Roman Joch obvykle vystupuje za „Občanský institut“. Je to krásný název. Současně je (byl?) Roman Joch také místopředsedou Konzervativní strany vzniklé sloučením jiných bezvýznamných stran 23. 6. 2001 (předseda MUDr. Jan Fořt). Strana má (měla?) ovšem nemalé ambice, toužila po navázání spolupráce s Republikánskou stranou USA a britskou Konzeravtivní stranou. Dále se chystala oslovit další podměrečné strany ve snaze vytvořit něco velkého. Z toho lze vyčíst, že Občanská demokratická strana je sice podobně občanská jako „Občanský institut“, ale konzervativní pro Romana Jocha zcela nedostatečně.

Roman Joch stojí za zkoumání, neboť jeho rozhled je imponující. Jeho nadhled je ovšem problematický, neboť jeho východiska jsou dogmatická. Je ultrakonzervativní křesťanský fundamentalista. Jako velmi inteligentní a vzdělaný člověk důsledně logicky správně vyvozuje až dospívá bez myšlenkových zábran k vývodům, které mohou šokovat každého, kdo se neztotožňuje s jeho premisami.

Funkce „ředitele Občanského institutu“ mu dodává zdání společenské významnosti, ač víme, že si dnes může každý po libosti zakládat instituty jaké chce a ustanovovat se v nich třeba prezidentem. Název je však přesto působivý a snad právě proto bývá naivními novinářkami zván do rozhlasových besed, aby šokoval jak redaktorky, tak i nepřipravené posluchače. Nevadí, že jeho postoje jsou konzervativní natolik, že odpovídají spíše době, kdy nebývali občané, ale poddaní, vždyť už i buržoazní revoluce byly podle něj špatně, ostatně příliš nelpí ani na demokracii. Nevyčítejme mu, že používá dobových symbolů a oblíbených myšlenkových stereotypů, vždyť i Hitler šel do voleb s heslem „Volte dělníka Hitlera!“.

Romana Jocha nejlépe vystihují jeho vlastní slova, např.:

Český rozhlas 1 (duben 2004), host ČR1 Roman Joch, ředitel Občanského institutu: „Američané udělali chybu, že nenechali popravit nikoho z vedení strany BASS... ....Nestříleli do rabujících demonstrantů... ...Hlavní je stabilita, demokracie může přijít později.“

„....Stejně je to i s homosexualitou: pro člověka - každého dospělého člověka - je přirozené a normální být sexuálně přitahován k osobě jiného pohlaví. Pokud je někdo přitahován k osobě stejného pohlaví, nebo ke zvířeti, nebo k mrtvole, nebo k věci, není to jeho novou přirozeností, nýbrž odklonem - tj. deviací - od lidské přirozenosti a normálu. Ještě jednou: pokud je homosexualita pro homosexuály "normální", proč není taky "normální" pedofilie, zoofilie či nekrofilie pro pedofily, zoofily a nekrofily? A mají taky oni dostat společenské uznání? "Registrované partnerství"? Existuje pak vůbec něco, co by bylo lze nazvat sexuální úchylkou? Pokud vše, k čemu je člověk sexuálně přitahován, je nutně normální, pak neexistuje nic nenormální. Ani to, kdyby byl někdo sexuálně uspokojován při sadistickém, bestiálním mučení jiné lidské bytosti. To by podle této logiky bylo pro něj taky "normální".

Myslím, že občanům je třeba přiznat právo na to, aby se seznámili i s tím, co podle mínění někoho jiného není „správné“... Připustíme-li omezování svobodného vyjádření myšlenek, nedozvíme se, co si ve skutečnosti myslí ti, kteří se bojí mluvit. Nebo i myslet.

Autor je psychiatr