce (PČP) zahynulo sedm civilistů včetně jednoho dítěte a 17 osob bylo zraněno. Další škody jsou hlášeny na obytných domech, administrativních budovách i nemocnicích. Ulice Gazy byly tohoto rána liduprázdné. Exploze vyrazily okna v dětské nemocnici Nasr. MVČK plánuje jejich náhradu plastikovými foliemi, jak jen to bude možné, aby malí pacienti mohli být v teple. Z obav před bombardováním přesunul PČP svou stanici záchranné služby v města Khan Younis do blízkosti nemocnice El Amal.

KD│Izrael nemůže pokračováním útoku na Gazu nic získat. Obyvatelé pásma proti režimu Hamásu nepovstanou. V Gaze se neobjeví nový režim sympatizující s Izraelem, upozorňuje v názorové rubrice serveru Ynetnews představitel hnutí Peace Now a spisovatel Amos Oz.

Televize al-Džazíra oznámila, že vláda České republiky podporuje izraelskou invazi do pásma Gazy. Podle článku zveřejněného na webu al-Džazíry (a v živém vysílání) vyjádřila česká vláda ústy ministra zahraničí Schwarzenberga Izraeli podporu v jeho agresi proti Gaze (nadpis článku zní - Česká republika podporuje agresi v pásmu Gaza). Jak zdůraznila televizní stanice al-Džazíra část české opozice s postojem vlády nesouhlasí. Konkrétně je uvedena Komunistická strana Čech a Moravy, která měla oficiálně odsoudit postoj vlády ČR vůči Palestině. K článku je přiložena i fotografie ze staršího setkáni zástupcu České republiky a Izraele.

Osobně by mě zajímalo, jak plánuje česká vláda vést vyváženou a objektivní politiku vůči arabskému světu, když se chová takto. Pokud demokraticky zvolená palestinská vláda a fakticky vládce pásma Gaza (Hamas) a dalších opozičních struktur v rámci arabského světa sledují postoj České republiky, těžko budou ochotni jednat s někým, kdo se veřejně staví otevřeně na stranu izraelské vlády a proti Palestincům.

Zdroj ZDE

Fotografie českého ministra zahraničí s Ehudem Olmertem ZDE

Myslím, že je potřeba něco dodat k článku pana Lukáše Lhoťana. Diplomatická situace na Středním východě je velmi komplikovaná. Minimálně stejně komplikovaná jako situace věcná od doby podpory židovské imigrace. Zde se mimochodem velmi angažoval tehdejší premiér Churchill. Po vzniku státu Izrael je situace noční můrou diplomatů i zde žijících lidí. V oblasti arabského poloostrova až po Sinaj spolu muslimové i židé žili tisíce let v podstatě vedle sebe. Posléze i s různými odrůdami křesťanství. Tu ve válce, ale většinově v míru a vzájemné prospěšnosti.

Vzduch se nezachví. Zrak touží po naději, že tak zřetelný obraz věcí je fata morgana, která, vznášejíc se nad pískem, najednou zázrakem zmizí a nás mine; tíha let, která jsme ztratili, se však na touhu neohlíží ani za mák. Rok osmičkový přinesl řadu zlomů; rok devítkový přichází, aby změny dovršil. Obava, že radovat se lze jen nad ztrátou iluzí, je více než důvodná. Pocuchaný český sen se tříští o realitu; žijeme dobu nových počátků, plánů, nových nadějí a nebezpečí, že na některém z rozcestí znova zle odbočíme - a další generace propadne osudovému bludu.

Česká republika se dnes stala prvním sovětským satelitem, který ode dneška řídí Evropskou unii. Převzala předsednictví EU od prezidenta Nicolase Sarkozyho po půl roce jeho dynamického zvládání krizí.

ČR má slabou středopravicovou vládu a šéf státu Václav Klaus je nejsilnějším euroskeptikem ve funkci po celé EU. Všeobecně vládnou obavy, že Praha bude mít potíže s vedením Evropské unie v době mnohonásobných a rychle se měnících mezinárodních krizí.

V prvním kroku českého předsednictví jede český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg na Blízký východ ve snaze vyjednávat tam v krizi týkající se Gazy poté, co vyjádřil podporu pro drsný útok Izraele proti organizaci Hamas, píše na Nový rok v deníku Guardian jeho středoevropský korespondent Ian Traynor.

