Průzkum veřejného mínění, který v červnu tohoto roku provedli pracovníci tzv. Senlis Councilu, uvádí, že šest z deseti Afghánců si nepřeje, aby v zemi působila zahraniční vojska. Noam Chomsky ve svém článku "The Election, Economy, War and Peace" otištěném 25. listopadu tvrdí, že vedení NATO přiznalo, o co ve skutečnosti alianci v oblasti jde již v červnu minulého roku: "Jednotky NATO mají za úkol v regionu chránit ropovody, které dopravují ropu a zemní plyn na západ." Počítá se také s ropovodem TAPI za 7.6 miliardy dolarů, který by "doručoval" ropu z Turkmenistánu do Pákistánu a Indie přes afghánský Kandahár, kde se nyní nacházejí kanadské jednotky. Cílem NATO je podle listu Toronto Globe and Mail "zablokovat konkurenční ropovod, který by dopravoval ropu z Íránu do Pákistánu a Indie (...) a umenšit ruskou dominanci nad exportem energie ve Střední Asii".

Britské vedení v Afghánistánu varuje, že "neexistuje vojenské řešení konfliktu v zemi a měl být s Talibanem navázán dialog ", jak je uvedeno ve Financial Times . Ve skutečnosti již tajné rozhovory o ukončení konfliktu s Talibanem probíhají.

Někteří afghánští političtí aktivisté tuto formu řešení konfliktu neprosazují; naopak dávají přednost řešení bez zahraniční účasti. Stále rostoucí sít' aktivistů volá po jednání a usmíření s Talibanem v Národním mírovém kmenovém shromáždění (tzv. jirga), konstatuje v článku Chomsky. Na kmenovém shromáždění kolem tří tisíc afghánských politiků a intelektuálů, většinou Paštúnů, kritizovalo mezinárodní vojenskou kampaň proti islámským militantům v Afghánistánu a horovalo pro dialog, jenž by vedl ke konci bojů. Dočasný předseda kmenového shromáždění Bakhtar Aminzai: "Tento konflikt nemůže být vyřešen vojenskými prostředky, jen vyjednávání mají budoucnost. Apeluji na vládu, aby urychlila rozhovory s Talibanem a dalšími islamistickými skupinami." Další řečníci hovořili kupříkladu o tom, že by západ měl pohřbít své zbraně do hrobu a zaměřit se na diplomacii a ekonomický rozvoj Afghánistánu. Ve společném prohlášení členů shromáždění a německých mírových organizací je uvedeno, že tito reprezentují většinu afghánské veřejnosti, jež je válkou unavena, a prosazují iniciaci mírového procesu. Zástupce nevládních organizací operujících v Afghánistánu řekl, že 1.100 nevládek z celkového počtu 1.400 je afghánských. Jde o ženské organizace, sdružení mládeže atd., jež podporují prohlášení kmenového shromáždění.

Financial Times publikovaly článek bývalého britského ambasadora v Moskvě v letech 1988 až 1992 sira Roderica Braithwaiteho, který uvedl, že řada Afghánců s nostalgií vzpomíná na Rusy, kteří okupovali Afghánistán v 80. letech; stavěli prý fabriky, školy, nemocnice, Kábul byl bezpečný, ženy měly zaměstnání atd. I když jde o značně zkreslený pohled na afghánskou realitu za okupace SSSR, nevyznívá moc dobře ve prospěch západních intervenčních sil. Ty by měly především naslouchat hlasu těch, kterým není osud Afghánistánu lhostejný, tedy jeho obyvatel.

Zdroj: ZDE