Motivace a strategie al-Kajdá byla roku 2001 do značné míry špatně pochopena jak vládou USA, tak analytiky. Hrozí, že se dnes stane totéž. Roku 2001 al-Kajdá samozřejmě usilovala o ponížení Spojených států. To ale byla ze strategického hlediska pouze vedlejší motivace. Al-Kajdá dávala vždy jasně najevo, že jejím hlavním cílem je znovuvytvoření islámského chalífátu. A pokud jde o politickou strategii, nutným prvním krokem je pro ni pád vlád Saudské Arábie a Pákistánu. Al-Kajdá považuje tyto dvě vlády za nejdůležitější politické opory dominance Západu (především USA) na širším Středním východě a tudíž největší překážky opětovného vytvoření chalífátu, jehož výchozí zeměpisná báze by samozřejmě byla právě v tomto regionu.

Útok 11. září lze vidět jako pokus přimět vládu USA k tomu, aby začala politicky tlačit saudskou a pákistánskou vládu k takovému jednání, které by ohrozilo jejich životaschopnost. První akce, které USA podnikly v tomto regionu po roce 2001 – nejdřív invaze do Afghánistánu, pak do Iráku – určitě odpovídaly tomu, co al-Kajdá očekávala. Jaký byl jejich výsledek?

Saudská vláda reagovala s velkou politickou rafinovaností. Odrazila tlaky USA, které by ji vnitřně oslabily, a až dosud byla schopna minimalizovat politické úspěchy al-Kajdá ve své zemi. Pákistánské vládě se to dařilo mnohem hůř. Režim v Islámabádu je roku 2008 o hodně slabší než byl předchozí režim roku 2001, zatímco politická síla elementů typu al-Kajdá neustále roste. Zdá se, že útoky v Bombaji byly vedeny snahou o další oslabení pákistánského státu. LET samozřejmě chtěla poškodit Indii a ty, koho považuje za její spojence – Spojené státy, Velkou Británii, Izrael -, ale to byl pro ni vedlejší cíl. Hlavním cílem bylo svržení pákistánské vlády.

V Pákistánu tak jako v každé zemi světa jsou politické elity nacionalistické a snaží se prosazovat geopolitické zájmy své země. Tímto svým cílem se zásadně liší od skupin typu al-Kajdá, pro něž je jedinou legitimní funkcí státu prosazování obnovy chalífátu. Skutečnost, že se západní svět neustále zdráhá pochopit tuto odlišnost, je hlavním zdrojem přetrvávající síly al-Kajdá. Právě ona způsobí, že se Pákistán stane Obamovou noční můrou.

Jaké jsou geopolitické zájmy Pákistánu? Především mu dělají starosti jeho hlavní sousedé, Indie a Afghánistán. Obavy z nich utvářely geopolitickou strategii Pákistánu po celých šedesát let jeho existence. Pákistán hledal mocné spojence proti Indii. Historicky vzato našel dva, Spojené státy a Čínu. Jak Spojené státy, tak Čína podporovaly Pákistán z jednoho prostého důvodu, totiž aby udržely Indii pod kontrolou. Obě země považovaly Indii za geopoliticky příliš blízkou Sovětskému svazu, s nímž byly jak Spojené státy, tak Čína v konfliktu.

V devadesátých letech se Spojené státy i Čína vzhledem ke konci studené války a momentální geopolitické slabosti Ruska pokoušely navázat s Indií těsnější vztahy. Indie byla geopoliticky větší výhrou než Pákistán a ten si to uvědomoval. Jedním ze způsobů, kterým Pákistán reagoval, bylo posílení jeho role v Afghánistánu (a kontroly nad ním) prostřednictvím podpory Tálibů, kteří nakonec dokázali ovládnout zemi.

Co se stalo po roce 2001? Spojené státy vtrhly do Afghánistánu, vyhnaly Táliby a uvedly do úřadu vládu, v níž byly elementy přátelské Spojeným států, Rusku, dokonce i Íránu, ale vůbec ne Pákistánu. Současně Spojené státy navázaly ještě intimnější vztahy s Indií díky novým vzájemným dohodám o jaderné energii. A tak pákistánská vláda přimhouřila oči nad obnovováním síly Tálibů v severozápadních kmenových regionech sousedících s Afghánistánem. Tamější elementy Tálibů obnovily s podporou elementů al-Kajdá vojenské operace v Afghánistánu – a je třeba říci, že se značným úspěchem.

Spojené státy byly velmi znepokojeny, začaly tlačit pákistánskou armádu do vojenských akcí proti zmíněným elementům Tálibů a al-Kajdá a samy se v tomto regionu pustily do přímé (i když utajované) vojenské operace. Pákistánská vláda se ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Nikdy nebyla příliš schopna kontrolovat dění v kmenových regionech. A pokusy, které podnikla na nátlak vlády USA, ji dále oslabovaly. Její neschopnost ale tlačila vojska USA, aby zasahovala ještě bezprostředněji, což vyvolalo silné protiamerické nálady dokonce i mezi elitami, které byly dosud nejvíc nakloněny Spojeným státům.

Co může Obama dělat? Poslat tam vojsko? Proti komu? Proti samotné pákistánské vládě? Říká se, že vládě USA dělá starosti zejména arzenál jaderných zbraní, které vlastní Pákistán. Uvažují Spojené státy o tom, že by se ho zkusily zmocnit? Jakákoli akce v tomto směru – a Obama lehkomyslně dělal na takové akce narážky ve své volební kampani – by způsobila, že by irácké fiasko vedle ní vypadalo jako bezvýznamná událost. Znamenala by jistou zkázu pro Obamovy domácí plány.

Určitě mu nemálo lidí bude radit, že nedělat nic znamená nepřijatelnou slabost. Je toto jediná Obamova alternativa? Zdá se být jasné, že prosazování jeho agendy tak jak ji sám definoval vyžaduje, aby se USA vymanily ze svých nekončících a geopoliticky neplodných aktivit na Středním východě. V Iráku to bude snadné, protože Iráčané budou naléhat na odchod USA. V Afghánistánu to bude těžší, ale politická dohoda není nemožná. Izraelsko-palestinský konflikt je prozatím neřešitelný a Obama asi nebude schopen udělat o moc víc než nechat situaci dál hnisat.

Ale Pákistán vyžaduje rozhodnutí. Jestliže má pákistánská vláda přežít, musí umět ukázat, že obstojí geopoliticky. To nebude vůbec snadné vzhledem k vnitřní situaci a rozzlobenému veřejnému mínění Indie. Jestliže vůbec existuje místo, kde může Obama jednat inteligentně, pak je to tady.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2007

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.