Rok od roku je večerní soubor televizních pořadů na Silvestra slabší. Pryč jsou Silvestry 70. a 80. let uváděné PANEM hercem Menšíkem, při kterých se bavily celé rodiny. V publiku bývali všichni herci a zpěváci a lidé se smáli od začátku do konce. Písničky oblíbených zpěváků střídaly scénky Jiřiny Bohdalové, Stelly Zázvorkové, Vladimíra Dvořáka, Jiřího Sováka, Miloše Kopeckého, Felixe Holzmanna, Luďka Soboty, Miloslava Šimka, Jiřího Krampola a dalších kvalitních bavičů. Dnes se za celý večer není čemu zasmát, stěžuje si Monika Binke. Nudná zábava TV Prima a pokleslá zábava TV Nova nesahají těmto pořadům ani po kotníky. Pár pořadů, které na silvestra stály za to, byly mimo hlavní večerní vysílání - Silvestry Vladimíra Menšíka a U muziky na Silvestra. Pro děti pak Princové jsou na draka a O Honzovi a Barušce.

I na současných pohádkách je vidět neschopnost české produkce vytvořit pohádky typu Tři oříšky pro Popelku, na které se dívají po léta všechny generace. Škoda, že Českou televizi nenapadne alespoň prokládat nové pořady těmi z archívu. Jsem si jista, že kdyby od 20 hodin dali Silvestra ze 70.let tak, jak běžel kdysi od 20 hodin do půlnoci, že budou mít větší sledovanost než nyní s novými pořady. Tento názor není zdaleka jen můj, shodujeme se s příbuznými i s přáteli a sousedy. Vůbec se nedivíme, že televizím stále klesá sledovanost. Naštěstí alespoň na Markíze běžel zábavný pořad Aj múdry chybí-silvester uváděný Miroslavem Donutilem, Petrem Novotným a Peterem Nagyem, takže bylo kam přepnout.

23:15 FLASH SMS z brdských hvozdů:

(jméno autora SMS je redakci známé, autor zásadně nepožívá alkoholické nápoje, a informace byla tudíž vyhodnocena jako důvěryhodná přes pokročilou noční hodinu)

Opilci oslavující příchod Nového roku si toho asi nepovšimnou, ale v důsledku nepravidelné rotace Země bude končící rok 2008 o trochu delší.

Zdá se, že Rusko ostře snížilo dodávky plynu Ukrajině poté, co se rozložily rozhovory o kontroverzi ohledně nezaplacených účtů a ceny plynu.

Ruský kontrakt na dodávku plynu Ukrajině skončil na Nový rok v 7 hodin ráno světového času a obří plynárenská společnost Gazprom nařídila, aby stanice, která zásobuje Ukrajinu, krátce poté zrušila své dodávky do této země.

JS│ Po rozpade Sovietskeho zväzu Rusko súhlasilo dodávať Ukrajine plyn za ceny podstatne nižšie ako exportné ceny pre Európu, zámenou na záruku Ukrajiny prepravovať plyn do Európy za fixné ceny. Bol to v podstate barterový obchod. Avšak už od polovice 90 rokov Gazprom, ktorému Ukrajina sústavne platila menej, ako bolo dohodnuté, začal obviňovať Kijev z nepovoleného odberu paliva.

< Nákupní středisko na Senném náměstí v Petrohradě

Deník Něvskoje vremja, vycházející v Petrohradě, zveřejnil v úterý 30. prosince redakční besedu k devadesátinám známého petrohradského spisovatele Daniila Granina. Má určité charakteristické ruské rysy, nicméně podobnost s mnohými českými tématy není zřejmě čistě náhodná. No, posuďte sami. Nezdá se mi, že by takový rozhovor mohl kdy vyjít v Mladé frontě Dnes, ale mohu se mýlit... (JČ)

Michail Ivanov: Danieli Alexandroviči, v současnosti hrozí Rusku a celému světu krize, teprve se rozhořívá. Straší nás, že to bude ještě daleko horší. Já mám ale takový pocit, že v Rusku existuje tato krize už dlouho, a to nejen v materiální sféře, ale především ve sféře duchovní, morální. Nezájem lidí o druhé, zloba, apatie. Mnozí umělci přiznávají, že v Rusku nyní probíhají doslova bakchanálie nemorálnosti. v zemi převládly naprosto divošské pudy. -- kult síly, peněz, drzosti. Spiritualita ustoupila do podzemí.

