Jinými slovy - dobrých reportáží není nikdy dost na rozdíl od špatných analýz. Nic nevypovídá tak málo o Rusku, jako hlasy a obrazy, které ze samotného Ruska doléhají až k našim uším a očím, ať jsou již v jakékoliv podobě a na libovolném nosiči. Ne nadarmo jsou ruské příběhy prošpikovány úslovím, že to se nedá ani slovem vypovědět ani perem vypsat.

Jsem hluboce přesvědčen, že Rusko ze Západu pochopit nelze. To, co je mého názoru nutné vědět, je to, že Rusko je nám přes veškeré rozdíly daleko blíž než jiné velké a složité země a to nejen geograficky, ale i kulturně a civilizačně. Existuje tedy docela dobré východisko spočívající v možnosti Rusko přijmout jako souseda a zároveň mu být dobrým sousedem. Tuto možnost dostáváme právě ve formátu Evropské unie. .

Jako jednotlivé evropské země se Rusku sousedem nestaneme nikdy. Společná hranice neznamená automaticky sousedství. Kdybychom společně jako země Visegrádu dokázaly pracovat jen s touto jedinou zkušeností, mohla by V4 Evropské unii přinést opravdu poctivou hřivnu..

Pád Sovětského svazu si vynutil nutnost nových smluv následnických bývalých sovětských republik o hranicích s Čínou a na bázi těchto rozhovorů vzniká postupně Šanghajská organizace spolupráce. V málokterém médiu se můžeme o této organizaci dozvědět více než v Britských listech. Dovolím si pouze připomenout, že zvláštní statut v této organizaci má i Afganistán. ŠOS je otevřen široké spolupráci a jeho nosná témata jsou poměrně univerzální. Podle mne nic nebrání tomu,abychom hledali cesty právě k ŠOS a učili se jako partneři vnímat něco tak odlišného jako jsou Čína a Indie. Věřím, že poté nám bude Rusko hned o kousek bližší..

Nezapomínejme na to, že pokud se Číňan podívá přes horské sedlo na západ do Pákistánu, pak začasté konstatuje, že se mu to zdá až do Kalifornie takové docela podobné. Jeden Bůh a velký nos ...