Tak to snad můžu po téměř čtrnáctidenním pobytu v Petrohradě a rozhovorech s lidmi potvrdit. Rusko je podle mě země zmatená, ztraumatizovaná, chaotická, s nepříliš spolehlivě fungujícími státními strukturami (byl jsem varován, ať se nikdy nepřiblížím ruské policejní stanici, neboť by mě mohli sebrat, obvinit mě z vymyšleného trestného činu a vyžadovat za propuštění vysoký úplatek - tak se asi v normální zemi neočekává, že by měla fungovat policie... :) ) - ale ideologický útlak tam není. Vláda zřejmě vládne autoritativně, údajně v zájmu "stability" - a mnohým Rusům to vadí. V zemi je ale, zdá se, svoboda. V knihkupectvích najdete všechno - od Diderota přes Solženicyna k Georgi Orwellovi (v angličtině i v ruštině) až po obrazové publikace o Putinovi. V muzejích je vystavován Kandinskij, Charms, Chagall, ruští modernisté, nad nimiž by se zastánci socialistického realismu museli v hrobě obracet. Země je posedlá konzumerismem - nikdy dosud neměli zřejmě Rusové k dispozici tak obrovský sortiment spotřebního zboží jako dnes. Poté, co dělali po většinu dvacátého století komunistickou revoluci, věnují se nyní o to intenzivněji snahám kapitalisticky zbohatnout. Jsou tím zřejmě okouzleni všichni a bohatství je vidět i tam, kde zaznamenáte ještě pozůstatky dřívější bídy. Rusko se mi zdá být klasickým příkladem země, kde ideologii a politiku naprosto neutralizoval konzumerismus. Otázkou je, jak se to bude vyvíjet dál, nebude-li bohatství pokračovat...

Poslední soubor snímků z Petrohradu FOTOGALERIE

Rusko a Sankt Peterburg, prosinec 2008 TÉMA BL

Soukromý sektor dostane od britské vlády kontrakt na vytvoření komunikační databáze, v níž se budou shromažďovat informace telefonních rozhovorech, emailech, esemeskách a používání internetu všech občanů. Návrh je obsažen v konzultačním dokumentu, který má v lednu vydat britská ministryně vnitra Jacqui Smith.

V krátkosti reaguji na vaše články věnované Rusku. Vycházíte ze své čtrnáctidenní petrohradské zkušenosti, již po svém způsobu popisujete, zachycujete, promýšlíte. Fabiano Golgo, jak se dost možná pamatujete, patrně i proto, že tak neučinil prvně, vám - respektive Britským listům obecně - vytkl sociologickou nedoučenost (volná parafráze). Ta se mimo jiné projevila i v těchto vašich minireportážích, v nichž začasté ze sociologického hlediska naprosto neadekvátně a nemístně přecházíte od vaší osobní, petrohradské, navíc poměrně silně "západním" způsobem nahlížené a zakoušené zkušenosti k zobecněním, jež vztahujete na celé současné Rusko, píše čtenář František Marčík.

Jan Čulík napsal:

Jakkoli tím vším možná sám trpím, nazývám to právě "hlubokou duchovní nesvobodou", píše Tomáš Koloc a pokračuje:

Dobrý den,

jsem íránský aktivista, zasazující se o lidská práýva, který žije v Británii. Navštívil jsem na několik dní Prahu, napsal Britským listům Hanif Asyabani.

Nedávno učinil Evropský soudní dvůr důležité rozhodnutí ve prospěch íránské opozice. Tento verdikt je důsledkem sedmi let dlouhých právních bojů. Je velmi důležitý, protože pomůže kauze demokracie v Íránu.

Česká republika bude od ledna předsedkyní Evropské unie a chceme o této věci informovat českou veřejnost. Podrobnosti viz níže:

KD│Izrael i Hamás musejí v souladu s válečným právem respektovat zákaz úmyslných a nerozlišujících útoků proti civilistům, prohlásila dnes Human Rights Watch. Human Rights Watch vyjadřuje vážné znepokojení nad izraelským bombardováním Gazy, které způsobilo smrt civilistů, a nad palestinskými raketovými útoky vedenými v rozporu s mezinárodním právem proti izraelským civilním oblastem.

Tak Karel Schwarzenberg pojede na Blízký východ. (Zmínil ovšem jenom Egypt.) Pojede jako ministr zahraničí země, která předsedá EU, píše Štěpán Steiger.< Co tam chce pořídit? Jako jediný ministr zahraničí nesouhlasil se všemi ostatními ministry EU v jejich požadavku okamžitého příměří v Gaze. Jeho veřejně vyslovené sympatie jsou na straně Izraele - tedy jedné ze dvou stran konfliktu. Co si proto myslí, že může docílit, nejde-li mu o zastavení bojů a konec zabíjení civilistů mašinérií vojensky nejmocnějšího státu na Blízkém východě?

Chce podpořit Mubaraka, aby i nadále Egypt uzavíral hranice proti uprchlíkům z Gazy? Chce pochválit Izrael, že Izraelci narazili do lodi s humanitární pomocí pro Gazu a odvlekli loď na Kypr? Když si teď představím, co by byl asi Schwarzenberg dělal, kdyby Česko předsedalo Unii v době rusko-gruzínské války, kdy jeho sympatie byly na straně Gruzie, jako jsou nyní na straně Izraele, nevím, jestli se mám smát nebo zaplakat. Jako soukromá osoba může projevovat svůj postoj jakkoliv. Ale proč se nechová jako diplomat, jímž podle úsudku mnohých prý je. Představuje teď jenom další úskalí českého předsednictví. Proč by nemohl zůstal doma, a namísto předstírání, že chce v konfliktu cosi podniknout, mohl by přece prostě říct, že jakmile bude Hamás odstraněn (což nyní Izrael prohlašuje jako cíl útoku, o jehož možnosti mnozí pochybují), pak je Česko - stane-li se tak před koncem jeho předsednictví - ochotno se s Izraelem podílet na nové výstavbě Gazy (mohli bychom dodat třeba buldozery na odklízení trosek)?

Zatím byl z milosti boží zjednán mír v celém panství slavného knížete Soběslava, a my, přestávajíce líčiti hrdinské kroniky, chceme pověděti, kterak jeden kněz ohněm čerstvé byliny zhasil dráždivé plameny v prsou: neboť sám mi to důvěrně vypravoval a pro Krista mě přátelsky prosil, abych ho nikomu neprozrazoval jménem. Já mu věřím jako sobě samému, protože jeho chvalitebný život dodává jeho slovům víry.

Pravil totiž, že když mu Hospodin odňal manželku, zbožnou myslí slíbil Bohu, že již žádnou ženu nepozná. Ale poněvadž je velmi těžko obvyklé věci nadobro z mysli vypuditi, po několika letech dolehlo naň takové tělesné pokušení, že by byl málem zapomněl na slib Bohu slíbený, a smyslností jsa přemožen, byl by skoro upadl do osidla ďáblova.

Každý člověk má své varianty. Jsou to varianty, na které se snaží poukazovat literatura, stejně jako třeba historie na základě dekonstrukce osobností či událostí začleněním odlišných rozhodující prvků nebo jejich vah. Takové varianty má i Václav Klaus a tady je jedna z variant koherentních k Václavu Klausovi doposud byvšímu. Jinými slovy, takto by mohl vypadat novoroční projev prezidenta ČR.

Několik set obyvatel Lotyšska podepsalo dopis-petici žádající ruského miliardáře Romana Abramoviče, aby si koupil jejich zadluženou a krizí sužovanou zemi. "Dříve než vláda totéž učiní spolu s Mezinárodním měnovým fondem. Vypůjčené peníze pak zmizí v kapsách úředníků, nebo se použijí na utopické stavby vládní knihovny či nejdražšího mostu na světě." V petici se také říká: "...lidé jsou u nás pracovití, životní prostředí je v pořádku a máte tu také dost místa na zakotvení vaší jachty." V jiné petici žádají Lotyši Švédsko o invazi a okupaci: "Toužíme stát se občany Švédska. S radostí budeme dodržovat zákony vaší země...."

Zdroj: ZDE

Vzhledem ke stále se zvyšujícímu státnímu dluhu České republiky nebude od věci poohlédnout se také po nějakém miliardáři. Životní prostředí sice u nás není jako v Pobaltí, schází nám moře, s pracovitostí to rovněž není právě růžové, zato máme historické zkušenosti se spoluprací. Místní politici vyklízejí pozice a sami odjíždějí do Patagonie, nehrozí žádná stavba knihovny nebo mostu, naší specializací jsou tunely. Pokud by vámi určený diplomat rozdal na Václavském náměstí větší počet klíčů, jsme schopni předat vládu věcí vezdejších.... Jediným problémem bude snad jen dodržování zákonů.

Tohoročný letný slnovrat sme s rodinou (manžel, pubiš, bábätko a ja) privítali na myjavských kopaniciach, na festivale Svetloleť, ktorý zorganizoval slovenský hudobník a multiinštrumentalista Maok. Festival trval tri dni, rozprestieral sa a potichúčky zvučal a šumel na Maokovej záhrade a na poli vedľa jeho maličkého domčeka. Maokova hudba je ľahká aj hĺbavá, veselá aj inšpiratívna, pochabá aj zasnená. Bábätko pri nej spokojne vrnelo a priadlo, pubiš preskakoval svätojánske ohne a introvertný manžel hľadel do diaľky:-) Vstupné bolo dobrovoľné a zadarmo(!) boli aj všetky ostatné sprievodné príjemnosti: poživeň rozložená na stoloch, na ktoré každý položil dobroty, ktoré priniesol so sebou, sójový guláš, čajovňa, ubytovanie vo vlastných stanoch na Maokovej záhrade, toaleta na Maokovej latríne, hry bábkohercov a hrnčiarov s deťmi, ukážky lukostreľby, premietanie rozprávok a horských filmov, výstava fotografii. Nie, nebola to akcia uzavretej komunity. Pozvánka bola zverejnená na internete a odhadujem, že prišlo okolo 300-500 ľudí. Nie, nechcem byť patetická, ale v kontexte môjho spôsobu života a uvažovania, bol toto mystický zážitok. Ďalšie slová sú zbytočné.

Při čtení mnoha velice zajímavých textů o Rusku, kterými v závěru roku Britské listy oplývaly, se nemohu ubránit dojmu, že skoro všechny by mohly mít legendární fučíkovský titulek "O zemi, kde zítra již znamená včera". Opravdu, zdá se, že Rusko je tak trochu mimo čas a prostor, že kterého se ho snažíme pozorovat a hodnotit. To, že se tradičně cítíme odborníky na vztahy s Ruskem, má zhruba stejnou hodnotu jako to, že u nás není kam plivnout pro odborníky na fotbal. Z Ruska je nejcennější vlastní zážitek a jeho přesný popis. Jeho interpretace a zobecnění už bohužel příliš často kulhají.

Kalendář nám ukazuje, že rok končí, alespoň pro lidi žijící v okcidentu. A s pro nás tak často typickou iracionalitou se v Evropě připravujeme na ten okamžik mezi rokem 2008 a 2009, jako kdyby se mělo té noci stát něco zvláštního. Začne ale jen nový den, tak jako už brzo začne zase léto a taky dojde ke změně v předsednictví v Radě Evropy. Už je to týden, co máte možná za sebou návštěvu Santa Clause, a teď my všichni, v Německu i v ČR, čekáme na Václava Klause v jeho nové evropské roli. A o tom, co máme ještě dalšího před sebou, něco v téhle poznámce...

Předposlední den roku jsem trávil spoustu času za volantem, a tudíž i se zpravodajstvím Českého rozhlasu. Zaujala mne formulace jedné z hlavních zpráv, která informovala, že v Moravskoslezském kraji je v ovzduší vysoce nadnormativní počet polétavých částic prachu. Následovaly pokyny, jak mají lidé větrat a jestli a jak mají chodit ven a co mají dělat s dětmi. Pak přišlo zpravodajství z Gazy. Napadlo mě, že i v Gaze trpí lidé vysoce nadnormativním počtem polétavých částic v ovzduší. Jen jsou nejen prachové, ale i kovové a jsou podstatně větší. O prachu by tam nikdo nikdy ani nemluvil.

Rád bych v této souvislosti chtěl popřát všem čtenářům Britských listů v novém roce 2009 co nejvíce nadhledu nad problémy, kterými je zmítána naše společnost a především její politická scéna. Z hlediska problémů lidí v jiných částech světa jsou prostě směšné nebo prostě nejsou. Myslím, že tu vystupuje do popředí především známé pořekadlo, že pokud nejde o život, tak nejde vlastně o nic...

Letadlo přistávalo a navzdory tomu, že jsem seděl v první třídě, rozhoupaly se všechny rybníky, jezera kolem Moskvy, letěla se mnou vzduchem samá okurková políčka, turbulentní proudy rozkývaly rovnováhu žaludku, naběračky nabraly poslední zastávky tramvají i kutálející se stíny křídel, v Čertanovu jsem se z toho léčil, bylo mi špatně i z pohledu na červencovou louku, na hotelový pokoj nalétávali divocí komáři, bál jsem se jít lehnout na trávu a když ráno přijel strážce, jeho buldočí vzezření přitahovalo malér, tak jako usměvavá tvář Linerta Holstroma, kterému jsem zprostředkoval koupi 40 tisíc tun stavebního železa do Číny, průměr 240 dolarů za tunu na palubu lodi, každou noc s Číňany telefonoval pisklavým hlasem, jeli jsme do mrakodrapu ropné společnosti, obchodovali s čímkoliv, chtěl jste chleba, dostal jste chleba, chtěl jste letadlo, dostal jste od holohlavých plukovníků z letecké společnosti zemědělský dvousedadlový deltaplán...

Vypadnul jsem překrmen po Vánocích z baráku a rovnou k popelnici, abych vyhodil odpadky. Někdo se neobtěžoval a nechal vedle ní igelitové tašky plné odpadků a zbytků. V jedné z nich jako ve svěráku byly nacpané lahve. Byly vratné. Zavolal jsem na kolemjdoucího bezdomovce, aby si je vzal. Kráčel v mrazu lehce oděn někam do beznaděje. Vděčně se divil, že mi to nestojí za to táhnout se s těma flaškami do obchodu. Souhlasil, když jsem mu říkal, že někteří občané se mají moc dobře.

Miloš Zeman je dodnes studnicí moudrosti a kvalitní prognózy. Díky jeho nechtěně psychologizujícímu "novoročnímu projevu" na kanálu televize Prima mám slušnou představu, jaký bude 1. ledna 2009 vstup z Hradu.

Vzhledem k tomu, že je v Rusku průměrný věk, jehož se dožívají muži, 57 let, většina ruského národa se skládá z obrovského množství "babušek" nejrůznějšího věku, které žijí o samotě, nikdo se o ně nestará a jsou osamoceně nuceny hájit své vlastní zájmy. K - nepřátelskému - světu kolem sebe se tedy chovají apriorně ostražitě a agresivně. Mají za sebeou historii života za socialismu a nesou si s sebou do nové doby všechny tiky a zvyklosti z minulé éry. Jsou emocionální a sentimentální a většinou věří všem sentimentálním nesmyslům, jimiž je dnes manipuluje ruská televize.

Tolik ještě k možnému vysvětlení, proč lidé dávají v metru žebrajícím dětem peníze, přestože vědí, že může jít o manipulaci od mafie. Potvrdila mi to jedna dáma středního věku: "Ty peníze jim dám, přestože vím, že je možné, že je to maniupulace od mafie a že to dítě možná dostane jen zlomek těch peněz."

V mnoha ohledech je, zdá se, ruská společnost mnohem méně cyničtější a více družnější než společnost česká. Přitom se však mladí Rusové krutě posmívají důchodcům, kteří jsou nuceni vybírat popelnice a hledat v nich zbytky potravin. Společnost je to prostě rozporná a iracionální a těžko dělat zevšeobecňující soudy.

Film Ironie osudu se u nás také vysílal v televizi každoročně, stejně jako Mrazík a spousta jiných filmů. Stále ne něj vzpomínám a opravdu mně velice štve, že je u nás vyhlášená nad ruskými filmy kuratela, protože amerických slátanin mám už opravdu plné zuby. Ať byla totalita jakákoliv, přece jen jsem viděli filmy nejen sovětské, ale i celé Evropy, Číny a americké dávali v televizi většinou jen kvalitní.

Dneska dávají ruské filmy jen v rámci nějaké akce a to hodně pozdě v noci, ať nedej Bože někdo neuvidí, že jde o filmy kvalitní, které se vám dokáží zapsat do duše, stejně jako hodně sovětských filmů, které jsme viděli v naší televizi za totality a nejedná se jen o Ironii osudu, ale např. sovětský film Krutost, Ruce, A jitra jsou zde tichá, nebo seriály Křížová cesta, nebo nezapomenu na seriál o ruské vesnici, hlavního hrdinu tam daboval Pan Herec J.Pántík a byl to seriál skutečně jiné úrovně, než dnešní komerční s prominutím slátaniny, jen si bohužel na název už nevzpomenu. O kolik krásného nás tahle nová doba obrala, nedá se ani spočítat. Čím se liší od té předešlé? Hlavně úpadkem jak kulturním, tak vzdělanostním, jinak je vše stejné, ne li horší, míní čtenářka E.Houšková.

Pozn. JČ: Vynikající současné ruské filmy se hrají každoročně na filmovém festivalu v Karlových Varech, pravidelně je recenzujeme ZDE ZDE ZDE

Je nutno podotknout, že ne všechny americké filmy jsou špatné - kromě toho, co se neustále vysílá v současnosti v českých (a nutno podotknout: úplně stejně i např. v ruských) televizích, vznikají i vynikající americké filmy. Nevím, proč si postkomunismus ve středovýchodní Evropě zvolil pro přebírání do své veřejné kulturní sféry ze Západu jen to nejpitomější.

Reakce Bushovy vlády na nynější vraždění na Blízkém východě Arabům jen potvrzuje, co už vědí dlouhá desetiletí: Ať bojují proti svým nepřátelům jakýmikoliv prostředky, Západ se vždycky postaví na stranu Izraele. Jako obvykle, za krvavou lázeň nesou vinu Arabové, kteří, jak víme, rozumějí jen síle, píše ironicky v deníku Independent jeho slavný korespondent na Blízkém východě Robert Fisk.

Podle ekonomického komentátora britského deníku The Times Anatola Kaletského to byly tyto tři faktory:

KD│America's Defense Meltdown je titul nové knihy o vojenské reformě editované Winslowem Wheelerem a publikované Centrem pro obranné informace, napsal William S. Lind v recenzi pro server Military.com. V rozsáhlé antologii (271 stran) některé vedoucí postavy hnutí za americkou vojenskou reformu ze 70. a 80. let aktualizují své dílo a vztahují ho k současným výzvám, včetně války čtvrté generace.

Kniha přichází v pravou chvíli, domnívá se Lind. "Po léta jsme s Chuckem Spinneyem říkali, že žádná reforma nebude, dokud jednoduše nedojdou peníze. A pokud ten den už nenastal, rozhodně je zapsán v kalendáři. Kombinace vážné recese nebo deprese a rozsáhlých programů veřejných prací ve stylu Nového údělu znamená, že se musíme něčeho vzdát."

Ahmadinežádův vánoční projev v britské televizi Channel Four byl urážkou 100 000 Íránců, zavražděných od doby, kdy r. 1979 v té zemi islamisté převzali moc, píše v deníku Guardian levicový aktivista a bojovník za práva homosexuálů Peter Tatchell.

Channel Four poskytl íránskému prezidentu Mahmoudu Ahmadinežádovi propagandistické vítězství, když odvysílal jeho "alternativní vánoční projev". Ahmadinežád měl možnost nezpochybněně v televizi vystupovat jako obránce spravedlnosti a míru -- navzdory děsivému porušování lidských práv v Íránu -- kde se popravují děti, ženy, studenti, novináři, sunnitští muslimové, homosexuálové, političtí aktivisté a etnické menšiny.

Projev íránského prezidenta Ahmadinežáda, který vysílala dne 25.12. britská televize Channel Four ZDE

Současná krize způsobila, že se na internetu objevila spousta odkazů na názory těch, kteří ji dokázali přepovědět. Nejčastěji je v této souvislosti zmiňováno jméno Hymana Minskyho (1919-1996), profesora ekonomie na Washingtonově universitě v St. Louis. Jde o jeho hypotézu finanční nestability (FIH, Financial Instability Hypothesis). Stručná charakteristika FIH z roku 1992 je k dispozici ZDE, stejný zdroj, tj. Bard College, Levy Economics Institute, Annandale-on-Hudson, New York nabízí ZDE ke stažení plné znění několika Minskyho referátů.

Nemůžeme doufat, že bychom se vyhnuli chybám posledních osmi let, pokud je nebudeme plně analyzovat (z téhož důvodu potřebuje Británie plné vyšetřování irácké války), píše v deníku Guardian Jonathan Freedlander.

Před čtrnácti dny vydal armádní výbor amerického Senátu dvojstranickou zprávu - jejím spoluautorem nebyl nikdo jiný než John McCain - o americkém užívání mučení proti osobám, vězněným ve válce proti terorismu. Zpráva naprosto odmítá představu, že hrůzy vězení v Abu Ghraib byly důsledkem jen "několika málo shnilých jablek". Zpráva podrobně analyzuje forenzním způsobem historii memorand a instrukcí, které vedly přímo k tehdejšímu ministru obrany Donaldu Rumsfeldovi.

KD│V pozadí debaty o obnovení americké finanční politiky probíhá debata o tom, kdo je vinen. Přiznat historii její práva má zásadní význam, píše laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz v lednovém vydání magazínu Vanity Fair. Ve své analýze identifikuje pět zásadních omylů, k nimž došlo během úřadování Reagana, Clintona a Bushe mladšího -- a jeden národní blud.

V neděli druhým dnem pokračovaly izraelské nálety na Palestinci obývané pásmo Gazy. Zatímco v sobotu představovala hlavní cíl bezpečnostní infrastruktura hnutí Hamás, včera nejméně polovina útoků mířila na soustavu asi čtyřiceti tunelů v okolí Rafy, jíž jsou z egyptského území pašovány výbušniny a kde se údajně skrývá část záloh Hamásu. Počet obětí operace "Lité olovo" už přesáhl tři stovky, podle al-Džazíry asi dvě třetiny z nich představují ozbrojení operativci Hamásu; na druhé straně bylo podle Červeného kříže mimo jiné usmrceno nejméně dvacet dětí. Izrael dále provedl částečnou mobilizaci a přisunuje k hranici tanky a speciální jednotky. V daný okamžik dosud není jasné, zda v rámci operace jsou pozemní síly přisouvány převážně "pro jistotu", počítá se s izolovanými a časově omezenými nájezdy, nebo má dojít k úplné invazi.

K ukončení bojů obě strany vyzvala Rada bezpečnosti OSN; celá řada zemí, včetně spojeneckého Turecka, izraelskou akci odsoudila. Sýrie na protest proti útokům přerušila nepřímá jednání o statutu Golanských výšin. Německo naléhavě požádalo Izrael, aby učinil vše pro zabránění civilním obětem. Po celém světě vyšly tisíce lidí do ulic a vyzvaly k ukončení násilí. Hamás obvinil Egypt a některé další arabské země, že proti němu konspirovaly a záměrně jej prý udržovaly v nevědomosti o chystaném útoku; pohrozil také, že zavraždí izraelskou ministryni zahraničí Livniovou a ministra obrany Ehuda Baraka. Podle některých zdrojů se ve spolupráci s Hizballáhem pokouší otevřít druhou frontu a zahájit ostřelování Izraele z libanonského území.

Toho času vznikl mezi dvěma obyvateli, kteří vynikali bohatstvím i rodem a byli jaksi správci nad lidem, nemalý spor o mez sousedních polí. I pustili se do takové hádky mezi sebou, že jeden druhému vjel nehty do hustých vousů, a tupíce se hanebně nevybíravými nadávkami a luskáním pod nosem, hřmotně vejdou do dvora a s velikým hlukem předstoupí před svou paní a snažně žádají, aby spornou věc mezi nimi rozhodla po právu a spravedlnosti. Ta si zatím hověla, jak si rozpustile vedou rozmařilé ženy, když nemají muže, kterého by se bály, měkce ležíc na vysoko nastlaných vyšívaných poduškách a o loket se opírajíc jako při porodu.

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V prosinci 2008 přispělo celkem 220 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 75 226.75 Kč. Příjem z reklamy byl 2000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 12. 2008 částku 81 886.01 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,725.65 EUR.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.